Článek
„Havel? Ten je u příletů. Tam, jak je ta hromada věcí. Vidíte?“ ukazuje policista na druhém terminálu pražského letiště rukou doleva.
Anamorfní portrét Václava Havla je mezi kavárnou a Forum Havlum od Bořka Šípka. Na pódiu v prostoru 3,5 × 2,5 x 2,2 metru je opravdu hromada předmětů. Přes tři tisíce. Od pětihaléřů z osmdesátých let, po angličáky, propisky, ale také sudy od piva z trutnovského pivovaru, vysavače, papiňák, knihy nebo ústřední topení s pouty a výraznou českou vlajkou. Čelní stěna je polepena originál novinami ze srpna šedesát osm.
Ze všech stran působí instalace jako hromada historických relikvií. Krom jednoho místa: kukátka. Pohledem do něj se vyjeví anamorfní portrét Václava Havla. Třírozměrný obraz v jasných barvách. Podšálky jako modré oči, sud od piva jako ušní lalůček, svazky klíčů jako knírek, helma polepená známkami jako nos…
Patrik Proško a jeho anamorfní socha Václava Havla.
Originál OFka
„Co předmět, to odkaz a symbol. Komunikují mezi sebou, tvoří příběhy. Vše se vztahuje k životu Václava Havla a k době, v níž žil,“ popisuje své dílo autor Patrik Proško. Chodíme kolem anamorfního portrétu (dílo založené na efektu optického klamu, pozn. red.) a umělec vypráví příběhy jednotlivých předmětů.
„Nejcennější? Asi tento psací stroj. Patřil Martinu Jirousovi. Tady je fotka, jak si ten stroj nese,“ popisuje Patrik Proško. „Kurátorka galerie Nadia Rovderová dělala o Magorovi výstavu a ten stroj jí byl ponechán. Tak mi ho věnovala do instalace,“ říká a ukazuje o kousek dál.
„Je tu originál na kopíráku přepsaná Charta 77. Je osahaná a jsou v ní dokonce i překlepy. Další cennou věc má Václav Havel ve rtu: originál placky OFka z počátku devadesátek. Tehdy ještě nebyly plechové, ale na plastu nalepené,“ vypráví. Předměty získal přímo od designéra Pavla Šťastného, který logo Občanského fóra navrhnul.
V levé části instalace jsou věci související s perzekucí. „Jsou tu originál noviny z okupace, knihy, které se věnují pobytu Václava Havla ve vězení, tady je ten klasický inzerát z Rudého Práva,“ ukazuje Patrik Proško na přání k narozeninám Ferdinandu Vaňkovi. Zvlášť pyšný je na originál časopisu Dikobraz, který vyšel 27.08. 1968. „Týden po invazi si v něm dělají z okupantů srandu. Jsou tu vtipy na Lenina nebo Brežněva.“
Vedle visí na ramínkách vězeňské mundúry z osmdesátých let. Proško je získal od muže, který v té době seděl. O kus dál jsou vězeňské tepláky, tričko a kravata vyrobená z vězeňských trenýrek. Stín pod krkem tvoří šachové figurky z chleba. „K vězení to patří, tak jsem je vyrobil,“ krčí rameny umělec.
Havlovy oblíbené cigarety a šachy vyrobené z chleba.
A další cennost: původní cedule ulice Bartolomějská, kde byl Václav Havel a další disidenti vyslýcháni. „Tady jsou pouta z osmdesátých let. Všimněte si, že jsou trochu nařízlá, někdo se z nich snažil vyřezat. Pouta jsou na dobovém topení. Přesně, jak to bylo na fízlárně v Bartolomějské. Připoutali tě k topení, dostal jsi rány a musels mluvit,“ vysvětluje umělec.
Touto částí instalace se line ostnatý drát a k vidění jsou tu fotografie Václava Havla z vězení. „Speciálně nad to jsem umístil českou vlajku, protože v roce 1989 byl ve vězení a ještě týž rok se stal prezidentem. Ohromný vzestup. Vlajka je vyrobená z pravého sametu – jako sametová revoluce,“ dodává.
Geniální, parádní, obdiv
Uprostřed povídání nás přeruší dáma středního věku s cestovním kufrem. „Pochopila jsem správně z vaší konverzace, že jste to udělal vy,“ ptá se Patrika Proška. On přikyvuje. „Geniální. Fakt. Paráda. Máte můj obdiv,“ zhodnotí dílo a odejde.
Na děti se moc nemyslelo.
O chvíli později se před instalací zastaví skupinka asi osmiletých dětí. Hovoří anglicky. Paní učitelka jim vysvětluje, že se jedná o portrét bývalého českého a československého prezidenta, spisovatele a dramatika Václava Havla. Děti zvědavě předměty okukují, ale jeho obraz neuvidí. Kukátko je na ně moc vysoko a stolička nikde.
Cigarety, autíčka a kuchařka
Pokračujeme v odkrývání symbolů. Patrik Proško zmiňuje odkazy na Havlovy koníčky a vášně. „Proto je tu dobová lednička a v ní dvě kuchařky jeho receptů: Kančí na dančím a Havel v kuchyni, které sepsal jeho přítel Michael Žantovský,“ upozorňuje na obal knihy, na níž stojí bývalý prezident v zástěře. Vedle visí originál krabička „bétéček“, cigaret, které kouřil. Balíček pochází z té doby a je nenačatý.
A další vášeň: auta. „Sehnal jsem většinu modýlků aut, které Václav Havel vlastnil. Mercedesy, Renaulty, SIMku 1000, Lancii Kapu, Golfa a pak tu je tu i pár aut, v nichž jezdil nerad: auta Veřejné bezpečnosti,“ šermuje prstem Patrik Proško na žluto-bílé angličáky. Nesmí samozřejmě chybět legendární Mercedes z roku 1974, ve kterém jezdil přikulovat sudy do trutnovského pivovaru. „Aby to bylo propracované do detailu, tak jsem dodělal i správnou SPZ,“ usmívá se umělec.
Pouta přidělaná na ústřední topení a angličák Veřejné bezpečnosti.
„Věci jsou umístěné tak, že mezi sebou navzájem komunikují a doplňují se,“ upozorňuje. Jako příklad uvádí svazky klíčů, symbol sametové revoluce. Jeden svazek vložil do úst. „Protože jeho nejsilnější zbraní, bylo slovo a slova byla pro něj klíčová, proto jsem je symbolicky zakomponoval jemu přímo do úst,“ popisuje.
Nebo další dvojsmysl. V pravém rohu je umístěn originál štít, helma a pár obušků příslušníka SNB. „Zepředu to vypadá, jako kdyby za tím štítem stál člověk v helmě. Když se podíváte z boku, vidíte, že je to podepřené koštětem. Zkrátka esenbák je koště,“ zmiňuje Proško.
Symboly odkazující na revoluci a porevoluční období jsou v pravé části instalace. „Tady je text písně Revoluce od disidenta Skaláka, dovnitř portrétu hlavy Václava Havla jsem vložil bustu Masaryka. Stojí na piedestalu z VHS, který jsem dostal od bráchy. Jako symbol porevoluční doby, kdy k nám přišel Západ a západní filmy,“ ukazuje umělec doprostřed instalace. Na VHS je nahraný Predátor, Vetřelec a Rambo.
Terminál 2 pražského letiště zdobí od středy unikátní plastika Václava Havla.
Instalaci tvoří tisíce předmětů, které se nějakým způsobem dotýkají života disidenta, uznávaného dramatika a prvního polistopadového prezidenta.
Model mercedesu, kterým Václav Havel jezdil.
Originální cedule Bartolomějské ulice, kde sídlila Státní bezpečnost a kam Havel často chodil na výslechy.
Zde bílá přilba, jeden ze symbolů policejního zásahu na Národní třídě 17. listopadu 1989.
Nedlouho poté už přišla jiná etapa – Havel na Hrad.
„Celá socha stojí na autentických dokumentech z doby od 60. let až po 90. léta,“ vysvětlil autor Patrik Proško.
Podle svých slov chtěl „zdůraznit to, co Havel byl nejvíc – spisovatel a dramatik“. Nemohou tak chybět psací stroje.
Na letišti nemohli chybět ani Havlův někdejší mluvčí Michael Žantovský a jeho druhá žena Dagmar Havlová.
„On nechtěl žádný piedestal, žádnou sochu na piedestalu. Tohle by se mu strašně líbilo,“ řekla Havlová ČTK.
Zájemci si budou moci instalaci prohlédnout nejméně rok.
Patrik Proško odhaduje, že devadesát procent předmětů pochází z darů od lidí a od nadací, které nesou jméno Václava Havla nebo pokračují v jeho odkazu. Konkrétně Knihovna Václava Havla, Nadace Charta 77, Nadace Vize 97 Dagmar a Václava Havlových a Výbor dobré vůle Olgy Havlové. Zbytek pokupoval na blešácích, trzích, bazarech nebo antikvariátech.
„Proto v uvozovkách říkám, že se jedná o národní sochu, což je koneckonců napsané i v ní v podobě pouliční cedule Národní,“ dodává.
