Hlavní obsah

Vizita: Kde hledat peníze? Ve zdraví Čechů

Foto: Profimedia.cz

Češi mají solidní přehled v tom, na co mají nárok, když jsou nemocní, ale velmi málo vědí o tom, jak nemocem předcházet (ilustrační foto).

Sledovat úsilí kabinetu Petra Fialy o konsolidaci veřejných financí je fascinující. Ve snaze snížit deficity se hledají účetní finty, hasí se požáry v důchodovém systému a vymýšlejí se nejrůznější čertoviny včetně šachování s DPH.

Článek

Čtete ukázku z Vizity – newsletteru Martina Čabana plného postřehů o českém zdravotnictví a jeho přesazích do politiky. Pokud vás Vizita zaujme, určitě se přihlaste k odběru!

Při vší – pochopitelné – snaze vyškrábnout jednotky miliard, které by se v rozpočtu objevily co nejdříve, se ovšem dost zapomíná na dlouhodobější opatření. Mnohá z nich přitom mají podle hodnověrných dat potenciál ušetřit státu velké peníze, a učinit tak udržitelnějším nejen zdravotnický a důchodový systém, ale veřejné finance jako celek.

A protože čtete Vizitu, dá se asi tak trochu odhadnout, kam zrovna tato konkrétní úvaha míří.

Co s prevencí? Nová studie dává návod

O studii McKinsey Global Institute, která popisovala ekonomický potenciál posílení prevence chronických nemocí a zdravotní gramotnosti Čechů, jsem ve Vizitě psal skoro před rokem.

Aktuální práce z dílny společnosti Advanced Healthcare Management Institute, za níž (za prací i společností) stojí jeden z předních českých expertů na ekonomiku zdravotnictví Pavel Hroboň, přidává ke studii McKinsey podrobnější nejen český kontext. A také pozoruhodný přehled příkladů dobré praxe z celého světa a sérii praktických a dosti konkrétních doporučení pro všechny aktéry od Ministerstva zdravotnictví přes zdravotní pojišťovny po občany-pacienty. V tom je pro veřejnou debatu i tvorbu konkrétních politik nepochybně cenná.

Zatímco materiál McKinsey především pojmenovával ekonomický potenciál, který se v posílení prevence a všeobecného zdraví Čechů skrývá, práce Pavla Hroboně a Veroniky Klimkové s názvem „Prevence – praktický návod na zlepšení zdravotního stavu a podporu ekonomického růstu“ je zaměřena na to, jaká opatření by mohla pomoci tento potenciál využít.

Připomeňme, že analytici McKinsey definují ekonomické přínosy zdravější populace v několika rovinách. Lepší zdravotní stav snižuje počet předčasných úmrtí, vede k nižšímu počtu nemocí a zdravotních komplikací, prodlužuje účast na trhu práce a zvyšuje produktivitu ekonomicky aktivních občanů.

To všechno má přímé pozitivní dopady na hospodářství, které studie vyčísluje tak, že kdybychom nyní začali dobře investovat do zlepšení zdraví Čechů, může to pro český hrubý domácí produkt znamenat v příštích 20 letech dodatečných 840 miliard korun, tedy průměrně 42 miliard ročně.

Zasadil-li jsem debatu o prevenci do kontextu veřejných financí, je nutné na tomto místě zdůraznit, že jde skutečně o potenciální přírůstek HDP, nikoli o příjem státního rozpočtu. Nicméně i pro veřejné finance z něj kynou miliardové naděje. Jednak na úspory v systému veřejného zdravotního pojištění a v sociálním systému, jednak na příjmy z daní a povinných odvodů těch, kteří budou standardně pracovat, místo aby stonali.

V žádném případě také nejde o bezpracné peníze. Využití tohoto potenciálu vyžaduje mnoho úsilí na mnoha úrovních. V Česku podle dat citovaných ve studii pokulhává zdravotní gramotnost, a to především v oblasti prevence. Zjednodušeně a trochu vulgárně řečeno, Češi mají solidní přehled v tom, na co mají nárok, když jsou nemocní, ale velmi málo vědí o tom, jak nemocem předcházet.

Cennou částí nové studie jsou boxy s ukázkami dobré praxe v různých zemích. Například v oblasti zvyšování zdravotní gramotnosti uvádějí autoři nizozemský Národní program zdravotní gramotnosti, jehož se účastní všechna ministerstva, zástupci zaměstnanců i zaměstnavatelů i neziskových organizací. Program pomáhá zlepšovat srozumitelnost komunikace zdravotních a zdravotnických témat. Dalším příkladem jsou obdobně pojatá švýcarská Aliance pro zdravotní gramotnost nebo německé „zdravé a dobré školky“.

V kapitole věnované regulaci rizikového chování a podpoře zdravého životního stylu odkazují autoři na švýcarský mystery shopping, jímž je kontrolována regulace prodeje alkoholu nezletilým. „Roční počet testovacích nákupů vzrostl z 85 v roce 2000 na 5518 v roce 2011 a procento úspěšných nákupů (nákup, při němž obchodník prodá nezletilému alkoholický nápoj) kleslo z 83 % na 30 %,“ uvádí studie.

Dalšími příklady jsou práce se spotřební daní na alkohol ve Finsku, kde během čtyř let tato daň čtyřikrát stoupla („Daňové příjmy se zvýšily o 400 milionů eur a celková spotřeba alkoholu klesla o 8 %.“), nebo kontroverzní britská „cukrová daň“ na slazené nápoje, která v letech 2015 až 2019 snížila celkový prodej cukru ve zdaněných nápojích o 35 procent, přičemž nezasáhla odvětví jako takové, protože prodeje nealkoholických nezdaněných nápojů ve stejném období stouply.

Nemá smysl ze studie citovat příliš obsáhle, je volně dostupná a srozumitelně napsaná, tak snad jen ještě klíčová doporučení v oblasti prevence pro Ministerstvo zdravotnictví:

– „Dotažení regulace na úroveň obvyklou v zemích západní Evropy, zejména navýšení spotřební daně z alkoholu, včetně omezení výjimek a stanovení minimální ceny; další omezení propagace alkoholických nápojů a tabákových výrobků; podpora jednotného značení výživové hodnoty potravin.“

– „Podpora přenesení kompetencí na nelékařské zdravotnické profese a umožnění vzniku nových zdravotnických profesí (například edukátor pacientů s chronickými nemocemi nebo koordinátor péče) s cílem odlehčení lékařů i zdravotních sester.“

– „Umožnění a podpora dalšího rozvoje motivačních mechanismů (včetně finančních) používaných ze strany zdravotních pojišťoven s cílem zlepšení zdravotních návyků jejich pojištěnců.“

Celá práce stojí za přečtení především v kontextu současných vysoce aktuálních úvah o udržitelnosti nejen zdravotnického a penzijního systému, ale i veřejných financí, chcete-li hospodaření českého státu, jako celku.

Říkává se, že úspěšná důchodová reforma začíná dobře nastavenou rodinnou politikou. Neméně důležitá je ale také politika zdravotní. Jestliže má stát zcela zřetelný zájem na tom, aby lidé zůstávali na trhu práce a odcházeli do důchodu ideálně později, než velí oficiální „důchodový věk“, pak takového cíle mnohem snáze dosáhne s populací, která nebude tři roky před důchodovým věkem prolezlá chronickými chorobami způsobenými nezdravým životním stylem nebo zanedbanou prevencí.

Debaty o zvyšování věku odchodu do důchodu na 68 let jsou mnohem složitější ve státě, kde délka života ve zdraví dosahuje u mužů sotva 67 let a u žen jen těsně přesahuje sedmdesátku.

Je samozřejmé, že veřejný tlak na změnu životního stylu vyvolává u nezanedbatelné části populace také odpovídající protitlak. Pro mnoho lidí (autora Vizity nevyjímaje) je přinejmenším nepříjemné slyšet, že jejich životní styl není ideální a bylo by vhodné jej změnit. Pro spoustu dalších se v debatách o regulacích a daních stává cigareta a denní porce bůčku symbolem osobní svobody, kterou jim stát omezuje.

S tím Hroboňova studie velmi citlivě pracuje a vedle několika málo přímých regulací chování především u tabáku a alkoholu navrhuje pracovat primárně s nástroji, které nabízí behaviorální ekonomie.

Takové nástroje nestojí na příkazech, zákazech a přímých finančních motivacích, ale na jemnějších „pošťouchnutích“ například v podobě promyšlených nákupních tras v obchodech (zelenina dříve než pečivo), Nutri-Score na obalech výrobků, podávání alkoholu v menších sklenicích, podpora jízdy do práce na kole a podobně.

Dobře nastavený systém prevence na všech úrovních se pro ekonomické i doslovné přežití Česka jeví stále více jako zcela zásadní podmínka.

V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých tipů na čtení z jiných médií. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé druhé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.

Doporučované