Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů zajímavé názory z diskuze u článku o plánovaných změnách ve spotřebním koši, který stanovuje rámce stravování ve školních jídelnách.
Miroslav Šilhavý: Možná bychom mohli přestat být pyšní na systém, který dlouhodobě nefunguje, a mohli bychom se poučit ze zemí, kterým se vysmíváme, že mají „horší“ stravování. Reálně je totiž česká cesta katastrofická, děti to nejedí a pak se o to hůř dojedí odpoledne. Ve výsledku máme horší ukazatele zdraví a obezity než země, které označujeme za horší ve stravování. Nejde totiž o to, aby to jídlo bylo dobré tabulkově, ale o to, aby skončilo v žaludku… A o tom, že se tu desetiletí razí iluze nerealistických cen stravování, o tom ani nemluvit. Kromě toho, že se kloudný oběd nedá vyrobit, naprosto to křiví vnímání lidí o tom, jakou hodnotu služby mají.
- Eva Kravalova (reaguje): Když vidím, jak mnohé děti vracejí maso, je jedno, jestli vepřové, či hovězí (dobře prodělané a měkké, podotýkám), polévku, třeba fazolovou či vývar, si ani nevezmou... To by museli ve školních jídelnách vařit jen řízky, školní pizzu (ta má tlusté těsto, je to vlastně samá mouka), hranolky a buchty. Některé děti si ten oběd ani neobjednají a jdou rovnou na hranolky do nejbližšího bistra.
Radmila Lackova: Ve školní jídelně bych zařazovala co nejvíce jídel neproblémových, dětmi oblíbených. Cílem by mělo být, aby děti oběd snědly, najedly se, neplýtvalo se jídlem. Zbývající strava doma je prostor pro rodiče na formování chutí.
Hana Jeřábková: Nová vyhláška má platit od roku 2025. Takže je dostatečně dlouhá doba, aby se děti jako strávníci vyjádřily a měly šanci denně hodnotit, co je pro ně „poživatelné“. Dejte jim možnost, aby se prostřednictvím smajlíků po odchodu z jídelny vyjádřily. Nepodceňujme školá(č)ky! Zvládnou to na jedničku stejně jako naše starší vnučka, která sice bumbá tu a tam slazené nápoje, hranolky aj. Nicméně miluje rybu a rýži. Je štíhlounká jako proutek.
Mně na tom novém systému nejvíce vadí, že ani rodiče nemají šanci se vyjádřit. Právě rodiče ty obědy platí! Pak jim přijde domů hladové děcko, které do sebe na svačinu hodí rohlík s nutellou nebo něco jiného, když se nenajedlo u oběda. Především malé děti ke svému růstu potřebují dostatečný příjem energie. Ano, přimlouvám se za vyváženou stravu, ale ne za jídlo, které skončí v popelnici. (Redakčně kráceno)
Barbora Luxová: A opět to generalizování, že dnešní děti jedí jen fastfood. Já kolem sebe tedy vidím úplně něco jiného. A všechno je to jen a jen o výchově v rodině. Děti, které nejedí zeleninu nebo ryby, prostě na to nejsou zvyklé z domova a nejedí to ani jejich rodiče. To nic nemění ale na tom, že školní jídelna musí poskytovat vyvážený a zdravý jídelníček.
Otázka chutnosti je pak na jednotlivých kuchařích, kteří jsou bohužel finančně tak nehorázně podhodnocení, že buď to jsou srdcaři, nebo kuchtíci, kteří vaří jen proto, že nevěděli, na jaký jiný učňák jít, a jak tak nějak prolezli školou, tak přesně tak nějak si to odkroutí v práci, rozhodně se nebudou stresovat tím, jestli to jídlo je chutné a dobře vypadá. I dobrý recept špatný kuchař pokazí.
Marie Hrbková: Stravovací návyky vycházejí už z rodin, a pokud není dítě naučené jíst ryby a zeleninu z domu, jíst to nebude. Výsledek: Děcko půjde ze školy hladové a rodiče peníze za oběd vyhodí zbytečně. Sladké nápoje nebo palmové oleje a různá dochucovadla, zahušťovadla apod. neměly školy nikdy ani zavádět do stravování!
Fórum čtenářů
Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.
Své postřehy k tématu můžete redakci Seznam Zpráv také psát na e-mail forumctenaru@sz.cz.
Renata Synková: Zaráží mě, kolika lidem nevadí, co děti dnes v jídelnách jedí. Když jsme ze školky přinesli domů oběd, protože syn byl nemocný a nestihli jsme oběd odhlásit, málem mě kleplo. Tolik nesolí ani můj otec, a že solí fest, když jsem mu to dala ochutnat, tak sám uznal, že tak slané jídlo by nejedl ani on. Na základní škole je to ještě horší, mají na výběr dvě jídla a jedno horší než druhé. My naopak více ryb a luštěnin uvítáme, protože tak jíme i doma. Nepotřebuji, aby syn jedl každý týden vepřové výpečky s knedlíkem a guláš.
Olga Matějková: Takže rodiče budou platit za obědy, které děti jíst nebudou, a pak se něčím nacpou doma. Proč třeba jen nenakážou jedno „zdravé“ jídlo každodenně na výběr. To neustálé vnucování, co má kdo jíst, jak má vypadat, co vše má tolerovat apod., je otravné. Já třeba většinu luštěnin nesnesu, chce se mi po nich zvracet, nemám ráda ani většinu vařené zeleniny. Můj syn nechce ryby nebo třeba játra. Přesně vím, jak to dopadne, na obědy chodit nebude, budu dělat větší svačiny a o polední přestávce si pak něco s klukama koupí u stánku.
Antonín Dvořák: Ty děcka dneska nevědí, co do pusy… Škubánky a mlíčnou polívku na ně!
