Děti a práce? „Vidíme se s mužem čtyři dny v měsíci“

V centru Trutnova u skleněné budovy společenského centra UFFO si hrají v poledne dvě děti. Dvě ženy, které je hlídají, postávají každá ve svém rohu hřiště s telefonem v ruce.

Neznají se. Obě se ale po svém vypořádávají s tím, že město je z pohledu trhu práce průmyslový region, který není příliš ochotný přizpůsobovat se těm, kteří pečují o malé děti.

Jedna z žen je tak už přes čtyři roky bez práce. Druhá už rok funguje v režimu, kdy se vidí se svým mužem jen čtyři dny v měsíci. Oba totiž pracují na směny – ona v sociálních službách, on v nemocnici.

Mimochodem Trutnovsko se aktuálně dostalo v březnu do čela žebříčku s nejvyšším meziměsíčním nárůstem nezaměstnanosti. Poskočila tam o 1,3 procenta, na druhém místě skončil okres Most s nárůstem o 0,7 procenta. Jak později popíšeme, Trutnovsko je ale ve skutečnosti z pohledu nezaměstnanosti spíše výstavním a fungujícím regionem.

Naráží tak zejména lidé, kteří se zaměstnání nemůžou zcela přizpůsobit. Třeba matky malých dětí.

„Musí se nastoupit od půl sedmé a pracuje se do půl osmé do večera. Jsou to dvanáctky, třináctky,“ popisuje Nikola. Pracovní rytmus má takový, že dva dny pracuje a dva dny má volno a její manžel to má v nemocnici úplně stejně – jen opačně, aby se vykrývali.

„O víkendu buď sloužím já, nebo on. Občas se doma sejdeme, ale je to zřídka. Do měsíce to jsou tak čtyři dny, které máme společné,“ říká a je ráda, že jí zaměstnavatel vyjde vstříc alespoň v tom, že vždycky nahlásí, kdy má její muž služby, a podle toho jí rozepíšou ty její, aby se mohli v hlídání synů střídat.

Pro chod rodiny je to podle ní celkem náročné. Dochází ke zbytečným konfliktům, které by normálně nenastaly. „Vyčerpává nás to. Jsme nervózní – já i muž – nemůžeme trávit společný čas s malým. Málo se vídáme. A někdy jsou úplně zbytečné hádky, něco po něm chci, aby ve volnu udělal, a on to špatně pochopí. Nebo já ho učím něco a taťka mu to povolí. To je taky velké špatné. Kvůli tomu jsou taky debaty,“ líčí Nikola.

Aktuálně navíc hrozí, že by partner mohl o místo v nemocnici přijít. „Pro chlapy tady práce je a hodně, ale zase se právě bojíme, abychom to skloubili,“ zmiňuje Nikola.

Sama má přitom kamarádkou, která je bez práce a zvládá jen příležitostné brigády, protože její partner jezdí s náklaďákem, a nemá tak, s kým by se v péči o dítě prostřídala.

Padesátnice postávající na druhé straně hřiště se představuje jako Šárka Kážová. Vypráví, že je nezprostředkovaná pěstounka, stará se o tři svoje vnoučata, které ze dne na den dostala na starost.

„Dělala jsem na třísměnný provoz, s dětmi to ale nejde,“ říká s tím, že navíc žije sama a nemůže se tak v péči ani vystřídat.

Popisuje, že zkouší obvolávat pracovní nabídky na zkrácené úvazky, když se objeví. „Například práce od osmi do dvou, to by mi vyhovovalo. Dala bych holky do školy a do školky. Volala jsem tam a oni překvapení, proč vlastně chci na zkrácený úvazek, a jestli bych nechtěla chodit od šesti,“ líčí Šárka poslední pokus o práci.

„Tak jim vysvětluji, že mám tři děti v pěstounské péči. A reakce byla, ať se nezlobím, že jsou určitě často nemocné…,“ popisuje.

Podle ní se od doby, kdy se jí narodily děti, změnilo zejména to, že zaměstnavatelé dřív umožňovali chodit do práce na sedmou hodinu. „Ale dnes řeknou, že je jedna pracovní doba od šesti do půl třetí a jinak to nejede,“ říká Šárka a s mírnou ironií se loučí s tím, že dnes zaměstnavatelé v okrese chtějí mladé „s papírem, že nemůžou otěhotnět“.

Oslovené ženy také upozorňují na to, že ve městě a okolí je těžké sladit i pracovní dobou s provozem školek. Směny většinou začínají od šesti nebo půl sedmé a školky také otevírají v 6:30.

Právě na to naráží i Kristýna, další žena žijící v okrese, která reportérovi popsala svoje trable s hledáním práce. Od ledna poté, co jí skončil rodičovský příspěvek, je nezaměstnaná.

„U mě otevírají školku o půl sedmé a většinou je pracovní doba od šesti. A odpoledne musím děti vyzvednout do 16 hodiny. Když jsem se ptala na práci třeba v nějakém krámku, tak je většinou pracovní doba do 17:00,“ popisuje a říká, že má kolem sebe celou řadu dalších žen s dětmi, které řeší stejný problém.

„Teď už jsem ve fázi, kdy si musel manžel ve své práci vše upravit tak, aby mohl dělat pouze noční, a já tím pádem měla možnost pracovat třeba od 7:00 do 16:00,“ říká Kristýna a rovnou dodává, že ani tak není jednoduché práci získat.

„Jakmile zjistí, že mám malé děti, tak slyším jen odpověď typu: ‚My se Vám ozveme…,‘ ale samozřejmě se už neozve nikdo.“

Nepřetržité směny nebo dvanáctihodinová pracovní doba nepředstavují problém jen pro rodiče malých dětí, často na ně doplácejí i lidé v předdůchodovém věku.

Reportérovi to popisuje dvojice žen, která pomáhá s orientací lidem přicházejících do budovy úřadu práce. Představily se jako Růžena a Dana.

„Když máte nějaký hendikep, tak skončíte tady na našem místě. Jsou to veřejně prospěšné práce na částečný úvazek a jsme za tu práci rády,“ říkají.

Energická Růžena, která vítá příchozí na úřadě práce, s nimi hned řeší, co potřebují a radí, kterým směrem se vydat, původně také pracovala v továrně. „Pak jsem musela ze zdravotních důvodů skončit,“ popisuje a říká, že se už ani nepokoušela vrátit.

Dana souhlasí s tím, že tu už není práce pro lidi kolem šedesáti let. „Když už vám nabídnou práci, tak je to všechno na dvanáctky, a ve výsledku stejně neprojdete přes zdravotní prohlídku, lékař vás nepustí,“ říká Dana a odbíhá se věnovat paní, která přišla s tím, že „slyšela, že má nárok na nějaký příspěvek“.

Růžena si původně udělala rekvalifikační kurz na chůvu do školky, kde následně tři roky pracovala, než se změnily podmínky a její pozice už nebyla v mateřinkách vyžadována.

Dana i Růžena se ale shodují, že jako „uvaděčky“ na kontaktním pracovišti úřadu práce v Trutnově jsou spokojené. „Je to práce s klienty, dělá mi dobře, když je nasměruji. Řeknu, jak to je, svým způsobem mě to naplňuje,“ říká Růžena.

Obě ženy také potvrzují, že na úřad chodí hodně matky malých dětí. „Jak jim skončí rodičák, tak jdou přímo sem,“ hlásí Růžena.

Ostatně i Václav Staněk, ředitel Kontaktního pracoviště Úřadu práce ČR v Trutnově, potvrzuje, že rodiče malých dětí patří mezi skupinu uchazečů ohroženou dlouhodobou nezaměstnaností.

„Proto s nimi intenzivně pracujeme,“ říká Staněk. Podle ředitele je to dané místním průmyslem, který funguje na jasně dané směny. „S firmami celou dobu řešíme, jestli by nevyčlenily speciální místa pro rodiče, protože ony jedou nepřetržitý třísměnný provoz. Podle nich ale jakékoliv jiné místo pro ně ovšem přináší vícenáklady,“ vysvětluje Staněk.

Uvažovalo se podle něj o vzniku dětských skupin jako alternativě ke školkám, ale nepodařilo se to ve firmách dotáhnout. Nadějí je ale podle ředitele od ledna platná úleva na sociálním pojištění pro částečné úvazky.

Podle Václava Staňka totiž zafungoval krajský projekt „Dovolte mi pracovat“, který se soustředil i na osoby vracející se po rodičovské na pracovní trh a stále běžící projekt Flexi, který mimo jiné podporuje částečné úvazky. „A firmy na to slyší,“ podotýká ředitel.

Staněk popisuje, že jeho okres se na špičku v meziměsíčním nárůstu nezaměstnanosti, jak jsme popsali v úvodu, dostal shodou hned několika faktorů.

Tamní trh práce totiž obvykle šlape a může se chlubit menším podílem uchazečů, než je celorepublikový průměr. Ředitel dokonce zmiňuje, že se každý měsíc objeví v evidenci zhruba 250 až 300 nových uchazečů, kteří si ovšem velmi rychle práci najdou.

„Důvody přesně neznáme, ale může to být nespokojenost, hledají lepší nabídky. Skončí, porozhlédnou se, a nebo čekají, až se uvolní místo, na kterém jsou domluvení,“ tvrdí.

Jinými slovy lidé se v tomto okresu nebojí dát výpověď a až následně si hledat práci.

I proto Václav Staněk předpokládá, že aktuální nezaměstnanost z 3,7 procenta v nejbližších měsících půjde dolů. „Možná i pod tři procenta,“ odhaduje a rozebírá důvody, které Trutnovsko aktuálně vynesly do čela statistiky.

Prvním důvodem je reorganizace tamních zaměstnavatelů. Například textilka Juta propouštěla a přidávají se další podniky. „Skončil závod Juty v Jaroměři, kdy nám přišli lidé do evidence ve Dvoře Králové, což je náš okres. A řešili jsme i konec Juty v Úpici, kde to nakonec nebylo tak hrozné a firma pokračuje dál,“ zmiňuje ředitel s tím, že reálně skončilo v evidenci úřadu ze všech závodů Juty, které jsou v okrese Dvůr Králové, tedy v Úpici, v Adamově a v Bernarticích, jen zhruba 25 lidí.

Hromadné propouštění ale aktuálně nahlásilo na Úřadu práce ČR pět firem z tamního regionu. „Jsou to střední firmy do zhruba 100 zaměstnanců. Zase je to otázka dvou tří měsíců, než se lidé zorientují, my s nimi poradensky pracujeme už v době, kdy jim běží výpovědní lhůta, a i díky tomu si najdou nové zaměstnání, a neskončí tak v evidenci ÚP ČR,“ říká Staněk.

Připomíná ale i to, že podobně jako v celé České republice i na Trutnovsku se do evidence nahlásili váleční uprchlíci z Ukrajiny. Těch je podle ředitele zhruba 130.

„Je to otázka týdnů, měsíců, kdy se lidé s dočasnou ochranou budou moci umisťovat i do všech místních velkých firem. Zatím tam je jazyková bariéra, kdy při jejich zaměstnávání ve firmě, by bylo nutné překládat pracovní a bezpečnostní postupy do ukrajinštiny. To firmy vyhodnocovaly jako velmi nákladné a neefektivní,“ popisuje ředitel kontaktního pracoviště.

Ve spolupráci s úřady, starosty měst a obcí v okrese se ovšem podařilo zaměstnat velkou skupinu Ukrajinců přímo v místě, kde žijí. Uspořádali pro ně i kurz češtiny pro začátečníky, který úspěšně dokončili. Od dubna pokračují v navazujícím kurzu pro pokročilé, který rovněž běženci zvládají velice dobře. Jejich hlavní motivací je možnost zaměstnání v místních firmách.

Ředitel je proto přesvědčený, že lidé z Ukrajiny se brzo uplatní. Zmiňuje, že jako uchazeči o práci se hlásí třeba i vdovy s těžkými osudy, které se starají o děti. Ty to nemusejí dělat kvůli zdravotnímu pojištění, mají ale zájem pracovat.

A třetím faktorem je počasí. „Jsme vedle průmyslové i horská rekreační oblast. Turismus na horách a počasí nám tak zaměstnanost hodně ovlivňuje. Jsou tu sezónní práce, které ovlivňuje nástup zimy, nebo naopak nástup teplého jarního počasí. Největší příliv sezónních zaměstnanců jsme zaznamenali v prosinci 2022 a v lednu 2023, a to z důvodu mírné zimy. Bylo jich 220,“ říká ředitel úřadu práce.

Dodává zároveň, že tito lidé zřejmě práci zase brzo získají, jakmile se oteplí.

Hned dva podnikatelé z Trutnovska ovšem reportérovi hlásí, že naopak v nedávné době nabírali právě matky po rodičovské dovolené.

Martin Kober, jednatel firmy CZAF Kober, která zaměstnává asi dvacet lidí, takto například našel účetní. Ty totiž podle něj během covidu přišly na to, že je zajímavější pracovat externě z domova rovnou pro více společností.

„Ozvala se nám paní. Je z této oblasti. Má zkrácený úvazek. Jsme schopni jí vyjít vstříc, protože paní je sama s tříletým dítětem a my spotřebujeme účetní, takže jí vyhovíme,“ vysvětluje ve své kanceláři.

Jeho žena popisuje, že na rozdíl od velkých firem, které jedou v nepřetržitém provozu a nemohou si dovolit čekat, oni se mohou vhodnému kandidátovi přizpůsobit.

Martin Kober ale rovnou doplňuje, že je to i o pracovní náplni a o tom, jak si zaměstnavatelé váží pracovníka.

Sám ale říká, že jako zaměstnavatel vnímá trh práce spíše z druhé strany – že je těžší sehnat dobré pracovníky. „Občas se obmění jeden dva lidé. Ale najít nového schopného člověk je problém. Zhoršilo se to. Dřív se během tří dnů ozvali i čtyři lidé a teď nám visí na úřadě práce, že hledáme chovatele. A tři dny a nic,“ říká podnikatel. Nabízí proto třinácté platy, dopravu do obce Vítězná, kde sídlí, nebo stravenkový paušál.

Pro úplnost ale rovnou dodává, že u nich ve firmě jde o práci se zvířaty, která nemusí všem úplně vyhovovat. „Máme myši, křečky, potkany, cvrčky, červy a šváby. Zásobujeme zoologické zahrady, zverimexy a zahraniční odběratele. Je to voda, krmení, voda, krmení. Manuální práce. Takže máme spíše problém sehnat člověka,“ podotýká.

Nově nabral ženy po rodičovské dovolené i Milan Pavolka, jednatel firmy MIPAV sídlící v Borovnici, kde vyrábí vázací prostředky pro jeřáby a zaměstnává okolo deseti lidí.

Obsazení několika pozic sháněli celkem dlouho. „Chodili lidé, ale my si vybírali,“ říká podnikatel. „Když vám pošlou životopis, nebo si s nimi popovídáte, tak hned víte, která bije. A právě maminky, to jsou ženské, které jsou nezaměstnané jen proto, že se vrací po rodičovské dovolené,“ říká s tím, že jinak jsou to naprosto kvalitní pracovnice.