Článek
Čtete ukázku z Vizity – newsletteru Martina Čabana plného postřehů o českém zdravotnictví a jeho přesazích do politiky. Pokud vás Vizita zaujme, určitě se přihlaste k odběru!
Na jedné straně stojí představitelé odborových organizací a prezident České lékařské komory, kteří svorně hlásají, že pomalu nazrává čas na další protest. Protože ministr zdravotnictví nesplnil z dohody skoro nic, zejména chybí potřebná novela zákoníku práce a slíbený zvláštní zákon o odměňování lékařů.
Prezident ČLK Milan Kubek si stěžuje, že ministerstvo přestalo komunikovat. „Z nás si ale nikdo žádnou legraci dělat nebude,“ prohlásil Kubek pro Lidovky.cz. Společně s odborovými šéfy hrozí dalšími protesty.
Na druhé straně významně mírnější je ve vyjádřeních někdejší vůdce protestu mladých doktorů a dnes Kubkův viceprezident Jan Přáda. Podle něj je část dohody plněna, i když s potížemi, chybějící novela zákoníku práce nepředstavuje zásadní problém a zákon o odměňování lékařů by se hodil, ale zase to tolik nespěchá. „Jistá spokojenost tady je, ale ta nás nesmí ukolébat,“ říká Přáda ve velmi smírném a věcném rozhovoru pro Novinky.cz.
Třetí stranou je Ministerstvo zdravotnictví, které jakékoli pochybení odmítá a sebevědomě prohlašuje, že svou část dohody plní.
Na čem se dohodl ministr Válek s lékaři
Dohoda, která ukončila protest „Nebuď mýval“, byla podepsána 8. prosince 2023. Jejími hlavními body jsou:
- Zvýšení platů a mezd lékařů ve všech nemocnicích do 1. ledna 2024. Odměny (ve formě osobního příplatku) se zvýšily o 5000 korun měsíčně pro lékaře před kmenovou zkouškou, o 8000 korun pro lékaře po kmenové zkoušce a o 15 tisíc korun pro atestované lékaře.
Jak je to ve skutečnosti? Odboráři (pro účely této Vizity mezi ně budu počítat i prezidenta komory Kubka) jsou ve svých vyjádřeních hodně přepjatí. Ministerstvo je zase přehnaně bohorovné a sebevědomé. Nejblíže k hlasu rozumu má viceprezident Přáda.
Milan Kubek stejně jako Martin Engel a Dagmar Žitníková coby předáci lékařských a nelékařských zdravotnických odborů jsou – jako byli už loni – nadále poháněni traumatickou vzpomínkou na závěr akce Děkujeme, odcházíme, jež skončila počátkem roku 2011 podpisem posléze zapomenutého memoranda s ministrem Leošem Hegerem. Mají pocit že i tentokrát podepsali dohodu, kterou ministr zdravotnictví buď nehodlá naplnit, nebo by třeba i chtěl, ale nebude toho politicky schopen. A to přesto, že tentokrát se pod dokumentem nachází i podpis předsedy vlády.
Ten pocit má své opodstatnění. Došlo, pravda, k bezprostřednímu nárůstu platů i mezd. Nicméně další přislíbené kroky se na straně ministerstva zadrhly – zejména ty, o které jde odborům nejvíce a týkají se odměňování.
Novelu zákoníku práce ponese ministr Marian Jurečka za chvíli na vládu. O pracovních podmínkách ve zdravotnictví, které měla tato novela dále upravit, se tam ovšem nepíše zhola nic. Pracovní skupina, která měla zdravotnickou část novely zákoníku práce připravit, se sešla všeho všudy dvakrát, třetí jednání se chystá na středu 22. května – to je přesně týden před koncem připomínkového řízení k novele.
Velmi podobný je osud zvláštního zákona o odměňování zdravotníků. Tenhle nápad ministerstvo v prosinci odkývalo, jen aby odbory uchlácholilo. Ale od začátku nemělo nejmenší tušení, co by v zákoně mělo být. Podle toho to také dopadlo. Proběhla dvě jednání, nikdo se s nikým na ničem nedohodl a ministerstvo chystá vlastní návrh, který mu všichni hodí na hlavu. Ale Vlastimil Válek si bude moci odškrtnout bod z dohody, že „připraví návrh zákona o odměňování zdravotnických pracovníků“.
Je zcela pochopitelné, že odboráře popouzí drzé čelo, s nímž se ministr Válek tváří, že těmito čistě formálními kroky naplnil svou část dohody. Od ministra je hanebné, že byl ochoten se pod dohodu se zcela zjevně nerealistickými sliby a termíny podepsat. Od odborářů bylo zase naivní, že to neprokoukli a připojili své podpisy, a zároveň nedokázali z ministerstva vymámit větší aktivitu. Byla by ale škoda kvůli tomu zatracovat dohodu jako celek.
V mnoha nemocnicích došlo k organizačním změnám. A i když 416hodinový fond přesčasových hodin asi ani letos většinově nebude stačit, mělo by přesčasové práce proti dosavadnímu stavu přece jen významně ubýt. To by se bez tlaku protestu nestalo. A to je také skutečně důležité.
Bez zákona o odměňování se české zdravotnictví pohodlně obejde ještě několik let, možná raději navždy. Zpřesnění zákoníku práce by naopak bylo velni užitečné. Nikoli ovšem kvůli dalšímu odborářskému snu o tabulkových platech ve všech nemocnicích, ale kvůli definici služeb a lepšímu právnímu ukotvení způsobu, jímž zdravotníci využívají svou pracovní dobu.
Pokud se odboráři rozhodnou tlačit na pilu, mohou. Nikdo jim v tom nezabrání a část argumentů bude na jejich straně. Mají v ruce podepsaný dokument a ministerstvo se k jeho části postavilo opravdu ostudně.
Je ale velkou otázkou, jak širokou podporu v řadách lékařů by pro své další protesty sehnali. Z hlediska racionální debaty o zdravotnictví zní mnohem nadějněji umírněný hlas viceprezidenta Přády. I když dvojice odborových matadorů Kubek-Engel dokáže být mnohem hlasitější.
V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých tipů na čtení z jiných médií. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé druhé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.
