„Viděla jsem i tanga na SPZ,“ popisuje řidička vozu na kontrolu parkování

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Lidé si vás více všímají. Jsou zvědaví. Zvláštně koukají na auto i na mě. Na auto proto, že mám na střeše ty kamery, a na mě proto, že řídí ženská. Spíš by čekali chlapa,“ popisuje čtyřiadvacetiletá řidička monitorovacího auta Dominika.

Projíždíme ulicemi kolem pražské Letné. Dominiččin úkol je prostý – sledovat navigaci a jezdit podle ní. Zbytek obstará sofistikovaný systém na střeše vozu.

Řídí ho už půldruhého roku. Osm a půl hodiny denně. Řízení ji baví, takže ideální práce. Skoro ideální.

„Lidé na mě reagují blbě. Od nadávek, po vybržďování, najíždění do protisměru. Občas si říkám, čeho všeho jsou lidé schopní,“ popisuje Dominika a přidává nedávný příklad.

„Pán mi na benzince začal nadávat, že jsem bonzák, jestli mě to baví práskat auta. Není to úplně příjemné, ale co naděláte. Jsou týdny, kdy si vás nikdo nevšimne, a jsou týdny, kdy vylezete z auta a létají nadávky,“ zmiňuje.

V paměti loví i pozitivní zážitky.

„Jeden pán přinesl kolegyni pití, protože mu pomohla zaplatit parkování přes aplikaci,“ vzpomene si po delším přemýšlení. Na druhou stranu o zábavné historky nouzi nemá.

„Někteří lidé chtějí zakrýt SPZ vlastním tělem. Zprvu jsou udivení, že mě vidí, pak běží ke svému autu a někdy skočí i před něj, aby to stihli,“ vypráví s úsměvem Dominika.

Samozřejmě potkává auta se zakrytou SPZ, aby se řidiči vyhnuli pokutě. Hovořit se jí o tom ale moc nechce, aby nebyla návodná.

„Zakrývají to vším možným. Od nalepování listů nebo zaplácávání sněhem až po spodní prádlo,“ vyjmenovává různé způsoby.

„Viděla jsem tanga na SPZ. Opravdu. Na Praze 7. Nejvíc vtipné na tom bylo, že nebyla tak velká, že z toho ta SPZ stejně koukala,“ zmíní poněkud kuriózní příklad.

„Každý se mě ptá, jestli není nějaký fígl, jak neplatit modrou zónu. Vždycky říkám, že my jsme jen řidiči. Vezmeme auto, jezdíme po Praze a po osmi hodinách ho zas vrátíme. Vidíte sám, mám navigaci a jedu. Zbytek je na přístrojích na střeše,“ krčí rameny.

Technické detaily zná Petr Bělohlávek, ředitel firmy Iterait, která monitorovací vozy osazuje.

„Uvnitř monitorovacího kitu jsou tři velké kamery, které vytvářejí panoramatický snímek o šíři 180 stupňů. Z boku jsou ještě dvě menší, které zaznamenávají 3D hloubkovou mapu, a dva infračervené přísvity kvůli jízdě v noci,“ ukazuje na střechu bílého plug-in hybridu.

Na střeše jsou umístěné přesné GPS přístroje, poziční systémy, akcelerometry a servery, které data rovnou analyzují a vyhodnocují.

Trasu monitorovacích automobilů určuje umělá inteligence.

„Všechno se snažíme mít maximálně zautomatizované, takže řidiči ani dopředu nevědí, kudy to auto trasu naplánuje. Máme na to vytvořený algoritmus, podle něhož se nedá tipovat dopředu, kudy vůz pojede třeba v pondělí ráno,“ popisuje Petr Bělohlávek.

Data, která auta naberou, automaticky, strukturovaně a anonymně putují na servery Technické správy komunikací a tam se vyhodnocují.

„Říkáme tomu centrální mozek, v němž se scházejí všechna data o placeném parkování a součástí je i registr parkovacích oprávnění – tedy třeba rezidentní, abonentní, pečovatelský, jsou tam zaznamenány vozy IZS a tak dále,“ popisuje zase svou část monitoringu parkování mluvčí TSK Barbora Lišková.

„Když systém vyhodnotí, že by mohlo jít o přestupek, vyžádá si od monitorovacího auta důkazní balíček, což je série pěti až šesti fotografií. Bývá na nich fotka ulice, svislé i vodorovné dopravní značení, umístění vozu plus obě jeho SPZ,“ uvádí Barbora Lišková.

Balíčky o přestupku se nějakou dobu validují, třeba kvůli případnému výpadku banky a po čase se přesunou ke zpracování. To zase spadá pod městskou policii.

„Slovo přestupek je nutné dát do uvozovek, protože balíčky jsou před takzvaným vyhodnocením,“ popisuje další část procesu mluvčí pražské městské policie Irena Seifertová.

„Samotné vyhodnocení pak provádí strážníci. Pokud je vyhodnocen pozitivně, tedy je čitelná SPZ a vozidlo skutečně stojí v zóně placeného stání, zanesou ho do systému, ztotožní se majitel vozidla a přestupek se oznámí správnímu orgánu, kterým je úřad příslušné městské části,“ popisuje.

Dle dat pražské městské policie plyne, že nejvíc přestupků dostávají řidiči na Praze 1, 2 a 3.

Denně křižuje Prahu 16 monitorovacích automobilů, a to v podstatě nonstop. Za pracovní den detekují zhruba 300 tisíc aut.

„Část lidí, kteří za parkování platí, má radost, že u nich monitorovací auta jezdí, a pak jsou tu ti, kteří naše auta nenávidí a považují nás za bonzáky. Tak to prostě holt je,“ shrnuje Petr Bělohlávek.