Článek
Čtete ukázku z Vizity – newsletteru Martina Čabana plného postřehů o českém zdravotnictví a jeho přesazích do politiky. Pokud vás Vizita zaujme, určitě se přihlaste k odběru!
V sále Domu lékařů v pražských Vysočanech začíná tisková konference a slova se ujímá prezident České lékařské komory Milan Kubek. Spouští prezentaci s kreslenými vtipy z pera Břetislava Kovaříka proloženými hesly o tom, že hlavními problémy českého zdravotnictví jsou nedostatek peněz a nedostatek zdravotníků.
Po uvedení různých argumentů Kubek přiznává, že se jedná o prezentaci, kterou přednesl v lednu roku 2011 v Senátu. Tehdy vrcholila akce Děkujeme, odcházíme pořádaná Lékařským odborovým klubem a podepřená i Kubkovou lékařskou komorou. Vtipné? Inu, asi ano. Příznačné? Určitě.
Hlavním tématem tiskové konference je ale protest Sekce mladých lékařů České lékařské komory proti nadměrné přesčasové práci. A proti novele zákoníku práce, která by umožnila legalizovat až 832 dobrovolných přesčasových hodin ročně, dvojnásobek proti dnešku.
Kromě zrušení příslušného paragrafu mladí lékaři požadují „nastavení dlouhodobě udržitelných pracovních podmínek“, „důsledné dodržování a kontrolu přesčasové práce“ a „navýšení ceny práce lékaře v základní pracovní době na důstojnou úroveň“.
Forma protestu skutečně dává vzpomenout na dobu před 12 lety, kdy Českem kroužila černobílá sanitka s dryáčnickým heslem „Náš exodus – váš exitus“. Tehdy se podávaly hromadné výpovědi, na stolech jich ředitelům nemocnic nakonec leželo kolem 3,5 tisíce.
Dnes mladí lékaři chtějí, pokud jim politici nevyjdou vstříc, od začátku prosince striktně plnit podmínky svých pracovních smluv a zákoníku práce, vypovědět případné dohody o provedení práce a nepřijmout žádnou „dobrovolnou“ práci přesčas.
Což v překladu znamená, že budou „jen“ klasicky chodit do práce, protože fondy legálních přesčasových hodin mají v tuto roční dobu beztak všichni nemocniční lékaři dávno vyčerpané. Bez dalšího by to znamenalo zásadní komplikaci pro provoz nemocnic. I teď se mluví zhruba o čtyřech tisícovkách lékařů ochotných se do protestu zapojit.
Sekce mladých lékařů ČLK má v mnoha věcech zcela jistě pravdu. Přesčasových hodin je moc. Mnohé služby jsou neúnosně dlouhé, což zvyšuje riziko chyb, které poškodí pacienta. Přesčasy jsou často dobrovolné jen na papíře, protože zaměstnavatel má zejména na mladé absolventy mnoho pák, jak jim „dobrovolnost“ náležitě vysvětlit.
Pro mnohé nemocniční manažery je zákoník práce spíše souborem nezávazných doporučení, podle nichž nemocnici stejně nejde řídit. V mnoha zemích, které mají podobnou „hustotu“ lékařů na obyvatele, zvládají řídit nemocniční provoz, aniž by lékaři pracovali za rok o 1000 hodin déle, než by podle smlouvy měli.
Problém iniciativy Lékaři jsou jenom lidi je ve srovnání s Děkujeme, odcházíme patrný už z názvů obou akcí. Před 12 lety lékaři dokázali veřejnost do jisté míry vyděsit hrozbou „exodu“, a tím vytvořit citelný tlak na politiky, kam byl protest také primárně mířen. Dnešní akce části mladých doktorů je od začátku mnohem umírněnější a – což je horší – její zacílení je méně zřetelné.
Lékařští odboráři v čele s Martinem Engelem sepsali „13 důvodů k exodu“, kde byly jednoznačné politické požadavky – zvýšení tabulkových platů, zvýšení platby za státní pojištěnce, změny ve vzdělávání, ukončení „ideologické války“ o zdravotnictví a podobně.
Mladí doktoři z ČLK se na prvním místě domáhají zamítnutí novely zákoníku práce, která legalizuje rozsáhlejší přesčasovou práci. K tomu zcela jistě nedojde, protože celá novela je transpoziční a bez jejího přijetí Česku reálně hrozí pokuty z Bruselu. Že do ní poslanec KDU-ČSL Vít Kaňkovský propašoval „zdravotnický“ paragraf, je sice ošklivý politický podraz, ale není to dostatečný argument pro to, aby se Česko „vyviňovalo“ ze závazku respektovat evropské právo.
Už první cíl iniciativy – boj proti aktuální novele – je tedy fakticky nesplnitelný. Přesněji řečeno k jeho nesplnění dojde už za pár týdnů, až se Sněmovna vypořádá s připomínkami senátorů a novelu podepíše prezident. To nejlepší, v co mohou dnešní protestující doufat, je rychlá opětovná novela zákoníku, která sporný paragraf vypustí.
Jenže onen paragraf beztak není příčinou (ani řešením) problémů, na něž mladí doktoři upozorňují. Vlastně je to spíš symbolický cíl. Řešení se skrývá v organizaci práce nemocnic, rozdělení kompetencí, osvobození lékařů od nadbytečné administrativy, kterou by zvládl méně kvalifikovaný personál. Takové požadavky ale nemohou směřovat přímo na politické špičky. Mají být určeny ředitelům nemocnic.
Jak ukázal nedávný průzkum sdružení Mladí lékaři, podmínky přesčasové práce jsou tristní obecně, ale přece jenom se v různých nemocnicích liší. Hledání optimálního modelu řízení, který by tlak na využití přesčasové práce minimalizoval, není úkolem ministra zdravotnictví ani jiných politiků.
Ano, až začne novela zákoníku práce i se sporným paragrafem platit, ředitelé nemocnic budou moci snížit počet dohod o provedení práce, z nichž by jim po schválení vládního konsolidačního balíčku plynuly nové náklady. Tlak na hledání efektivního modelu řízení se tím může snížit. Tím spíš by ale iniciativa Lékaři jsou jenom lidi měla cílit hlavně do ředitelských kanceláří v nemocnicích.
Jedním z klíčů k relativnímu úspěchu akce Děkujeme, odcházíme byla její masovost. Akci pořádal Lékařský odborový klub, ale podpora přišla postupně i od dalších odborových organizací a od profesní komory, po čase také od části osobností veřejného života sdružených v iniciativě SOS zdravotnictví. A hlavně – na akci se za nemalé peníze podílela profesionální komunikační a PR agentura Ewing.
Takovou společenskou ani komunikační podporu zatím Sekce mladých lékařů ČLK nemá. Je možné, že ji ze strany odborů získá. Tím ale akce nutně dostane kromě odpovídající publicity také „odborářský“ punc dalšího boje za vyšší platy. Uhlídat vyznění různých výroků a jednotlivých výstupů aktérů umějí právě profesionálové z agentur. Ovšem podle slov šéfa sekce Jana Přády se spolupráce s PR agenturou a profesionalizace komunikace zatím nechystá.
Je velkou otázkou, zda komoroví „mládežníci“ vůbec nevzali akci za špatný konec, když se chtějí pokusit vyrazit ve stopách Děkujeme, odcházíme. Debatě o přesčasech by možná více než odborářský protestní náboj, který akce nutně dřív nebo později získá, slušela spolupráce s odbornými společnostmi. Důraz na rozdělení lékařských kompetencí. Na efektivní využití jejich času. Na přísnější sledování kvality péče a lékařských chyb včetně jejich příčin. A vůbec na důslednější práci s daty.
Pokud by se za mladé doktory postavily profesní autority ze struktur České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, případně progresivní „otvírači“ zdravotnických dat, mohla by být celá diskuze přínosnější a nehrozilo by, že se scvrkne na platové (a mzdové) války.
Na závěr se sluší připomenout, že akce Děkujeme, odcházíme byla sice velká a relativně úspěšná, ale zdaleka neuspěla zcela. Ministr Leoš Heger (shodou okolností z TOP 09 jako dnešní šéf rezortu) podepsal s protestujícími v únoru roku 2011 memorandum, liknavě z něj splnil několik bezprostředních bodů, za dva roky padl i s vládou Petra Nečase a jeho nástupci Martin Holcát a Svatopluk Němeček už se memorandem necítili vázáni.
Došlo sice ke zvýšení platů a jistému přílivu peněz do zdravotnictví, ale ze systémových změn neprosadili protestující před 12 lety skoro nic. A to platí i o požadavcích na úpravy přesčasové práce, jak dnes správně upozorňují mladí doktoři.
Proto je důležité v nadcházející debatě (opepřené aktuální výhrůžkou) nejen navázat na to, co se lékařům před 12 lety povedlo, ale také se poučit z jejich chyb. Téma, které Sekce mladých lékařů ČLK otevřela, je důležité a nezaslouží si znovu utonout v malichernostech.
V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých tipů na čtení z jiných médií. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé druhé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.
