Článek
Čtete ukázku z Vizity – newsletteru Martina Čabana plného postřehů o českém zdravotnictví a jeho přesazích do politiky. Pokud vás Vizita zaujme, určitě se přihlaste k odběru!
O tom, že problematika výpadků léků je složitá a potíže českých pacientů v lékárnách mají mnoho různých příčin, které se u různých léků různě kombinují a doplňují, už jsem na tomto místě i jinde psal nejednou. Momentální nedostatek penicilinu v lékárnách je proto vlastně vítanou kazuistikou, na níž lze velmi dobře demonstrovat jednu z těchto příčin, která v tomto konkrétním případě zcela převažuje.
Nedostatek penicilinu, konkrétně V-penicilinu od firmy BB Pharma, popsal velmi dobře Deník N. Mezi jinými příběhy o výpadcích léků se tento konkrétní vyjímá svou průzračností. Není úplně obvyklé, že by výrobce léků (přesněji „držitel registrace“) byl při zdůvodňování výpadků tak upřímný. Zatímco u jiných výpadků najdeme obecná tvrzení jako „technické důvody“, „kapacitní důvody“, „výrobní důvody“, tak u tohoto penicilinu, který nyní mimochodem chybí pro léčbu dětských angín, se píše zcela bez skrupulí „nízká výše stanovené maximální ceny“.
V překladu to znamená, že regulovaná cena léčiva je v Česku tak nízká, že držiteli registrace se nevyplatí sem lék vozit. Tak ho nevozí. Podle deníku vstoupilo ministerstvo do jednání s firmou BB Pharma, ale obě strany jsou ohledně jednání tajemné jako hrad v Karpatech.
Případ penicilinu ilustruje problematickou lékovou politiku, kterou Česko uplatňuje už mnoho let a jejíž těžiště leží v udržování co nejnižších cen jak pro zdravotní pojišťovny, tak pro pacienty v případě doplatků.
Zejména poté, co se Evropou prohnala silná inflační vlna, naráží tato politika na své limity. Výrobcům léčiv stouply náklady (především na energie a mzdy), což v prostředí tvrdě regulovaných cen znamená téměř nevyhnutelně pokles marže – někdy takový, že se dodávky na některé trhy přestanou vyplácet.
Ministerstvu zdravotnictví se přes paralyzovanou Sněmovnu nepodařilo včas protlačit novelu zákona o léčivech, která – alespoň podle autorů a ministra – měla dát státu silnější páky na výrobce. Především v tom, aby výpadky léků včas hlásili a byli povinni držet rezervy a dodávat přípravky ještě několik týdnů po výpadku výroby či distribuce. Takže letošní podzim a začátek příštího roku, tedy nadcházející sezonu respiračních onemocnění, bude Česko muset přežít se stávající legislativou.
Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek na jedné straně ujišťuje, že dělá, co může, zejména prostřednictvím jednání o mimořádných dodávkách, ale jedním dechem dodává, že „jsou léky, které úplně zmizely a už nikdy nebudou a my si budeme muset zvykat, že je výrobce přestal vyrábět“.
To ale není případ penicilinu. Tady je na vině čistě cenová politika českého státu. Ani v dodavatelských řetězcích není problém. BB Pharma je slovenská firma, účinnou látku do diskutovaného léku jí dodává rovněž slovenská spřízněná společnost Biotika. Bezpečnější a méně rizikový dodavatelský řetězec aby jeden pohledal.
Navýšení regulované ceny (které pocítí buď pojišťovny při úhradách nebo pacienti při doplácení v lékárnách) bude v tomto konkrétním případě zřejmě nutností, zejména pokud se má situace srovnat do podzimu. Obecně ale nejde o jediný nástroj, jímž si Česko může dodávky léků udržet. Další možností je takříkajíc rozmístit vejce do více ošatek.
Jak ukazuje nedávná analýza, kterou pro Českou asociaci farmaceutických firem (ČAFF) zpracovala firma Cogvio, z 957 lékových molekul mělo 367 účinných na českém trhu jediného dodavatele, dalších 175 látek dva a dalších 114 látek tři soutěžící dodavatele.
Dohromady to znamená, že skoro 70 procent všech skupin účinných látek se do Česka dodává ve velmi slabé konkurenci. Dodejme, že analýza hovoří o léčivech na lékařský předpis bez patentové ochrany (generické a biosimilární léky), nikoli o inovativních přípravcích, u nichž konkurenci znemožňují právě patenty.
S klesající konkurencí navíc podle analýzy – celkem logicky – rapidně stoupá riziko výpadků. Podle šéfa ČAFF Filipa Vrubela byly zaznamenány kritické výpadky u čtyř procent lékových skupin, které mají tři dodavatele, u 9,5 procenta skupin se dvěma dodavateli, a skoro u 30 procent skupin, v nichž je jen jeden „kompetitor“.
Přeloženo do srozumitelnější řeči, ministerstvo by mohlo a mělo vedle přehodnocení cenové politiky hledat nástroje, kterými by dokázalo rozšířit portfolio dodavatelů důležitých a těžko nahraditelných léků, jako je právě penicilin. Že je jedním z těchto nástrojů právě i cenová politika, je jistě pravda, ale nemělo by jít o nástroj jediný.
Současná praxe nahrazování penicilinu jinými antibiotiky s širším spektrem účinku není optimální. Česko se připojilo ke globálnímu boji proti antibiotické rezistenci a extenzivní užívání širokospektrálních antibiotik, která kromě cílových bakterií poškozují i další mikroorganismy v těle včetně střevní mikroflóry, není s touto snahou zrovna v souladu.
Jak také napsal na sociální síť X infektolog a autor publikace Antibiotika v klinické praxi Marek Štefan: „Penicilin je zásadní antibiotikum. Amoxicilin je alternativa, ale má ‚zbytečně‘ širší spektrum účinku a nelze ho použít u angíny provázející infekční mononukleózu – riziko celotělové kožní vyrážky.“
Summa summarum, ministerstvo nebude mít na podzim v rukách „svůj“ nový zákon o léčivech, takže pokud bude chtít předejít kritickým situacím v lékárnách, bude muset zapojit flexibilitu, ochotu vyjednávat o cenách a velmi dobrou komunikaci jak s farmaceutickým byznysem, tak s lékárníky i občany-pacienty. Což jsou disciplíny, v nichž dosud úřad pod Válkovým vedením zrovna neexceloval. Vyhlídky na nadcházející chřipkovou sezonu jsou proto celkem dramatické.
V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých tipů na čtení z jiných médií. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé druhé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.
