Článek
Odhadem několik desítek lidí pospává na studené dlážděné chodbě na ručnících nebo dekách. Kolem hlavy tašky s osobními věcmi. Jedna malá dívka spí během středečního odpoledne tak tvrdě, že se chodbou hlavního nádraží v Praze ozývá její pochrupování. Občas ho přeruší výkřiky jejích vrstevníků, kteří si opodál hrají.
Skupinu přespávající na nádraží tvoří většinou malé děti, mladé ženy a několik mužů a seniorů. Převážně jde o uprchlíky, které lze zařadit do romské komunity. Někteří mluví romsky, jiní ukrajinsky nebo maďarsky.
Přes den je zde přitom ještě klid. Podle Geti Mubeenové z Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU) přes noc spí zhruba 150 lidí přímo na zemi v hale, dalších 200 v přistaveném nočním vlaku. 25 má místo v pokojích, které má organizace na nádraží k dispozici. Počet uprchlíků, kteří na nádraží přespávají, se začal dramaticky zvyšovat od minulého týdne. Před třemi dny narostl ze zhruba 260 lidí na 520.
„To bylo maximum. Ve středu to zase kleslo a bylo to asi 420 lidí. Ale ta situace je už tak alarmující, že si toho začala všímat média. A to se ukazuje, že je asi jediná cesta, jak komunikovat s Ministerstvem vnitra,“ vysvětluje Geti Mubeenová.
Popisuje, že lidé na nádraží přespávají posledních pět týdnů a v rámci krizových štábů se o tom snažili dávat různými cestami vědět. „Mám pocit, že se to nedostává na národní úroveň. A z hlavního nádraží nemůžeme vyřešit problematiku například dvojího občanství a nekomunikaci maďarského a českého státu,“ dodává pracovnice.
Situace aktuálně eskalovala tak, že Praha ve spolupráci s Ministerstvem vnitra začala pro lidi žijící na nádraží stavět stanové městečko.
Situace na pražském hlavním nádraží se řeší. Lidi nenecháme spát na chodbách. Vznikne proto dočasné přístřeší s veškerým zázemím. Zapojené budou i neziskové organizace. Stále jednáme s Maďarskem o zrychlení screeningu příchozích do ČR.
— Vít Rakušan (@Vit_Rakusan) May 11, 2022
A díky všem, kteří pomáhají!
Prostory na nádraží jsou totiž pro delší pobývání lidí nevyhovující, k dispozici je pro všechny lidi pouze jediná sprcha. „Není možné, aby zde vznikl prostor třeba pro děti, přitom je jich tady tolik. Ti lidé tady jenom čekají,“ říká Geti Mubeenová a dodává, že rekordmani vydrželi na nádraží sedm dní.
Ve vzduchoprázdnu
Uprchlíci tu přesto zůstávají, protože zde funguje nonstop pomoc – v praxi jde zejména o trochu jídla a pití – zatímco například v Krajských asistenčních centrech pomoci Ukrajině mají omezenou provozní dobu. Pražské centrum například funguje od 8. do 19. hodiny.
Zároveň se na nádraží přirozeně lidé stahují kvůli tomu, že zde staví mezinárodní spoje. Procesně pak podle Geti Mubeenové lidi spojuje, že zůstali ve vzduchoprázdnu a bez perspektivy. Vypočítává různé administrativní důvody, kvůli kterým uvízli právě na zdejších chodbách.
Má jít například o lidi, u kterých odmítli zahájit proceduru o dočasné ochraně. Pak to jsou podle pracovnice OPU lidé, kteří sice požádali o dočasnou ochranu, ale dostali vyrozumění, že se mají dostavit za deset dní pro rozhodnutí o udělení nebo neudělení ochrany.
„Jsou to také lidi, kteří byli ubytovaní přes KACPU a z nějakého důvodu bydlení opustili. A jsou to lidi, kteří nemají vstupní schengenské razítko o překročení hranice, takže nelze určit, od kdy se pohybují na území Evropské unie. Pak tady jsou lidi, které mají dvojí občanství, ale zdaleka jich není tolik. Včera prošlo lustrací 250 lidí a jen deset z nich mělo maďarské občanství,“ vypočítává Mubeenová.
Další lidé prý zde přespávají cestou na západ, nebo i naopak na východ. „Například jsme zaregistrovali, že se šíří dezinformace, že se prodávají v Německu děti na orgány, takže rodiny mají strach a odjíždějí zpátky na východ,“ doplňuje pracovnice Organizace pro pomoc uprchlíkům.
Psychicky náročné i pro personál
Stovky lidí spící na zemi a bezprizorně pobíhající děti ovlivňují život na nádraží. Reportér Seznam Zpráv, který se bavil se zaměstnanci, zaznamenal několik stížností na to, že se děti toulají a snaží se žebrat. Jeden z hlídačů s nadsázkou prohodil, že jim začali říkat „kinder mafie“.
Někteří lidé ovšem mluví hlavně o soucitu. „Je mi jich strašně líto. Jdu ráno do práce a vidím je tady ležet na zemi. Je to velký nápor na psychiku,“ říká smutně paní, která obsluhuje v blízké kavárně. Přiznává ale, že zároveň musí neustále uprchlíky upozorňovat, že nemohou chodit do jejího podniku a nic si neobjednávat a zabírat stoly. Mluví také o tom, že uprchlíci někdy bohužel odradí platící zákazníky.
Muž v obchodě s elektronikou si nestěžuje. „Jestli tady spalo čtyři sta lidí, tak já si toho nevšiml. Naopak ti lidé potřebují pomoct,“ říká a okamžitě to předvádí v akci.
Do obchodu přichází muž a ptá se po nejlevnější nabíječce na telefon. „Originální nebo neoriginální?“ ptá se prodavač a muž opakuje, že chce hlavně tu nejlevnější. „Jestli chcete, tak si tady můžete telefon klidně nabít. To není problém,“ nabízí následně prodavač a muž nadšeně souhlasí.
