Článek
Čtete ukázku z Vizity – newsletteru Martina Čabana plného postřehů o českém zdravotnictví a jeho přesazích do politiky. Pokud vás Vizita zaujme, určitě se přihlaste k odběru!
Větší změny složitých systémů se nikdy nerodí snadno. Takže nijak nepřekvapí, že ani přepisování jednoho ze základních zákonů českého zdravotnictví nejde úplně snadno. Nicméně křeče, v nichž se rodí novela zákona o veřejném zdravotním pojištění, mohou být nebezpečné a vést k přehlédnutí některých vysloveně špatných nápadů.
Jeden z nich je obsažen přímo v ministerském návrhu a je vcelku nenápadně umístěn zhruba v polovině komplikovaného stostránkového dokumentu. Do pětapadesátého paragrafu zákona chce připsat větu:
„Příslušná zdravotní pojišťovna má vůči svému pojištěnci právo na náhradu nákladů na jemu poskytnuté hrazené služby, které vynaložila v důsledku jeho zaviněného protiprávního jednání, o němž bylo pravomocně rozhodnuto v trestním řízení nebo řízení o přestupku.“
Co to zhruba znamená, když se to přeloží do lidštějšího jazyka? Například způsobíte v autě dopravní nehodu, při níž vznikne nějaká hmotná škoda a vy si dejme tomu zlomíte nohu. Následně po vás jako viníkovi nehody nebude vymáhat peníze jenom ten, komu jste způsobili škodu, ale také zdravotní pojišťovna. A naúčtuje vám nejen tu sádru a práci doktora, který vám ji udělal, ale zřejmě také rovnou výjezd sanitky a případný pobyt v nemocnici.
A to pořád není nejbanálnější možný případ. Úplně stačí, když vás srazí auto při špatném přecházení silnice. Policisté přijedou, vyhodnotí nehodu jako důsledek vašeho přestupku a už se vezete – veškerá ošetření veškerých zranění jdou na váš účet. A můžete se jenom modlit, že se vám nestane něco vážného. Účet i za krátký pobyt na jednotce intenzivní péče půjde do stovek tisíc, dlouhodobější nebo dispenzární péče kvůli chronickým následkům může jít v součtu do milionů. Žádný horní limit zákon nestanovuje. Jedna chyba se v extrémních případech může klidně rovnat finanční likvidaci jedince, domácnosti, rodiny.
A co třeba s lidmi, kteří se na kole přizabijí o dopravní značku, jejíž poškození vyvolává nutnost přestupkového řízení? Příběhů, které by nově vedly k obří finanční zátěži viníků, příběhů absurdnějších, méně absurdních i zcela představitelných a běžných, si lze představit mnoho. Bude opravdu pro nutnost úhrady zdravotní péče stačit spáchat přestupek, který se jinak řeší pokutou ve stovkách nebo malých tisících korun? Zřejmě ano. Žádné specifikace neuvádí ani formulace paragrafu, ani důvodová zpráva. Ta je trestuhodně vágní.
Dočteme se v ní: „Často se v praxi stává, že pojištěnec v důsledku svého zaviněného protiprávního jednání si způsobí sám zdravotní újmu či úraz.“ A jinak už skoro nic. Jak často se to stává? Jak často vymáhají pojišťovny náklady na zdravotní péči o svého klienta od pachatele trestného činu, což mohou dělat už dnes? Jak velké to jsou peníze? Jak velký by asi byl dopad této úpravy na sociální systém, na hospodaření pojišťoven, na jejich administrativu?
Ano, formulace dává pojišťovnám „právo“ vymáhat. Jenže když hospodaříte s veřejnými penězi jako zdravotní pojišťovny, právo se stává povinností, jinak nedostojíte roli řádného hospodáře – když se k nějakým penězům dostat můžete, tak musíte.
Doufejme, že tato úprava z finálního znění zákona nakonec vypadne. V připomínkovém řízení se na ni snesla hojná a zdrcující kritika ze všech stran. „Je šokující, že nebyla zpracována žádná analýza dopadů. Na změnu není připraven systém zdravotního ani komerčního pojištění, především však na něj nejsou připraveni občané,“ píše ve své připomínce Unie zaměstnavatelských svazů, která jako připomínkové místo zahrnuje i zástupce zdravotních pojišťoven.
„S touto změnou naprosto nelze souhlasit! Je to zcela proti smyslu institutu zdravotního pojištění. Proč si potom pojištěnec hradí zdravotní pojištění, když v daném případě bude muset náklady na své léčení pojišťovně uhradit?“ ptá se ve své připomínce řečnicky Nejvyšší soud.
„Je nepochybné, že často půjde o vysoké částky, které povinná osoba nebude schopna splatit, přičemž v důsledku úrazu často přijde i o dosavadní zdroj příjmů a vedle toho jí vznikne značný dluh,“ píše Ministerstvo práce. Sociální rozměr tentokrát pohnul i jinak přísným Ministerstvem financí: „Máme za to, že v mnoha ohledech by navrhovaná právní úprava byla neetická a v některých případech by mohla mít vůči danému pojištěnci i likvidační charakter.“
Sečteno a podtrženo, Válkův nápad je zcela asociální, hloupý, nedomyšlený, neprojednaný, nespravedlivý, a co je vůbec nejhorší – evidentně odfláknutý. Ministr chce jen vykřikovat a psát na sociální sítě: „Mohou si za to, tak ať platí!“ Společenské důsledky a kontext ho nezajímají. Možná ještě překvapivější ale je, že jej zjevně nezajímá ani kvantifikace dopadů uplatnění takového principu. Protože jinak by se o ni jeho úřad aspoň pokusil. Vládne heslo, status na síti. Na přemýšlení není kdy.
Příběh jednoho strašidelného paragrafu v jedné novele ukazuje, jak důležité je připomínkové řízení, řádný legislativní proces a další strašně nudné věci, s nimiž si facebookoví politikové tak špatně rozumějí.
Problém je v tom, že tento paragraf nebude jediný. Nemluvě o tom, že se ministr Válek netají ambicí přidávat do zákona další své nápady až ve Sněmovně přes pozměňovací návrhy – a ty žádným kolečkem připomínek procházet nemusejí. Například, jak hlásají novinové titulky, koketuje s malusy. Jestli je tato koketérie stejně promyšlená jako vymáhání nákladů na péči od viníků, máme se na co těšit. I proto, že tady už žádná záklopka ve formě připomínek nebude fungovat, vše půjde po politické linii jednání s koaličními partnery.
Tento způsob práce s jedním z nejdůležitějších zákonů se nezdá být jen poněkud nešťastný. Zdá se být nebezpečný, až strašidelný.
V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých tipů na čtení z jiných médií. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé druhé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.
