Článek
Kdo už se těšil po prázdninách do školy? Zazní ve třídě od učitelky tradiční otázka. Příliš žáků ruku nezdvihá. Čtvrťačka Sofia se ale pohotově přihlásí.
„Nejvíc na tělocvik,“ říká Sofia. Napoprvé jí sice neporozumím, její třídní učitelka Hana Červínová jí ale napoví správnou výslovnost a pak už pochopím, že její oblíbený předmět je skutečně tělesná výchova.
Češtinu žáci čtvrtého ročníku už zvládají na slušné úrovni, učitelky na zdejší kolínské základní škole se ale shodují, že je zároveň v prvních týdnech čeká těžší rozjezd. Budou muset češtinu u dětí zase oprášit.
To je také patrně důvod, proč se přihlásilo tak málo dětí na dotaz, jestli se do školy těšily. Ne že by raději byly doma, spíše úplně jistě nepochopily, na co se jich učitelka zeptala.
„Sice jsem s tím částečně počítala, ale stejně mě překvapilo, že některé děti nerozumí. Znovu na ně tedy budeme muset začít působit, aby se jejich jazyková vybavenost zlepšila,“ má v hlavě plány už během prvního školního dne zástupkyně ředitelky ZŠ Sendražice Šárka Sixtová.
Malí Ukrajinci totiž doma česky s rodinou nemluví. Navíc řada z nich odjela během prázdnin zpátky domů, takže češtinu nemají za poslední měsíce „naposlouchanou“ ani pasivně. Na pedagogy tak čeká poměrně náročný úkol, protože budou muset alespoň první týdny v září začínat zase trošku znovu.
Ukrajinci musí chodit s Ukrajinci
Odloučené pracoviště základky pro Ukrajince funguje v Kolíně už druhým rokem. Pro jejich socializaci by samozřejmě bylo lepší, kdyby mohli chodit do třídy s českými dětmi.
„Tak bych to taky chtěla,“ říká mi před třídou matka dvou prvňáků Renata.
Podle dlouhodobého průzkumu PAQ Research a Sociologického ústavu AV ČR mezi rodinami uprchlíků není polovina ukrajinských dětí dobře začleněna. Odborníci zmiňují, že je zásadní, aby děti navázaly vztahy s českými dětmi.
Jenže v Kolíně to alespoň ve školách jde jen těžko. Ukrajinských dětí do města přišlo opravdu obrovské množství a jejich počet neubývá, spíše naopak. Už před ruským vojenským útokem na Ukrajinu přitom Kolín bojoval s kapacitami pro své školáky.
„Proto jsme nechali fungovat tuto školu a ještě další Na Šťáralce. Kapacity jsou stále plné, snažíme se je navyšovat jak pro české žáky, tak ukrajinské, ale jsme stále na absolutní hraně,“ dodává místostarostka Kolína Iveta Mikšíková.
Když procházím druhým patrem budovy v Heverově ulici, můžu se přesvědčit, že děti z Ukrajiny se vejdou tak akorát i sem. A to mají pro sebe vyčleněnou část budovy. Je tady pět tříd, pro každý ročník jedna. Nejnabitější je rozhodně ta úplně na konci chodby. V lavicích čtvrtého ročníku tady zbývá jediné volné místo. Prvňáků bude letos patrně 25.
Už i vyjmenovaná slova
První školní den Seznam Zprávy ve zdejší škole sledovaly i loni. Původně se počítalo s tím, že by samostatná škola pro Ukrajince byla jen přechodným řešením. Nakonec se z toho stala ale běžná realita, která se patrně v horizontu několika let příliš nepromění.
Před zdejšími žáky ale leží směrem do letošního roku výzva. Zatímco dosud se učili češtinu jako cizí jazyk, nově budou načínat už běžné české kurikulum.
„Chtěli bychom přejít už na takové ty typicky české záležitosti, jako jsou měkké a tvrdé souhlásky, ú a ů, vyjmenovaná slova, ale samozřejmě budou mít výuku rozvolněnou. Páťáci by tak mohli končit právě vyjmenovanými slovy. Třeba nás ale překvapí a budou šikovní, tak bychom mohli zařadit ještě rody a vzory,“ dodává zástupkyně ředitelky Šárka Sixtová.
Hodiny češtiny budou mít ale stále posílené, aby mohli svůj nový školní jazyk co nejlépe nasát. V minulém školním roce se potýkali s odjezdy řady žáků, kteří se po pár měsících zase vraceli, a učitelé s nimi museli začínat v podstatě od začátku. Do toho letošního si tak přejí, aby byl turbulentní o něco méně a děti měly čas a sílu se zlepšovat a stále lépe a lépe se začleňovat.
