Článek
Čtete ukázku z Vizity – newsletteru Martina Čabana plného postřehů o českém zdravotnictví a jeho přesazích do politiky. Pokud vás Vizita zaujme, určitě se přihlaste k odběru!
Dostupnost údajů o péči poskytované v Česku je jedním z velkých témat diskuzí o současné i budoucí podobě zdravotnictví. Podruhé v poměrně krátké době důrazně promluvil na toto téma Ústavní soud. Podobně jako koncem letošního ledna se zabýval omezeními, která na data o zdravotní péči klade zákon, a způsobem, jímž s těmito omezeními nakládá Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS).
Ředitel ÚZIS Ladislav Dušek se během let stal jakýmsi ztělesněním nepřístupnosti dat. Netroufám si soudit, do jaké míry je jeho pověst „žáby na prameni“ zasloužená, ale ani při nejlepší vůli se nedá popřít, že je velmi rozšířená. Účastnil jsem se některých odborných konferencí, jejichž neformální diskuzní část se zvrhávala do variací na téma „nemáme data, pomlouváme Duška“, ale na druhé straně i vášnivější kritici individuálně uznávali, že když o nějaká data ÚZIS požádali, obvykle je také dostali.
Problém je spíš v tom, že na cestě k datům leží administrativní a zákonné překážky vyžadující individuální žádosti či využívání informačního zákona. Data nejsou „otevřená“ tak, aby umožňovala výzkumníkům a analytikům volně procházet široké datové sady a hledat v nich vlastní spojitosti a interpretace. Ladislav Dušek nicméně hlásí, že v tomto ohledu přichází nová éra a data by se měla začít otevírat už letos.
Věnujme proto dnešní Vizitu zase jednou datům.
Tlak na zpřístupnění dat a příslib nové éry
Ústavní soud na konci ledna odmítl zrušit jeden z paragrafů zákona o zdravotních službách, který umožňuje ÚZIS odpovídat na žádosti o informace zveřejněním pouhé „struktury dat“, tedy fakticky neodpovídat. Doprovodil ovšem svůj verdikt zdůvodněním, v němž na adresu ÚZIS a jemu nadřízeného Ministerstva zdravotnictví nešetřil kritikou. Nálezu jsem se ve Vizitě věnoval již dříve.
Jen o necelé tři měsíce později vydal Ústavní soud další nález. Tentokrát se zabýval dlouhou právní bitvou, kterou vedla proti ÚZIS a ministerstvu nejmenovaná žadatelka o údaje týkající se péče v českých porodnicích v letech 2014 a 2015.
Žádost o informace podala na ÚZIS v dubnu 2017. Na začátku května byla odmítnuta a od té doby postupně neuspěla s odvoláním ani u Ministerstva zdravotnictví, ani u Městského soudu v Praze, a nakonec ani s kasační stížností u Nejvyššího správního soudu. Za pravdu jí dal až Ústavní soud, který všechna rozhodnutí předchozích instancí zrušil. Před Ústavním soudem mimochodem stěžovatelku zastupoval známý pražský advokát a někdejší novinář Tomáš Němeček.
Nový nález Ústavního soudu je podobný jako ten lednový a na několika místech se soudci na své předchozí stanovisko přímo odvolávají. Princip je stejný. Odmítnutí poskytnout informaci nelze jen paušálně opřít o paragraf zákona o zdravotních službách, ale je nutné jej řádně odůvodnit a vysvětlit, s jakými jinými základními právy zaručenými Ústavou a Listinou základních práv a svobod je v rozporu základní právo žadatele na informace, jež je odmítnutím omezováno.
Drobný, ale důležitý rozdíl proti lednovému verdiktu je v podstatě sporu. Jeho jádrem bylo, že žadatelka o informace chtěla konkrétní údaje o péči v konkrétních porodnicích – kolik provádějí císařských řezů, kolik v daném období provedli porodů koncem pánevním, kolikrát využili lékaři porodní kleště nebo kolikrát vedl porod k poranění rodičky a podobně. ÚZIS ale odmítl poskytnout data právě pro konkrétní porodnice.
Ministerstvo a následně i zmíněné soudy se v argumentaci opřely o paragraf v zákoně o zdravotních službách (přesně řečeno o § 73 odstavec 8), podle nějž lze údaje z Národního zdravotnického informačního systému (jehož správcem je ÚZIS) poskytovat pouze „v podobě, ze které nelze určit konkrétní fyzickou nebo právnickou osobu“.
A právě ve slovech „nebo právnickou“ je jádro pudla. Že nelze žádat o zdravotnické údaje o konkrétním člověku, je zcela jasné, logické a pochopitelné. Zmínka o právnické osobě ale při striktním uplatnění litery zákona zamezuje tomu, aby se žadatel o informace prostřednictvím ÚZIS dozvěděl cokoli o péči v konkrétním zdravotnickém zařízení, leda že by si vyžádal přímý písemný souhlas tohoto zařízení. A to už opravdu valný smysl nedává.
Žadatelka byla při odmítnutí zahrnuta několika nevyžádanými radami, jak se k informacím dostat, například že si může sama všechny porodnice obeslat a vyžádat si konkrétní informace přímo od nich. Nález Ústavního soudu uvádí její argumentaci, s níž se ztotožňuje:
„Stěžovatelka přitom považuje za absurdní, aby žena, která bude chtít naplnit své právo na ochranu zdraví podle čl. 31 Listiny a bude chtít znát související statistické údaje o péči, měla hromadně rozesílat žádosti o informace do každé porodnice a aby personál porodnic na tyto žádosti opakovaně jednotlivým ženám odpovídal v situaci, kdy těmito údaji ÚZIS disponuje.“
Následně Ústavní soud odmítl i argument nižších soudů, že informace o péči v konkrétních zařízeních mohou poškodit pověst těchto subjektů, přesněji řečeno toto riziko neuznal za tak významné, aby se kvůli němu omezovalo základní právo na informace.
Stejně tak neuznal další – poněkud divoký – argument Nejvyššího správního soudu, že budou-li data o konkrétních zdravotnických zařízeních snáze dostupná, bude to zdravotníky svádět k vykazování nepravdivých či „vylepšených“ údajů. Podle ústavních soudců je povinnost poskytovatelů posílat ÚZIS pravdivá data zakotvena v zákoně a stát má orgány určené k tomu, aby tuto povinnost kontrolovaly a vymáhaly.
Stručně řečeno Ústavní soud konstatoval, že každý občan má právo na informace z českého zdravotnictví až na úroveň konkrétních zdravotnických zařízení. Pokud ÚZIS dojde k závěru, že uplatnění tohoto práva by porušilo základní práva někoho jiného, má k dispozici již citovaný omezující paragraf, ovšem – stejně jako v případě lednového nálezu ÚS – musí jeho využití dostatečně zdůvodnit.
Velmi zajímavé je, že dva dny před zveřejněním čerstvého nálezu ústavních soudců poskytl šéf ÚZIS Ladislav Dušek sáhodlouhý a otevřený rozhovor Zdravotnickému deníku.
V něm mluví o tom, že lednový nález ÚS znamenal pro ÚZIS rychlý nárůst počtu žádostí o informace, který dnes už přesahuje kapacity jeho ústavu. A slibuje také, že po vynucené tříleté covidové pauze, kdy měl ÚZIS mnoho jiných starostí, se nyní vrátí k plánu svá data skutečně otevřít – právě i kvůli tomu, aby část dat byla volně k nalezení a tlak žádostí na ÚZIS trochu polevil.
„Od začátku roku jsme už překročili tisícovku. Letos se dostaneme k pěti tisícům žádostí. Přitom na přípravu dat a informací je potřeba průměrně třeba i dva dny práce na jednu žádost. To je tlak, který cítím, umím ho doložit počty požadavků, za nimiž jsou konkrétní lidé z masa a kostí nebo konkrétní instituce. Některé mohou být nespokojené, protože trvá i tři týdny, než požadovaná data dostanou. Od začátku roku jsme ale žádnou žádost nezamítli. Tato cesta však nikam nevede. Vytvářím si proto tlak sám na sebe, abychom nejpozději během tohoto roku začali data paušálně a systémově otevírat,“ slibuje v rozhovoru Dušek.
Celý rozhovor vyznívá velmi optimisticky, jakkoli se jím táhne obvyklá Duškova opatrnost. Například důslednou ochranu právnických osob, kterou dva dny po publikaci rozhovoru roztrhá Ústavní soud, Dušek hájí příkladem:
„Může se také stát, že si vyberete určitý typ nemoci, třeba nádoru, a vyjedete si mortalitu na úroveň nemocnice, ale nezohledníte morfologický typ, pokročilost nádoru a polymorbiditu pacienta. Nejhůře pak vyjde ve statistikách nemocnice, která stahuje nejvíce pokročilé nádory a rizikové pacienty. Její výsledky jsou přitom de facto pozitivní, ale ve své kategorii. Jenomže to my v datech nemáme. Do masivního mediálního prostoru ovšem míří zpráva, že tahle nemocnice je nejhorší.“
Celkové vyznění rozhovoru je ale nadějné. Ať je to díky poklesu zátěže covidovou agendou, nebo díky znatelnému tlaku posledních verdiktů Ústavního soudu, nebo kvůli kapacitním potížím s vyřizováním žádostí, nebo ještě něčím jiným, na každý pád se zdá, že ÚZIS míří k větší datové otevřenosti. Koncepci otevírání dat chce Dušek představit na začátku června, do podzimu by mělo být k dispozici kolem stovky otevřených datových sad.
Při troše optimismu můžeme říct, že otevírání českých zdravotnických dat by mohlo poskočit rychleji, než se ještě po lednovém nálezu ústavních soudců čekalo. Tehdy právní experti mluvili o „prvním krůčku“ či „revoluci v zárodku“ a nutnosti kultivovat praxi ÚZIS dalšími právními spory. Možná to ale celé půjde přece jenom snáz. To by byla velmi dobrá zpráva.
V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých tipů na čtení z jiných médií. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé druhé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.
