„Voda může sahat až nad první patro.“ Dramatická evakuace v Opavě

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Tenkrát tu bylo vody tolik. Teď bude nějak po zvonky,“ říká mi s ledovým klidem čtyřicátník Kamil. Na zdi rukou srovnává povodně z roku 1997 se svým současným odhadem. Jsme na opavském sídlišti Kateřinky.

Stojíme pod stříškou, u vchodu do osmipatrového paneláku. Kamil říká, že s manželkou bydlí ve druhém patře.

Je krátce po půl jedenácté večer, strážníci a policisté tady už několik hodin v autech pendlují mezi domy, zvoní na místní a vyzývají, ať kvůli povodňové hrozbě co nejdřív opustí domovy.

Jsme v jednom z nejohroženějších míst letošními ničivými povodněmi. Ještě v sobotu pozdě večer se voda valila korytem jen pár desítek metrů od nás. Před jedenáctou výška hladiny sahá ke čtyřem metrům, o tři metry víc, než je tu obvyklé. Proud je extrémně silný, chvílemi extrémně hustě pršelo a silné poryvy lámaly deštníky.

Situace v Opavě se však od sobotního večera rychle mění. „Část sídliště Kateřinky máme pod vodou. Dal vyzýváme lidi k evakuaci. Později se k nim bude složitější dostat. Zřizujeme další evakuační centrum ve středisku volného času,“ sdělil redaktorovi mluvčí města Roman Konečný. Problémy jsou i v dalších částech města. Změny jsou i v hromadné dopravě, některé silnice jsou uzavřené.

V sobotním večer byl však Kamil v dobrém rozmaru po několika pivech a evakuaci rozhodně nechystal.

Pokuřuje venku se synovcem Mirkem a Alešem. „Přijel jsem strejdu zkontrolovat. Jsem z Malých Hoštic, tam jsme zažili bleskovou povodeň asi před měsícem,“ hlásí Mirek.

„Neboj se o nás. Teď jsem krásně dřímal,“ směje se na celé kolo Kamil.

Pak ukazuje do vchodu pod schody. „Sklep máme vyklizený. Jestli chcete ohřát, vezmu tě do kuchyně a pustím trúbu,“ říká typickým nářečím.

A pokračuje v dobrém rozmaru. „Aspoň je kde zaparkovat,“ ukazuje Mirkovi k poloprázdnému parkovišti. Většina obyvatel sídliště už svá auta uklidila na výše položené plochy.

Prohlédněte si fotogalerii z Kateřinek:

Také sem - do ulice Antonína Sovy - přijíždějí strážníci i policisté. Modré majáky se odrážejí v okenních tabulích. Věty z amplionu působí tísnivě. „Zabezpečte svůj majetek, zvířata. Vezměte si nezbytné věci, léky a přesuňte se k příbuzným, přátelům, případně na evakuační centra zřízená městem Opava,“ rozléhá se do okolí. Apel míří k lidem v nejnižších patrech.

K odjezdu mohou využít autobusové linky. Jsou pro ně připravená nouzová nocoviště v areálu magistrátu nebo v tělocvičnách základních škol. „Moc se jim nechce. Je riziko tady zůstávat. Mohou tu zůstat odříznutí třeba na dva dny,“ říká mi strážník, který nechce uvádět jméno.

„Většina prvních pater je vyklizená. Jestli někdo neotevřel, nemůžeme vědět. Hodně rodin šlo k rodinám, nebo za známými do vyšších pater,“ vysvětluje mi jiný policista u dalšího vchodu.

Martin schovaný pod kapucí s přítelkyní míří ke strážníkům a ptá se, kam může přeparkovat auto.

„Zůstáváme. Kdyžtak budeme mít pod okny bazén. Obavy jsou vždycky, ale věříme, že to zvládneme,“ říká mi po chvíli.

Většina autobusů mířících do nouzového ubytování je prázdných. V noci tam přicházejí přespat vyšší desítky lidí.

Před evakuačním centrem se klepe zimou v silném vichru Martina Deseyveová s matkou Štěpánkou. Odpoledne narychlo opustily nájemní byt v ulici U Cukrovaru. „Holka pobalila. Já donesla z práce zavakuované jídlo. Tady je to super. Máme tu skvělou péči,“ pochvaluje si Štěpánka.

Její dcera se snaží složitou situaci odlehčit. „Mám doma čerstvě vymalováno. Kdybych to věděla, tak nedělám nic.“

Zároveň však přiznávají, že se jim z domova neodcházelo lehce. „Před dvěma měsíci mi tam zemřel manžel. Ještě jsem to neuzavřela. Jak mám to místo opustit?“ zalesknou se oči Štěpánce.

Naznačuje, že na místě nechala také urnu zesnulého partnera. „Všechny cenné věci a elektroniku jsme dali nahoru paní majitelce. Říkala jsem paní domácí: Manžel mi nesmí odplút.“

S dcerou vzaly jen to nejnutnější, do centra přivedly taky malé štěně a kočku.

Ve vedlejší budově postává s dobrovolníky Českého červeného kříže i pracovníky magistrátu primátor města Tomáš Navrátil (ANO). „V krizovém centru nocuje zhruba 70 lidí. Chodí další. Jsme připravení na tisíce lidí, které můžeme ubytovat,“ vysvětluje.

Poukazuje na mobilní aplikace, podle níž místní zadáním adresy snadno zjistí, zda jsou v záplavové zóně.

Apeluje na ohrožené občany, aby situaci nepodceňovali. „Nevědí, do čeho jdou. V roce 1997 byl průtok v Opavě 380 metrů krychlových. Predikce je 500 kubických metrů. Rozsah zalití bude větší,“ dodává s tím, že pokud se prognóza naplní, voda může sahat ještě výš než první patro domů.

Říká, že se od povodní v roce 1997 v Opavě i okolí zavedla řada opatření. „I navzdory nim se voda vylije.“ Místní po půlnoci tuší, že není otázka „jestli“, ale „jak moc“.

Ve dvě ráno pípá esemeska od hasičů. „Pozor mimořádná zpráva. Krizový štáb Opavy upozorňuje občany na hrozbu vylití řeky Opavy z koryta.“

Je jisté, že Opava se ráno probudí do vodní pohromy. Řeka má kulminovat až někde na pěti metrech.