Vložky a tampony jako luxus. Jak se v Česku bojuje proti menstruační chudobě

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Je to ošklivý pocit, když to žena dostane na ulici a musí potom chodit po městě a nemá tušení, kde o vložky zažádat. Zažíváte takový stud. Nepřeju to zažít nikomu. Roli hraje i hygiena. Nevíte, kde se okoupat a co si najednou počít. Je to masakr,“ přibližuje třicátnice Eva, která několik let žije na ulici.

Menstruační chudoba pro ni – stejně jako pro mnohé další – byla každý měsíc problém. A dlouho nevěděla, kam se obrátit s prosbou o pomoc a zda vůbec taková možnost existuje.

Na to, že hygienické potřeby mohou být pro někoho luxus, upozorňují například dobrovolníci ze sekce Scora mezinárodní medické organizace Ifmsa, kteří začátkem března uspořádali v Brně sbírku pro ženy v nouzi.

Vložky, tampony a nepoužité kalhotky mohli lidé darovat na několika fakultách Masarykovy univerzity i v některých kavárnách v centru města. Sešlo se několik set balení.

„Spousta lidí si myslí, že menstruační chudoba je problém pouze zemí třetího světa, ale není to vůbec pravda. Týká se i Evropy,“ říká pro Seznam Zprávy organizátorka brněnské sbírky Martina Poláková.

„Hodně dívek zameškává školu, protože si jejich rodina nemůže dovolit koupit menstruační pomůcky. Musí přejít na nějaké alternativy, které jsou ale pro jejich zdraví škodlivé. Třeba noviny, které potom mohou vést k různým infekcím a zánětům,“ pokračuje.

Podle organizace Free Periods nemá přístup k vhodným hygienickým potřebám zhruba půl miliardy žen denně.

V Česku, kde hygienické potřeby přijdou měsíčně na 100 až 200 korun, relevantní data chybí. Ve Velké Británii proběhl výzkum v roce 2017 a vyšlo najevo, že každá desátá dívka má k menstruačním produktům omezený přístup a je nucena improvizovat.

„Ještě než jsem skončila na ulici, tak se mi stalo, že – i když jsem normálně pracovala – jsem neměla peníze, abych si vložky koupila. Musela jsem použít toaletní papír, nebyla jiná možnost. A už vůbec jsem si kvůli tomu nemohla dovolit nejít do práce,“ líčí vlastní zkušenost Eva.

Organizace, které se problému věnují, podotýkají, že problém se týká zejména žen v tíživých situacích – těch s nižšími výdělky či těch, které žijí na ulici. Právě proto všechny pomůcky z brněnské sbírky poputují do rukou Mediků na ulici, dobrovolníků z řad studentů medicíny a dalších lékařských oborů, kteří ošetřují lidi na ulici a snaží se tak vyplnit mezeru ve zdravotnickém systému.

„Fungujeme ve vlastní ordinaci, kam chodí lidé bez domova, takže přímo tam ženám můžeme menstruační pomůcky nabídnout. Výtěžek ale nabídneme také organizacím, se kterými spolupracujeme a víme, že se jejich prostřednictvím pomůcky dostanou mezi ženy bez domova,“ popisuje studentka medicíny Libuše Králová.

Pomocnou ruku nabízí i spolek Sola Pomáhá. „Každý měsíc děláme hygienické balíčky navrhnuté podle potřeb organizací, se kterými spolupracujeme. Neděláme přímou pomoc, ale využíváme těch, kteří jsou v terénu, rozumí svým klientkám a vědí, co přesně potřebují,“ vysvětluje zakladatelka spolku Lucie Gregorová.

Za cíl si kladou vybudování výdejních míst po vzoru Amsterdamu či Vídně. Tedy prostor, kde by se dbalo na ženskou hygienu, kde by se ženy mohly osprchovat, převléci se a měly by dostupnou gynekologickou péči. Rádi by v budoucnu v Česku zorganizovali vlastní dotazníkové šetření.

Problému se věnují i potravinové banky, které potřebným distribuují také hygienické potřeby. „Potravinové banky centrálně získávají každoročně šest milionů kusů dámských hygienických vložek z obměny státních hmotných rezerv, které zdarma distribuují do neziskových organizací,“ přibližuje ředitelka České federace potravinových bank Veronika Láchová.

„Na takových sbírkách a organizacích si nejvíc vážíme toho, že nám dávají možnost si vybrat, co je pro nás nejvhodnější. Každá ženská má jinou menstruaci, někdo ji má delší, někdo zase bolestivější. Někdo třeba preferuje vložky, někdo tampony. Takhle si každá vezmeme to, co máme rády, a tím je pro nás menstruace o to víc zvládnutelná a můžeme normálně fungovat v každodenním životě,“ pochvaluje si Eva.

V Česku se o menstruační chudobě začalo debatovat relativně nedávno. Na problém se loni v létě pokusili poukázat například Piráti. „Menstruace není volba. Poskytovat bezplatný přístup k pomůckám, které tento nevyhnutelný proces vyžaduje, je základní předpoklad pro rovnost a důstojnost ve společnosti. Není důvod, proč by totéž nemohlo být i v Česku,“ uvedla tehdy pirátská poslankyně Klára Kocmanová.

Gregorová ze Sola Pomáhá připomíná i vysokou cenu menstruačních potřeb. „Pro matky živitelky a pro rodiny v hmotné nouzi je to už prostě přemýšlení, jestli dám ty peníze na balíček vložek, nebo ten výdaj poputuje jinam,“ říká i s odkazem na to, že v Česku patří vložky a tampony do kategorie zboží s 21procentní DPH.

Alena Schillerová z ANO pak – ještě coby ministryně financí – chtěla DPH na menstruační pomůcky snížit. Nakonec ale rozhodla jen o nákupu milionů vložek s tím, že část se rozdá. Loni Seznam Zprávám řekla, že snížení daně na toto zboží sice podle ní bylo lepším řešením, neměla ale na jeho uskutečnění čas.

Podle Schillerové by se v případě snižování DPH na menstruační pomůcky muselo specifikovat, na které druhy by se snížení vztahovalo, a především ohlídat, aby se částka, o kterou by se náklady snížily, nestala ve výsledku součástí marže. „Téma menstruační chudoby se mě osobně dotklo, ale z opozičních lavic se tyto věci příliš ovlivnit nedají. Minimálně se ale pokusím interpelovat příslušné ministry a zeptat se na to, zdali to nadále řeší,“ řekla exministryně.

„Potřebujeme přijmout to, že menstruace není žádné feministické privilegium, které ženy chtějí využívat na úkor mužů a společnosti. Je to biologický fakt, který se děje velké části lidstva každý měsíc, který si žena nevybírá a nemůže si říct, jestli se jí zrovna hodí, či nehodí,“ uzavírá Gregorová.