Článek
Čtete ukázku z Vizity – newsletteru Martina Čabana plného postřehů o českém zdravotnictví a jeho přesazích do politiky. Pokud vás Vizita zaujme, určitě se přihlaste k odběru!
Obálky v Motole otevřeli podle plánu už 11. května, výsledek je ale zatím nejistý. Do soutěže na výstavbu nového pilíře české onkologie přišly tři nabídky celkem od pěti stavebních firem. Vedení nemocnice se nicméně rozhodlo vyžádat si od zájemců ještě doplnění nabídek, takže mezi otevřením obálek a zveřejněním vítěze nakonec uplyne zhruba měsíc.
Z mnoha důvodů jde o ostře sledovaný tendr. A hlavním důvodem není ani tak to, že hodnota zakázky přesahuje 3,5 miliardy korun, i když to jsou samozřejmě důstojné peníze.
Motolské onkologické centrum – dříve Český onkologický institut – je hlavně největším projektem zdravotnické části českého Národního plánu obnovy.
Ministr zdravotnictví Válek chvíli po svém nástupu zcela správně vyškrtl z tohoto plánu stavbu nového onkologického institutu na zelené louce za sedm miliard, což nebylo nic jiného než předvolební fetiš premiéra Andreje Babiše.
Peníze bylo nicméně možné v Bruselem schváleném plánu přesouvat pouze v rámci projektů v rámci „onkologické“ komponenty a projekt národního institutu jako takového nebylo možné zcela odpískat. Tak se zrodil plán Motolského onkologického centra (psal jsem o tom i v jedné starší Vizitě).
Proč je to napínavý příběh?
Předně proto, že peníze rozdělované přes Národní plán obnovy jsou svázané do jednoho balíku a je nezbytně nutné je bezchybně vyčerpat (tedy dokončit všechny projekty) během roku 2026. Pokud by jediný projekt ve kterékoli oblasti selhal, nedostane Česko podle aktuálně platných pravidel z celkových 190 miliard na postcovidovou obnovu ani korunu. A přestože motolské centrum je reálnější projekt než sedmimiliardová fantasmagorie bez jediného povolení či pozemku, pořád je to divočina.
Ne nadarmo ředitel motolské nemocnice Miloslav Ludvík s oblibou říkává, že má štěstí, že už nemůže víc zešedivět. Pravidla výzvy jasně mluví o tom, že provoz nového centra musí začít do konce dubna 2026. To znamená, že i kdyby se koplo do země zítra, nejsou na celou několikamiliardovou stavbu ani tři roky času.
Několikadenní zdržení při vyhlašování vítěze zřejmě ještě problém není. „Nevnímáme to jako problém, myslím, že jsme na dobré cestě,“ řekl Vizitě Martin Čech, vedoucí odboru veřejných zakázek motolské nemocnice.
Jednou z výhod motolského projektu je to, že nejde přímo o stavbu na zelené louce, ale spíše o „dostavbu“ stávajícího objektu, v němž dnes sídlí dětská onkologie.
Budova v odlehlejší části motolského areálu, ležící prakticky přes silnici naproti Nemocnici Na Homolce, už má územní rozhodnutí a také některé prvky, které bude budoucí velké onkologické centrum potřebovat a které by si jinak vyžádaly složité povolovací a stavební procesy. Jde hlavně o infrastrukturu k lineárním urychlovačům využívaným v radioterapii. Přesto nejde o malý projekt. Dnešní budova má „obrůst“ dalšími přístavbami, které zásadně zvýší kapacitu i zaměření centra.
Čas bude tedy v každém případě hrát velkou roli. Také proto byla jediným hodnoticím kritériem v tendru cena, jakkoli by si tak složitá a nákladná veřejná stavba za jiných okolností jistě zasloužila i další kritéria, od architektonických po ekologická.
Při složitějším hodnocení by ale zásadně stouplo riziko, že neúspěšní uchazeči budou proti výsledku tendru podávat námitky, jejichž řešení může na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, případně u soudů trvat měsíce a roky.
Čím jednodušší a snáze měřitelná jsou kritéria, tím je riziko komplikovaných sporů s neúspěšnými uchazeči menší. Nulové není nikdy, ale hodnocení nabídkové ceny je ve srovnání s jinými parametry velmi jednoduché.
Čas hrál roli i ve způsobu vypsání zakázky, která se odehraje v režimu „Design & Build“. To znamená, že úkolem dodavatele je jak vypracovat projekt podle zadávací dokumentace, tak i zajistit veškeré administrativní a nakonec i stavební činnosti. Jinými slovy – až do vyhlášení vítěze nebude nikdo vědět, jak bude motolské onkologické centrum vlastně vypadat. Záleží, jaké architektonické představy vložili uchazeči do svých obálek.
Ani po vyhlášení vítěze si ale v Motole neoddychnou. Šibeniční termín dokončení centra dává stavebníkům do rukou velmi silné páky pro vyjednávání (až vydírání) v průběhu stavby, ať už půjde o snahy navýšit koncovou cenu, fakturovat vícepráce či jinak měnit dohodnuté podmínky pod vlivem vnějších okolností.
Představa, že firma ze dne na den kvůli konfliktu se zadavatelem opustí staveniště a nechá projekt rozdělaný, je v tomto případě děsivá. Jakékoli větší zdržení stavby v pokročilejší fázi by mohlo řediteli Ludvíkovi přisoudit nálepku muže, který nezvládnutým projektem připravil Česko skoro o dvě stovky miliard z evropské pomoci.
Této nezdravé situace si nepochybně budou stavebníci vědomi. A uvědomují si ji i v Motole. „Vypracovali jsme podle příslušných metodik precizní smluvní podmínky, takže by se to dodavatelům určitě nevyplatilo,“ ujišťuje již citovaný šéf motolských zakázek Martin Čech. Dalo by se také optimisticky argumentovat tím, že jde o zajímavou referenční zakázku, takže stavební firmy budou motivované si na ní raději udělat jméno než utrhnout ostudu.
Každopádně stavební kvapík v Motole začne každou chvíli a bude do posledního taktu velmi napínavý. Že to může skončit také špatně, ukazuje příklad ze Slovenska. Tamní (momentálně úřednická) vláda před pár dny oznámila, že musí vyřadit ze svého plánu obnovy dvě zásadní zdravotnické stavby – bratislavskou univerzitní nemocnici Rázsochy a univerzitní nemocnici v Martině. Prostě se nestíhají a ohrozily by celý plán obnovy.
Rázsochy půjdou k ledu úplně, respektive bude se čekat, zda se na financování stavby najdou peníze v napjatém státním rozpočtu, což se nestane. V Martině se snad Slovákům podaří postavit za evropské peníze alespoň hrubou stavbu.
Dohromady měly tyto projekty stát 611 milionů eur, v přepočtu přes 15 miliard korun (bez DPH). To je víc než celá „zdravotnická“ kapitola českého plánu obnovy.
Dejme tomu, že se podaří postavit hrubou stavbu v Martině (i když zájemci o zakázku se nijak nehrnou). I tak musí Slováci při své současné rozbouřené politické situaci během několika málo týdnů rozprostřít po svém zdravotnictví zhruba 10 miliard korun na projekty, které jsou v dostatečné fázi přípravy, aby mohli vyčerpat evropské peníze během roku 2026. Jinak půjde celý slovenský plán obnovy ke dnu.
Dnes už bývalý premiér Eduard Heger na adresu dostavby Rázsoch s využitím plánu obnovy trefně poznamenal: „Byl to dobrý plán, ale ne všechno se podaří podle plánu.“ Viktor Černomyrdin by to neřekl lépe.
Doufejme, že český premiér si podobný moment „mysleli jsme to dobře, dopadlo to jako vždycky“ bude moci v rámci debat o plánu obnovy odpustit.
V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých tipů na čtení z jiných médií. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé druhé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.
