Článek
Žádná generace v Česku nevyhodí tolik potravin jako ta nejmladší. Alespoň podle vědců z brněnské Mendelovy univerzity.
„Statisticky se generace Z výrazně odlišuje od starších. Mladí lidé plýtvají jídlem nejvíc, potvrzují to i zahraniční výzkumy,“ tvrdí Lucie Veselá, vedoucí projektu, který si klade za cíl zjistit, o jak velké plýtvání u lidí narozených mezi roky 1996 a 2009 jde.
Vědci proto budou rok zkoumat obsah popelnic na směsný odpad u vysokoškolských kolejí v deseti tuzemských městech. Doufají, že tak získají přesná data, kolik kilogramů potravin ročně mladí lidé vyhodí, a přijdou na způsob, jak nejmladší generaci nejlépe vést k šetrnosti.
„Nicméně abychom mohli hovořit o celé generaci Z, musíme zohlednit také vzdělání a věkový rozptyl v rámci celé cílové skupiny,“ upozorňuje výzkumnice Veronika Antošová.
„Pro zachycení těchto spotřebitelů nelze však provést měření dle sběru komunálního odpadu z domácností, odpad je vždy za všechny členy domácnosti. Proto budou v těchto případech využita deníková šetření, oslovení respondenti budou vyplňovat krom jiných výzkumných otázek také množství vyhozených potravin dle námi sledované struktury,“ dodává.
Paradox
Česko se spolu se zbytkem Evropské unie zavázalo, že do roku 2030 sníží množství vyhozeného jídla na polovinu.
Mladí lidé jsou pro dodržení závazku stěžejní a vědci varují, že pokud se generační trend včas nepodchytí, může do budoucna exponenciálně narůstat. „Generace Z je klíčová. Už zakládá, nebo brzo bude zakládat rodiny a své zvyky ohledně plýtvání předá svým dětem,“ vysvětluje proděkanka Mendelovy univerzity Lea Kubíčková.
Data z odpadu
Vědci shromažďují data o plýtvání potravin přímo z popelnic dlouhodobě. V předchozích výzkumech tak získali výjimečně přesné údaje o tom, kolik jídla lidé v Česku vyhodí. V popelnici průměrného Čecha ho ročně končí okolo 34 kilogramů. Výrazně víc vyhazují lidé na sídlištích, jde až o 56 kilogramů potravin ročně.
Vědci také zjistili, jak ovlivnit chování lidí, aby plýtvali jídlem co nejméně. Nejlepší výsledky přináší přesně zamířené kampaně v podobě letáků a zacílených příspěvků na sociálních sítích.
Nové kolo, zaměřené na nejmladší generaci, přinese data, která žádná jiná instituce v Evropě nemá. Aby vědci zjistili, kolik odpadu produkuje specificky nejmladší generace, budou sledovat deset vysokoškolských kolejí napříč celou zemí. Kromě zkoumání obsahu popelnic budou výzkumníci využívat i umělé inteligence a strojového učení, od kterého si slibují vytvoření přesného modelu chování typického zástupce generace Z ve vztahu k plýtvání jídlem.
O udržitelnosti se v posledních letech mluví čím dál častěji. Přibývá bezobalových obchodů, zvedá se i zájem o takzvané zero-waste, tedy o snahu neprodukovat žádný odpad. Fakt, že nejmladší generace podle všeho plýtvá jídlem nejvíc, je proto podle výzkumnic paradoxní.
„Mladí lidé žijí celý svůj život v blahobytu. Potraviny jsou pro ně snadno dostupné, nemají proto tak silnou motivaci být šetřivý jako starší generace,“ představuje Lucie Veselá základní hypotézy, s nimiž vědci pracují.
Výraznými faktory jsou podle ní také volný čas a změna životního stylu. „Mladí lidé nemají tolik volného času. Mají tak menší tendenci cíleně uchovávat potraviny například zavařováním nebo sušením. Zároveň jsou na potraviny náročnější, stačí se podívat na sociální sítě, kde je jídlo vždy prezentované jako něco krásného,“ naznačuje další důvody.
Zájem o udržitelnější životní styl – byť momentálně nenaplněný – vidí výzkumnice jako příležitost. „Potřebu méně plýtvat si uvědomují. Chtějí své chování měnit, často ale nevědí jak. Chybí jim informace,“ říká Veselá.
Dobrým znamením je podle ní i to, že nejmladší generace je v Česku podle průzkumů jediná, která je ochotná si připlatit za ekologicky šetrnější produkty.
V nejnovějším výzkumu zužitkují i dříve získaná data, kdy sledovali, jak nejlépe lidi vzdělávat a motivovat k menšímu plýtvání. „Dobrá zpráva, kterou jsme zjistili, je, že naše chování ohledně plýtvání jídlem zvládneme ovlivnit. Funguje pozitivní motivace, cílené informace, praktické tipy a triky. Hlavní ale je, aby informování a vzdělávání probíhalo dlouhodobě,“ dodává Lea Kubíčková.
Vědci proto v závěru výzkumu plánují vytvořit aplikaci, která by generaci Z učila, jak jídlem šetřit. „Nejlepší jsou tipy našich babiček, které uměly využít opravdu vše. Potřebujeme jim ale dodat náboj, se kterým by se mladá generace ztotožnila,“ vysvětluje Lea Kubíčková, proč chtějí vědci jít právě cestou aplikace.
Ztracené umění a limity města
Zavařování, sušení, nakládání a další z tipů babiček, o kterých vědkyně mluví, jsou v současnosti stále vzácnější. „Většina mladé generace je nezná, neví o nich, nebo je neumí,“ podotýká Lea Kubíčková.
„Když se řekne zavařenina, tak si vybavím hnusný kompot,“ svěřuje se Barbora Čermáková, studentka a zástupkyně generace Z. Sama se podle svých slov snaží zužitkovat všechny potraviny na maximum. Přijde jí ale, že špatná image nakládaných i jinak tradičně zakonzervovaných potravin je zbytečná. „Pesta, nakládaná červená cibulka, protlaky a spousta nakládaných věcí jsou přitom skvělé,“ říká.
Ke snaze pracovat s jídlem tak, aby vydrželo, ji prý dohnala frustrace. „Plýtvání mě štvalo. Jsou to vyhozené peníze, a když se jednou plíseň v lednici rozjede, je opravdu těžké se jí zbavit. Přitom správné skladování jídla a konzervování není moc práce,“ tvrdí.
Ona sama se vše naučila především z internetu, její rodiče takto s jídlem nepracovali. „Hlavní je prostě nějak začít,“ míní. V porovnání s prarodiči prý stále cítí, že spoustu technik neumí nebo nezná.
V rámci generace Z ale patří spíše k výjimkám. „Doma občas zavařuji s babičkou, sama to ale nedělám,“ říká Veronika Bahenská, která momentálně studuje v Brně. „Nemám na to čas, navíc je jiné snažit se využít jídlo na maximum na vesnici a v paneláku,“ upozorňuje.
Podobně to vnímá Alice Vitouchová, která na vesnici stále žije. „Myslím, že na rozdíl od generace rodičů a prarodičů si jídla míň vážíme. Potraviny nijak nekonzervuji, jsem tak ráda, že doma můžeme aspoň nechat zbytky zvířatům nebo je kompostovat.“
Rozdíl ve vyhazování jídla a zbytků mezi vesnicí a městem je významný. Dokládají to i data výzkumníků z Mendelovy univerzity, z nichž vyplývá, že v ročním průměru vyhodí člověk na vesnici o téměř 20 kilogramů jídla méně než člověk ze sídliště.
