Ve vědě i IT chybí ženy. Evoluce nehraje roli, tvrdí odborníci na gender

V roce 2020 měly vysoké školy v Česku bezmála 300 tisíc studentů, z toho 56 procent žen a 44 mužů mužů.

Procento vysokoškolaček postupně roste od první světové války, kdy měly zastoupení pouze 10 procent. Během 60. let už na vysokých školách byly ze třetiny studentky. Poměr mužů a žen se vyrovnal v roce 2003, od té doby se rozdíl stále zvyšuje ve prospěch žen.

Velké rozdíly však dnes vidíme ve výběru oboru. Ženy převažují v humanitně a sociálně zaměřených oborech, muži naopak v technických. Odborníci na gender se shodují, že rozdělení oborů podle genderu je způsobeno tím, jakým způsobem česká společnost přemýšlí.

Patří mezi ně Zuzana Labudová, ředitelka neziskové organizace Osvětová beseda a expertka na gender. „Přestože se situace pozvolna mění k lepšímu, mnoho z nás stále podléhá stereotypům, podle nichž mají ke studiu technických oborů lepší předpoklady chlapci, z čehož pak vyplývá nižší podpora a motivace dívek ke studiu těchto oborů rodiči i vyučujícími,“ vysvětlila Labudová pro Seznam Zprávy.

Ženy nejvíce dominují v oborech, kde je potřeba se o někoho starat. Jde především o vzdělání a výchovu, kde tvoří 79 procent studujících, a ve zdravotní a sociální péči, kde ženy zastupují téměř tři čtvrtiny všech studentů. Muži naopak dominují v informačních a komunikačních technologiích, kde tvoří 83 procent všech studentů. Podobně je tomu u technických oborů, výroby a stavebnictví, které studují ze 70 procent muži.

Josef Vošmik, projektový koordinátor neziskové organizace Gender Studies, se domnívá, že je velmi složité říci, zda jsou rozdíly v lidské nervové soustavě a mozku dány genetikou, nebo jsou vytvářeny sociálními vlivy a kulturním prostředím. Je navíc přesvědčen, že vysvětlování biologických rozdílů mezi ženami a muži často stoji na těžko doložitelných předpokladech a je popsáno velmi zjednodušeně.

„Pokud to shrneme, nelze předpokládat, že by existovaly jakékoli vrozené rozdíly, které by měly ženy v technických, IT a dalších oborech jakkoli diskvalifikovat. Jejich předpoklady jsou zcela srovnatelné s muži – a současně neplatí ani to, že by pro ně měli ‚buňky‘ všichni muži. Jedná se o individuální míru příslušných schopností či talentu a způsob jejich rozvoje od raného dětství,“ řekl Seznam Zprávám.

„Největší rozdíly nejsou mezi ženami a muži, ale v rámci stejnorodé skupiny mezi sebou,“ doplnil Vošmik.

Evoluční vliv na to, na jaká odvětví se muži a ženy zaměřují, razantně odmítá i Angela Saini, britská vědecká novinářka a autorka knihy Od přírody podřadné: Jak se věda mýlila v ženách. Saini je přesvědčena, že nedostatek žen třeba ve vědě je způsoben genderovými stereotypy.

„S biologií to nemá nic společného. Například v některých částech Jižní Ameriky jsou většina z vědců a vědkyň ženy. Evropa je na tom obzvláště špatně, zčásti kvůli tradici mýtů o ženské méněcennosti,“ uvedla Saini pro Seznam Zprávy.

Josef Vošmik rozdílný přístup k mužům a ženám v různých kulturách potvrzuje. „Co je chápáno jako ‚přirozené‘ pro jedno pohlaví, bylo či je přisuzováno v jiné kultuře, době či na jiném místě na světě pohlaví druhému. Příkladem mohou být například sociální pracovníci v Německu na přelomu století, kdy tuto profesi zastávali výhradně muži.“

Data Českého statistického úřadu dokládají, že ženy mají nejmenší zastoupení ve studiu IT a komunikačních oborů. Paradoxně je zároveň na českém trhu nouze o IT specialisty, která je ještě umocněna pandemií covidu-19 a přesunem do online světa a postupnou digitalizací.

Onu díru na trhu by mohly zaplnit ženy, které právě v IT nejvíce chybí. Ženy programátorky se ale často setkávají s nepochopením od svého okolí, přestože by mohly být pro firmy velkým přínosem.

„Ze studií, které se tématu věnují, vyplývá, že už mezi malými dětmi je mezi dívkami a chlapci patrný rozdíl v tom, jak k technologiím přistupují, jak je vnímají i jakým způsobem řeší zadané problémy. Je patrné, že mají stejnou schopnost vyřešit složitý problém, ale jdou na to jinak,“ sdělila Seznam Zprávám Barbora Bühnová, proděkanka pro průmyslové partnery FI MUNI a spoluzakladatelka firmy Czechitas, která mimo jiné vzdělává ženy, aby získaly práci v IT oborech.

Doplnila, že z tohoto důvodu se dívky a ženy i jejich okolí často domnívají, že k problému přistupují špatně, je na ně moc složitý a nerozumí mu. „Jejich schopnosti jsou přitom stejné jako u chlapců, jen postup bývá jiný,“ upozorňuje Bühnová s tím, že ženy si při řešení IT úkolů například dávají věci více do souvislostí a propojují obě hemisféry mozku.

Situace se ale podle proděkanky mění k lepšímu a velké korporace do svých IT řad čím dál tím více přijímají ženy. „Už dnes je patrný posun ve vnímání a otevírání různých možností všem. Vidíme to například u nadnárodních IT korporací, kde je v posledních letech diverzita v týmech velké téma, protože se potvrzuje, že čím více různorodý tým je, tím lepší výkon podává. Věřím, že posilování diverzity bude pokračovat ve všech nejen IT firmách,“ říká Bühnová.

Graf počtu pracovníků ve výzkumu a vývoji podle pohlaví jasně ukazuje, že z vybraných zemí Evropské unie mají ženy nejnižší zastoupení právě v České republice (všechny země nejsou uvedeny kvůli nedostatku dat). A situace se nezlepšuje. Podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) je nyní výzkumnic méně než čtvrtina.

Poměr žen a mužů na pozicích výzkumníků se liší podle jednotlivých vědních oblastí a v zásadě odpovídá tomu, které obory muži a ženy studují. Nejvyšší podíl mají ženy ve výzkumu v lékařských a zemědělských vědách, kde tvoří téměř polovinu výzkumníků. Nejnižší zastoupení žen je v přírodních vědách (25 %) a v technických oborech, kde tvoří pouze 12 procent všech výzkumníků.

Poměr žen a mužů na pozicích výzkumníků má vliv i na vynálezeckou činnost. Ženy podaly v roce 2020 jen devět procent patentových přihlášek. Podle dat ČSÚ je nejvíce žen vynálezkyň ve veřejných výzkumných institucí, muži jsou naopak nejvíce dominantní v podnikatelském sektoru, kde podali 93 procent všech patentových přihlášek.

Přestože by zastoupení žen ve vědě, IT či technických oborech mohlo být stejné jako zastoupení mužů, stojí před ženami mnoho překážek. „Problém je často v praktických záležitostech. Péče o dítě, rodičovská, diskriminace, obtěžování a sexismus při povýšení,“ říká Angela Saini.

Odborníci se shodují, že nejnáročnější je skloubit práci s péčí o dítě. Také Barbora Bühnová se domnívá, že příležitosti mužů a žen jsou stejné, ale ženám společnost klade celou řadu překážek, které jim znemožňují příležitostí využívat. „To mluvíme o nepoměru dělby neplacené práce jak doma (péče o děti, rodiče), tak nedoceňované práce v práci (organizační a asistentské úkoly), přerušení kariéry (rodičovská dovolená, péče o nemocné děti) a řadě dalších,“ vysvětluje.

„Vědkyně brzdí další stereotyp, podle nějž se má péči o rodinu a výchově dětí věnovat především žena. Ve výsledku pak ženy volí mezi vědeckou kariérou a dětmi, namísto aby je společnost podpořila a umožnila jim obojí skloubit, takže řada z nich zvolí rodinu, a společnost tak zbytečně přichází o jejich talent,“ komentuje současné nastavení společnosti Zuzana Labudová, ředitelka organizace Osvětová beseda.

Český statistický úřad ani Úřad práce neshromažďují data o tom, jaký je poměr žen a mužů, kteří tráví doma čas s dítětem na rodičovské dovolené. Podle vyplacené rodičovské je však zřejmé, že mezi muži a ženami panuje značný nepoměr. Muži se za posledních 5 let drží v pobírání rodičovského příspěvku pod hranicí dvou procent, tento trend se tedy nijak nemění.

Těžší postavení žen v kariérním růstu kvůli rodičovství vidí i Josef Vošmik. „Mateřství mnohdy představuje v praxi překážku pro profesní i kariérní rozvoj, jelikož rodičovské a pečovatelské povinnosti jsou v naší společnosti nadále asociovány se ženami a nikoli s muži – reálně i ‚mentálně‘.“

Výraznější roli žen v péči o dítě podtrhuje i Studie genderové rovnosti IKEA z ledna roku 2021. Ženy si většinou berou nemocenskou dovolenou, pokud mají nemocné dítě. Také dětem více pomáhají s úkoly, vodí je do školy a školky a vyzvedávají je z nich. Příčinou je obecné mínění ve společnosti, že o děti by se měla starat žena. Pramení z minulosti, kdy muž chodil do práce a ženy zůstávaly doma s dětmi a staraly se o domácnost. V dnešním světě to už tak samozřejmě není.

Studie od společnosti IKEA také ukazuje, že nerovné je i rozdělení domácích prací. Podle ní ženy v průměru věnují neplacené práci v domácnosti o půl hodinu až hodinu více než muži (pokud počítáme jen páry, kde oba z partnerů pracují a vynecháme např. ženy v domácnosti).

Přesto se 74 procent žen a 65 procent mužů domnívá, že genderová rovnost přispívá ke spokojenému partnerskému soužití. Jen 38 procent žen je však přesvědčeno, že žijeme v genderově rovnoprávné společnosti.

Oslovení odborníci na téma rovnosti ve společnosti si myslí, že znevýhodněným ženám by pomohla systémová změna, ale přispět může každý jedinec. Britská novinářka a spisovatelka Angela Saini se domnívá, že je velmi špatně, pokud například žena musí ukončit svoji kariéru jen proto, že si nemůže dovolit chůvu.

S tím souhlasí i Zuzana Labudová. „Nejvíc by pomohla systémová podpora pečujících osob, tedy garantovaná místa v jeslích a školkách nebo příspěvky na hlídání dětí, možnost pracovat na částečných úvazcích a z domova.“

Jak ale dodává, pouze systémová změna nestačí. „Každý z nás může pomoci tím, že nebude nikoho soudit za to, že si zvolí jinou cestu – třeba když muž nastoupí na rodičovskou dovolenou nebo se na ní vystřídá s matkou dítěte, nebo když se žena brzy po porodu vrátí k vědecké práci,“ vysvětluje Labudová.

Situace se pomalu začíná měnit. Jak ale říká Josef Vošmik, bez proměny uvažování to nepůjde. „Tou elementární cestou je změna v našich hlavách, v našem uvažování o roli žen a mužů ve společnosti.“