Vědci zbořili mýtus. Uklizené dřevo by požár v Českém Švýcarsku urychlilo

Když loni vypukl v Českém Švýcarsku požár, na správu národního parku se od vedení obcí i částí místních snesla kritika.

Požáru šlo podle nich zabránit odklizením suchého kůrovcového dřeva. Závěry analýzy dvacítky špičkových vědců, kterou v pátek zveřejnilo Ministerstvo životního prostředí, zní ale jinak.

„Kdyby se správa parku chovala, jak si kritici přáli, a uklidila mrtvé dřevo, na rozsah požáru to nebude mít žádný vliv. Holiny by hořely ještě rychleji,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy vedoucí expertního týmu Jakub Hruška.

Podle vědce z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR a České geologické služby zůstala ve shořelé půdě na mnoha místech zachovaná semenná banka. Zeleň se tak poměrně rychle obnoví.

Máte za sebou s kolegy výzkum jednoho z největších zmapovaných požárů v české přírodě. Je něco, co vás při práci překvapilo?

Vzhledem k tomu, že v České republice byly dosud takové požáry poměrné málo časté, nemáme velkou referenční úroveň k tomu, co nás má překvapit. Ale určitě se dá říct, že nás překvapilo, jak hořely holiny. Ze selského rozumu to člověk neočekává, ale holiny v tamním porostu hořely snad úplně nejlépe.

Pochopil jsem tedy ze studie správně, že kůrovcové dřevo ten požár zpomalilo, protože na holinách by se šířil ještě rychleji?

Ano, do jisté míry to tak můžeme říct. Kdybychom porovnali ponechaný les po kůrovci a holinu bez suchého dřeva, tak přes ni požár bezpochyby přejde rychleji. Právě proto, že foukal poměrně silný vítr a vrstva hrabanky (vrstva půdy s jehličím - pozn. red.) byla extrémně vyschlá, tak oheň opravdu přes holinu přelétl neuvěřitelnou rychlostí.

To je zajímavé zjištění i vzhledem ke kritice, že správa parku měla víc odklízet kůrovcové dřevo. Byly tedy pochybnosti oprávněné a měli správci možnost ohni zabránit?

Předně říkám, že se vždy objeví fenomén „zdravého rozumu“, který říká, že něco nebylo správně. Ano, suché dřevo logicky hořelo. Zasažené území je podlouhlé od západu k východu, přesně ve směru větru. Řekne se, že hořelo na ploše tisíc hektarů, ale není to zas tak extrémně rozsáhlé území. Shořelo jedno hlavní údolí s postranními soutěskami. Intenzita hoření sice byla největší v uschlém lese, ale bylo to současně tam, kde začínají soutěsky, takže tam nastal komínový efekt, který hoření velmi rozdmýchal. Neznamená to však, že souše nejvíc přispěly k šíření požáru.

Takže kritika nevychází z reálných podkladů?

Domníváme se, že kdyby se správa parku chovala, jak si kritici přáli, a uklidila mrtvé dřevo, na rozsah požáru to nebude mít žádný vliv. Jak už jsem řekl: holiny by hořely ještě rychleji.

Můžete laikovi vysvětlit, jak se oheň mohl šířit i po holinách, kde už třeba kůrovcové dřevo není?

Co pohání lesní požár, je ve skutečnosti suchá půda, nikoli ty stromy samotné. Když se zpětně podíváte na letní snímky z požáru, často nehořely stromy, ale spíše půda pod nimi. Hrabanka poháněla ten požár a ta zůstala i na holinách bez mrtvého dřeva.

Oheň v parku udeřil různou intenzitou. Můžete nějak shrnout, jak je les poškozený?

Jak je území pestré, tak i vyhoření je mozaikovité. Jsou místa, kde neshořela ani hrabanka a požár šel v suchých stromech. Někde naopak shořela jen hrabanka. Bezpochyby na to měla vliv i míra hašení. I uprostřed spáleniště jsou místa, kde hasiči intenzivně hasili, a zůstalo tam oko neshořelé hrabanky.

Tato místa budou bezpochyby zdrojem regenerace území, protože tam zůstala zachovaná semenná banka. Nehledě na to, že je to relativně malé území – dosah semen z okolí bude veliký. Regenerace poběží rychle.

K tomu se ještě dostaneme. Ve studii jste také popsali, že náchylnost středoevropského území k požárům zvyšuje klimatická změna. I v regionu národního parku se za poslední tři dekády zvedla teplota v průměru přes jeden stupeň. Lze tomu nějak přizpůsobit prevenci?

Tam, kde se bude vysazovat, je třeba sadit smíšený les, hlavně listnáče. Jestli někde až tolik nehořelo, bylo to v bukových porostech, jejichž fragmenty někde zůstaly. Tento efekt je dobře známý z paleoekologických analýz. V obdobích, kdy na území převažoval listnatý les, frekvence a intenzita požárů byla mnohem nižší než když převažovaly borovice a smrky. Jsou k požárům daleko náchylnější, protože nesou vrstvu hrabanky, která se tak rychle nerozkládá.

Navíc silice v těchto stromech pak podporují takzvaný korunový požár. Když hoří v Severní Americe, je tam největší metla právě tento typ požáru. Když od hrabanky chytnou i koruny stromů, je to obrovská pochodeň, z ní odletují hořící kusy a zapalují další kusy lesa, vzdálené třeba stovky metrů. Požár s hrabankou hoří frontálně a pomaleji. Na větší vzdálenost se šíří ty korunové.

A ty jste v takové intenzitě na území nezaznamenali?

Ne, právě proto, že značná část jehličnanů byla uschlá. Nebylo tolik jehličí se silicemi. Samozřejmě tam byl i drobný podíl korunového požáru. Kdyby tam stály zdravé smrky a borovice, tak by pravděpodobně byl požár víc devastující.

Požár nejspíš zavinila lidská aktivita. S kolegy jste vyzvali k posílení dohledu nad národním parkem. Co se má tedy změnit?

Policie bezprostřední příčinu stále vyšetřuje, ale je zjevné, že oheň nevznikl přirozeně. Nebyla bouřka. Za 99 procenty přirozeného vzniku požáru je zapálení bleskem.

Stojí za tím lidské zavinění. Můžete tomu zabránit jen dostatečnou kontrolou území, aby nedocházelo k takovým excesům. Správě parku to nezávidím, protože kontrola je velmi obtížná, když území je turisticky extrémně atraktivní. Ale je potřeba se do tohoto úkolu pustit.

Půjde ještě vůbec někdy zjistit, kdo a jak požár zavinil?

Je to spíš otázka pro policejní a hasičské vyšetřovatele. S tím jako přírodovědec zkušenosti nemám. Obecně se ví, že nejvíc požárů v lesích vznikalo od odhozených střepů lahví. Jednoho dne se vždy sejdou podmínky, kdy lupa vzniklá od lahve bezprostřední okolí zapálí. Samozřejmě nemluvě o zapalování otevřených ohňů.

Studie má i pozitivní části v souvislosti s regenerací lesa. Jak rychle se porost na území obnoví?

Nedaleko je příklad, z nějž můžeme čerpat. Na Havraní skále u Jetřichovic před šestnácti lety shořelo 20 hektarů lesa. Když se podíváte tam, uvidíte, jaký bude vývoj tady. Nastoupí pionýrské druhy stromů jako bříza, olše, osiky, borovice, modříny. V další fázi nejspíš začnou růst i buky, které jsou pomalejší a vyžadují zástin i delší dobu. Jsme si jistí, že to poběží touto cestou.

Když to tedy shrneme, pro lidské oko je to na první pohled katastrofa, ale v hledáčku vědců docela běžný přírodní jev?

Je to tak. Samozřejmě chápeme, že obyčejný člověk na to hledí jako na hrůzu a katastrofu, ale zejména proto, že střední Evropa nebyla v posledních stovkách let vystavená velkému riziku přírodních požárů. Ale doba se vrací s tím, jak tu máme klimatickou změnu a krajina víc a víc vysychá.

Je potřeba dál řešit osvětu české společnosti ohledně bezzásahových zón v národních parcích?

Určitě ano. Na druhou stranu je nutné říct, že po této zkušenosti se k jistým opatřením přistoupit musí. Tedy vyklidit bezprostřední okolí obcí od nějakých zbytků dřeva. Aby šla bezzásahovka k prvním domům obce, není rozumné. Samozřejmě je otázka, jak má být velká pufrační zóna (ochranné pásmo), protože riziko korunových požárů, které se šíří i na velké vzdálenosti, je vyšší. Pokud si správně vzpomínám, shořelé domy v Mezné byly záležitostí právě korunového požáru, oheň se šířil na delší vzdálenost.

Samozřejmě i hasiči se učí bojovat s takovým typem požáru. Ve vší úctě to dneska neumějí. Strategie zásahů při lesních požárech jsou úplně jiné než při těch běžných, kdy vám uvozovkách hoří dům. Nakonec ve Spojených státech s tím mají stovku let zkušeností. Určitě je možnost brát si odtamtud inspiraci. Často tam lesní požáry nehasí, ale jen kontrolovaně udržují a nenechávají dojít k sídlům.

Rozhodně tím ale nechci říct, že se lesní požáry nemají hasit. Jen je potřeba na ně jít trochu jinak. Zároveň lesní požár v národním parku není důvod k tomu park rušit, nebo nějak dramaticky omezit jeho dosavadní funkci. Když to řeknu ošklivě, kde jinde má hořet než v národních parcích?