„Vlast musíme bránit.“ Reportáž z místa, kde připravují Ukrajince do války

Krátce před polednem se na brněnské střelnici začínají scházet první příchozí. „Z Ukrajiny?“ kýve na ně muž u vstupu. „Jo, to jsme my,“ odpovídá jeden z mužů se slabým přízvukem.

Na střelnici jsou už na podobné skupiny zvyklí. Minulý týden tu zveřejnili nabídku střeleckého výcviku zdarma pro Ukrajince, kteří se vracejí domů – bojovat. Za poslední týden výcvikem prošlo asi čtyřicet lidí, další se hlásí.

„Jsme rádi, že můžeme alespoň takto pomoct našimi znalostmi, zkušenostmi nebo poskytnutím prostoru,“ říká majitel firmy CS Solutions Michal Ratajský. „Jsou odhodlaní bojovat za své ideály a hodnoty, mají náš obdiv a my pro ně chceme udělat maximum,“ dodává.

Kurz začíná teoretickou částí, kde instruktoři vysvětlují základní znalosti o zbraních, ze kterých budou příchozí střílet. „Když se podíváte na tyhle dvě, jsou jiné. Do každé patří jiné náboje,“ ukazuje instruktor Martin Silovský. Pár účastníků kývá hlavou. V učebně je ticho, nikomu není do řeči.

Délka výcviku je individuální, stejně tak úroveň, na které výcvik začíná. Někteří příchozí totiž už nějaký vojenský základ absolvovali, jiní nikdy nedrželi zbraň v ruce.

„Ty, co nemají žádné zkušenosti, se snažíme naučit primárně bezpečnou manipulaci se zbraní a základní střelecké dovednosti, jako je palba z krytu nebo taktický pohyb. Specifika má také střelba ve městech,“ vysvětluje zaměstnankyně střelnice Petra Rupová.

Těm, kteří nějaké zkušenosti mají, instruktoři nabízejí komplexnější střelecko-taktický výcvik.

Oleksandr Molchanov už absolvoval bojový výcvik před osmi lety v Doněcké oblasti. Šel tam dobrovolně. Teď už osm let zbraň nedržel v ruce, a proto se přihlásil na střelecký kurz. „Samozřejmě bych chtěl, abych sem vůbec nemusel chodit, ale vlast musíme bránit,“ krčí rameny.

Zatím ještě povolávací rozkaz nedostal, zapojil se alespoň do pomoci v Česku. „Pomáhám hlavně s tlumočením. A Češi jsou skvělí, snad každý můj kolega mi vyjádřil solidaritu nebo se do dobrovolnictví osobně zapojil,“ dodává.

Po teoretickém úvodu se přesouváme o patro výš, kde je samotná střelnice. „Když nebudete střílet, prst bude mimo spoušť. A střílet pouze na pokyn. Jo?“ opakuje Silovský bezpečnostní pravidla. „Zbraň bude vždycky mířit směrem tam,“ ukazuje na část střelnice, kde visí několik terčů.

Všichni dostávají střelecké brýle a sluchátka, která chrání sluch při hlasitých výstřelech. „Když vám kolega začne střílet u hlavy, vezměte si aspoň špunty do uší, prosím vás,“ klade účastníkům na srdce instruktor Jakub. „Není to legrace – přežijete válku a vrátíte se hluší,“ dodává.

V následujících dvou hodinách se účastníci střídají po dvojicích nebo trojicích a zkoušejí si základní pohyby se zbraní. Instruktoři popisují, jak se pohybovat co nejlépe a na jaké drobnosti si dávat pozor. „Jsou to detaily, které rozhodují o tom, kdo z toho pole odejde a kdo ne,“ upozorňuje Silovský.

Přístup k lidem, kteří jdou do války, je jiný než k běžným návštěvníkům střelnice. „Pokud pracujete s někým, koho připravujete ven, musíte s ním pracovat trochu ostřeji. I v terminologii se bavíme o tom, jak někoho zastřelit, jak eliminovat cíl, jak přežít na bojišti,“ vysvětluje Silovský. „Na konkrétní válku připravujeme lidi poprvé,“ doplňuje Radek Kovář, třetí z instruktorů.

Rodiny tam máme všichni

Roman žije v Česku pět let a pracuje jako realitní makléř. Pochází ze Zakarpatské oblasti. „Až to přijde k nám na Zakarpatskou, vrátím se. Zůstal mi tam bratranec a strýček. Nechtěl bych, aby na to byli sami,“ říká rozhodně. „Rodina tam zůstala. Babička s dědečkem ani nemají pasy a nechtějí odjíždět. Je to jejich domov,“ vypráví.

„Rodiny tam máme všichni,“ zapojuje se do rozhovoru Andrej Polanko. „Sestra nechce opustit svého muže, bratr jet pryč nemůže,“ říká se sklopeným pohledem a je vidět, že se dál o tomto tématu nechce bavit.

Střelnice zveřejnila žádost o příspěvky na střelecký materiál, na transparentní účet za první týden lidé přispěli částkou téměř 50 tisíc korun. Někteří návštěvníci na střelnici nosí potřebné střelivo na výcvik. „V tuto chvíli máme prostředky na vyškolení dalších 90 osob,“ říká Ratajský. Pokud nějaké peníze zbydou, poputují na účet ukrajinského zastoupení v Česku na nákup obranného a vojenského materiálu.

Když první skupina končí, u vstupu čeká dalších pět zájemců. Na střelnici v Brně vyhradili každý den tři hodiny čistě pro výcvik Ukrajinců. Zájem je stále velký. „Jezdí sem lidé z celé republiky, je škoda, že se do pomoci nezapojily další střelnice. My už jsme na hraně kapacitních možností,“ uzavírá Ratajský.