Vlky do deseti let můžeme čekat i v nížinách

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Správa Národního parku Podyjí před několika dny ohlásila, že se na jeho území po sto letech vrátili vlci. Psovité šelmy opakovaně zachytily také kamery na Vyškovsku a Blanensku. Jižní Morava byla donedávna poslední příhraniční oblastí, v níž se chráněná zvířata ještě neusídlila.

Podle odborníků, které oslovily Seznam Zprávy, se budou vlci šířit i do dalších oblastí Česka, včetně nížin a hospodářské krajiny. „Je to jen otázka času. V Evropě evidujeme případy, kdy vlci vyvedli mláďata i v poli řepky olejné,“ říká odborník z Mendelovy univerzity Michal Bojda, který se specializuje na monitoring velkých šelem v Beskydech.

Vyšší počty vlků předpovídá také pedagog z České zemědělské univerzity Aleš Vorel. „Jak zaplní horské oblasti, půjdou do nížin, což není překvapivé. Je to druh, který dokáže osídlit jakýkoli typ biotopů, které v Evropě máme. Žijí i na březích moří. Neříkám, že to tak bude, ale třeba Polabí je krajina, kterou vlk zvládne bez problémů,“ míní šéf mezinárodního výzkumného týmu, který zkoumá život těchto zvířat i pomocí telemetrických obojků.

Podle Vorla je otázka, co se bude dít dál a do jaké míry člověk plachou šelmu v naší krajině strpí. Vlk byl v českých zemích vyhuben na přelomu 19. a 20. století. V polovině 90. let se začal vracet do Beskyd a novodobá kolonizace začala po roce 2010.

Podle hrubých odhadů Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK) teď v Česku žije asi 250 až 400 vlků a nadále jich přibývá. Na našem území se potkávají zejména vlci z oblasti německé Lužice, karpatští vlci a také vlci z Alp. Česko je tedy křižovatkou tří geneticky rozlišitelných místních populací vlka.

„Většina obsazených teritorií je přeshraničních, to znamená, že nemáme pouze „české vlky“. Velikost jednoho teritoria je cca 200 km čtverečních. Vlci se pohybují na velké vzdálenosti, za den jsou schopni uběhnout desítky kilometrů,“ uvedla pro Seznam Zprávy mluvčí AOPK Karolína Šůlová.

Také potvrzuje, že se šelma rychle adaptuje. „Je velmi přizpůsobivý, hlavním limitem pro něj je dostatek přirozené potravy – spárkaté zvěře, které má u nás hojně. Už dávno neplatí, že musí žít jen v hlubokých lesích, člověkem nedotčené přírodě. V tuto chvíli jsme u nás svědky rozšiřování populace, obsazování volných teritorií,“ dodává.

Na sociálních sítích se tak logicky množí videa, která šelmy zachycují. Na nedávné nahrávce se tříčlenná smečka proháněla obcí Orlovice na Vyškovsku.

Experti přitom zdůrazňují, že je vlk plaché zvíře a před člověkem utíká. Jejich setkání s lidmi ale budou logicky četnější.

Bojda o tom často mluví s posluchači na školních přednáškách o velkých šelmách. Záměrně se ptá, zda od vlků hrozí nebezpečí a útoky na člověka. Vyjmenují mu důvody jako hladovění, bránění mláďat či teritoria. „Vždycky jim odpovím, že znám jeden příklad, kdy vlk sežral člověka, dokonce dva lidi. A je to zachycené v knížce. V pohádce o Červené Karkulce,“ směje se ochranář.

Jak uvádějí zoologové i webové stránky Agentury pro ochranu přírody a krajiny navratvlku.cz, poslední reálný smrtelný útok vlka na člověka v Evropě je zaznamenaný v roce 1974 ve Španělsku. Podle různých odhadů v Evropě aktuálně žije mezi 17 tisíci až 21 tisíci těchto šelem. Podle studie Norského výzkumného ústavu došlo mezi lety 1950-2000 na starém kontinentu celkem k 59 událostem, při nichž bylo usmrceno devět lidí, z toho v pěti případech měli vlci vzteklinu.

Odborníci ale zdůrazňují, že s narůstající populací těchto šelem v Evropě nepřibývá problematických setkání s člověkem. „Je potřeba rozlišovat, co je jakýsi náznak ataku vlka a co náhodné setkání dvou druhů, které se v krajině často pohybují. Člověk je v přírodě stále častěji s mobilem, takže se nám opticky zdá, že přibývá i setkání s vlkem. Máme více zdokumentovaných videí, fotek, ale to jsou většinou náhodná setkání,“ doplňuje Vorel.

Strach podle něj pramení z mnoha mýtů, legend či hororů. A bujaré představy je nutné vyvracet daty.

Experti opakují, že by si měl člověk pozorování vlka v přírodě hlavně - pokud možno - užít, protože je to stále rarita. Vlka plaší hluk. Rozezná siluetu člověka, na rozdíl od aut, pod jejichž koly tyto šelmy často končí. „V Česku není známý případ napadení člověka vlkem. Vezměte si, kolik případů ročně je pokousání domácími mazlíčky a kolik jich končí fatálně? V přírodě narazíme na mnohem víc rizik,“ vysvětluje Bojda.

Dodává, že vlci mohou útočit na nezabezpečená stáda ovcí či dobytka. Hospodářská zvířata však tvoří pouhé jednotky procent vlčího jídelníčku.

Farmáři za úvodní dva měsíce letoška nahlásili 13 škodních událostí. Loni to bylo celkově 395 událostí a devět stovek usmrcených či zraněných ovcí. Farmáři za ně dostávají finanční kompenzace. „Ačkoliv se zvyšuje počet vlků na území ČR, díky nastavení preventivních opatření klesají škody. Ministerstvo životního prostředí velmi aktivně komunikuje se Svazem chovatelů ovcí a koz, který stojí za většinou preventivních opatření,“ říká mluvčí resortu Veronika Krejčí.

Dodává, že pokud je stádo dobře zabezpečené, vlci přirozeně loví hlavně spárkatou zvěř. „Což je dobrá zpráva vzhledem k tomu, že je nutné snižovat její počty. Vlk tak pomáhá snižovat škody v lesích a na polích,“ dodává.

Ministerstvo také oslovilo dopisem protějšky ze slovenské vlády, která povolila sezónní odlov vlků na většině svého území. „Považujeme za nezbytné řešit přístup k ochraně vlka a jeho managementu v oblasti společné hranice mezi Českou a Slovenskou republikou specificky a stanovit zde podobný režim, jaký je zaveden podél celé hranice s Polskem a prakticky i Maďarskem,“ říká mluvčí.

Krejčí zároveň zdůrazňuje, že česká opatření jako budování oplocení nebo využívání pasteveckých psů či čerpání újmy za ztížené zemědělské hospodaření ministerstvo považuje za funkční.

Podle platného pohotovostního plánu lze problematické jedince, kteří často útočí v ohradách, výjimečně odlovit. Mluvčí dodává, že s narůstajícími počty vlků na českém území v budoucnu nelze vyloučit ani jejich redukci. „Pokud by došlo k tomu, že by populace vlka byla příliš velká, bude zřejmě nutné přistoupit k určité míře selekce,“ konstatuje Krejčí.

Odborníci reagují, že je na takovou debatu ještě brzy. „Nemáme precizní data o stavu vlčí populace. Poslední analýza pochází z roku 2021. Jakmile budeme mít údaje, je také potřeba zanalyzovat, kde je strop vlčí populace v České republice,“ říká Vorel.

S kolegy z dalších univerzit chystají detailnější analýzu početních stavů vlků na podzim. Také zmíněný mezinárodní projekt s telemetrickými obojky má přinést data, která vytvoří představu o dalším šíření populace vlka ve střední Evropě.