Vláda Michalákovou ve sporu o syny nepodpoří. „Budu čekat, až mě vyhledají“

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

S Evou Michalákovou se setkávám v Praze, v kanceláři její advokátky. Vítá mě trochu plaše. A vypadá jinak - dříve kaštanové vlasy má odbarvené na zářivý blond. Vystupování v médiích na dlouhou dobu utlumila, jen občas s českými novináři mluvila na dálku nebo písemně. Osobní setkání je vzácné.

Ostatně svolila k němu po několika měsících domlouvání. „Chci jen informovat o případu. Nechci, aby se na případ zapomnělo,“ vysvětluje lámanou češtinou s norským přízvukem. Její život je totiž už roky v Norsku, kde má práci i partnera. Jiného, než se kterým vychovávala své dva syny. Zpátky domů nejezdí často.

Nyní má před sebou zřejmě poslední šanci v kauze ještě něco změnit. Odvolává se proti rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, který ji v lednu letošního roku zklamal. Přiklonil se na stranu norských soudů a dal jim za pravdu. Znamená to, že podle rozsudku Norsko neporušilo mezinárodní právo, když jí v roce 2011 odebralo syny.

Michaláková doufá, že Velký senát štrasburského soudu, ke kterému se odvolává, bude mít jiný názor. Výsledky by měla mít v řádu měsíců, jak potvrzuje i její advokátka Dora Boková, která celou dobu sedí vedle ní. Pak ale justiční boj končí.

„Potom už budu jen čekat, až mě v dospělosti synové vyhledají,“ říká pro Seznam Zprávy Michaláková.

Na rozdíl od minulých let, kdy na straně Evy Michalákové stála česká vláda v čele s Bohuslavem Sobotkou i prezident Miloš Zeman, který hrozil i negativními důsledky v česko-norských diplomatických vztazích, se aktuální vláda Michalákovou podpořit nechystá. Kauzu považuje za skončenou.

„Ve věci byl již vydán rozsudek Evropského soudu pro lidská práva. Postup norských orgánů v něm byl shledán za souladný s Evropskou úmluvou o lidských právech. Vláda České republiky závazné rozhodnutí kompetentní mezinárodní soudní instituce musí a bude respektovat,“ potvrdil postoj Fialova kabinetu Seznam Zprávám vládní mluvčí Václav Smolka.

„Paní Michaláková se na mě ani neobrátila. My jako vláda už nemáme, jak se za ni postavit. Já ani vláda ČR na to nemáme žádný vliv,“ dodává také ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL).

Právě Jurečkův spolustraník europoslanec Tomáš Zdechovský patřil k nejhlasitějším politickým zastáncům Evy Michalákové. „Dnes už to ani není potřeba řešit, dnes už je jedno, jestli se za ni vláda postaví, nebo ne,“ hodnotí pro Seznam Zprávy aktuální vývoj v kauze Zdechovský.

A také Ministerstvo spravedlnosti potvrzuje, že už se angažovat v případu nechystá. „Podporu jsme poskytli, a to zejména prostřednictvím intervence v řízení před Evropským soudem pro lidská práva. Případnou novou intervenci by bylo nutné zvážit i s ohledem na rozsah stížnosti vymezený rozsudkem,“ píše mluvčí Václav Řepka s vysvětlením, že ESLP dospěl k jednomyslnému závěru a konstatoval závažné zanedbávání dětí v rodině.

Norské úřady děti rodičům odebraly po stížnostech v mateřské školce. Tam si všimli neobvyklého chování obou synů, pojali podezření z psychického, fyzického i sexuálního zneužívání a celkově ze zanedbání rodičovské péče.

Děti byly v roce 2011 umístěny v dočasné pěstounské péči. V roce 2012 pak každý bratr zvlášť v pěstounských rodinách.

Na oba rodiče byla také podaná trestní oznámení, policie však případ odložila a nebylo tedy zahájeno trestní řízení ani s jedním z nich.

„Nemám co tajit,“ říká Eva Michaláková i po více než deseti letech, co jí norské úřady syny odebraly. V minulosti například přiznala, že syny výchovně „pleskla“. I z vyšetřovacích dokumentů je patrné, že hlavní podezření od začátku směřovala spíše k otci chlapců Josefu Michalákovi. Avšak i o roli matky se hojně hovoří v kontextu zanedbání péče.

Ve výpovědích synů, logicky zejména toho staršího, ze kterých vychází i rozsudek Evropského soudu pro lidská práva, se dočteme i to, že jeden ze synů dal jasně najevo, že zpět k matce nechce, nebo že se psychický i fyzický stav obou bratrů v pěstounských rodinách výrazně zlepšil.

S manželem, otcem jejích synů, je Michaláková mnoho let rozvedená. „Zjistila jsem po letech, že má psychiatrickou diagnózu, to pro mě byla poslední kapka,“ vysvětluje Michaláková důvod finálního rozchodu.

Případ se v českých médiích objevil v roce 2014, kdy s ním šla na světlo sama Michaláková. Otec dětí v médiích nevystupoval, u soudů o děti nebojoval. Dnes Michaláková ani nezná adresu svého bývalého manžela a nejsou vůbec v kontaktu.

Právě medializace je ale moment, který kauzu u norských soudů zásadně ovlivnil. Michaláková hovořila otevřeně o důvodech odebrání, tehdy argumentaci postavila na podezření ze sexuálního zneužívání ze strany otce. Zveřejnila i fotografie nezletilých synů a další podrobnosti o nich.

Soud počínání posléze vyhodnotil jako nevhodné a v roce 2014 a 2015 jí úřady zakázaly styk s oběma syny. Od odebrání do té chvíle se měli šanci vidět čtyřikrát ročně na dvě hodiny, a to v přítomnosti sociálních pracovníků.

„Ne, díky tomu, že jsem případ medializovala, se hlásí další rodiče, kterým byly děti neprávem odebrány,“ odpovídá Michaláková na otázku, jestli lituje toho, že se před osmi lety rozhodla s příběhem jít do médií. „Nepočítala jsem ale s tím, že mi to může u soudu uškodit. Já sama jsem žádné sensitivní informace nezveřejnila, kauza nabrala svůj vlastní vývoj a spád,“ brání se Michaláková.

I na straně norského vyšetřování se objevily nejasnosti, na kterých obhájci Evy Michalákové staví. Jejich argumenty se ale týkají až období po odebrání dětí, jako jsou výslechy, psychologické posudky nebo setkávání rodičů s dětmi. Michaláková si schůzky například nahrávala na diktafon a zápisy z nich se poté podle jejích slov lišily.

„Nevzdávám to, věřím, že si s dětmi k sobě cestu najdeme,“ dodává Michaláková. Staršímu synovi bude příští rok osmnáct, mladší bude plnoletý za čtyři roky. Další kroky už pak budou čistě na nich.