V Jeseníkách evakuují. „Snad to nebude takové peklo jak v devadesátém sedmém“

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Ve čtyři ráno jsem se probudil. Slyšel jsem zvuk, že se pomalu řeka přibližuje. Vyšel jsem před chatu a na zahradě bylo tak třicet centimetrů vody. Než jsem se oblékl, zabalil a vzal si batožinu, tak bylo po pás vody. Tak rychle to šlo nahoru,“ vypráví šestasedmdesátiletý Pavel Liška. Sedí v tělocvičně Sokola v Mikulovicích u Jeseníka. Úřad tu zřídil evakuační centrum.

„Vysvlékl jsem se do boxerek a šel ven. Všude byla tma, přidržoval jsem se plotu. Voda byla strašně studená, brrrr. Hrůza. Běs,“ popisuje senior.

„Když jsem byl na suchu, tak jsem ty boxerky vyhodil do řeky a převlékl se. Do sedmi do rána jsem se klepal zimou a čekal tamhle venku pod altánkem, než se mému známému rozsvítí okno, probudí se a vezme mě k sobě,“ ukazuje směrem k panelákům Pavel Liška.

Co si vůbec stihl zabalit? „Léky, mobil, peníze, ponožky, nějaké oblečení, jídlo, ale také jsem se pojistil, takže hrnek, kávu, lžičku a cukr. Pro jistotu,“ směje se, zjevně má dobrou náladu, i když k ní vlastně nemá důvod.

Na závěr Pavel Liška přiznává, že si to tak trochu způsobil sám. Obec ho už včera varovala, aby v zahradní chatce nezůstával. „Dělali si srandu, že pro mě vrtulník nepřiletí, přesto jsem to riskl. To jsem celý já,“ říká šibalsky. Nakonec je rád, že se ve čtyři ráno vzbudil. „Fakt jsem měl štěstí,“ tvrdí.

V chatové oblasti, kde jako jediný zůstává i přes zimu, stojí dvanáct zahradních domků. Když odcházel, pět z nich bylo zatopených.

Vedle se choulí šestašedesátiletá Marie Antonínová. Je jí zima, je unavená a na rozdíl od Pavla Lišky jí do smíchu příliš není. Dům má hned u řeky, prý kousek od hasičárny.

„Když se řeka naplní, tak mi jde voda sklepem. No a v devět hodin jsem koukala, že je tam vody až po strop. Chyběl takovýhle kousek,“ a ukazuje mezi prsty zhruba deset centimetrů. Sklep má prý hluboký 2,5 metru. „Tak jsem se sebrala a šla do sokolovny,“ krčí rameny.

Za ní visí batoh, bunda a vedle hůlka. „Mám to nejnutnější. Oblečení, doklady, peníze, pití, mobil, nabíječku,“ vyjmenovává.

„Děsím se toho, až ta voda opadne. Budeme muset zase všechno oklepat, vyčistit a znovu spravovat,“ děsí se Marie Antonínová.

Stihla alespoň něco vytahat nahoru? „Jsem v baráku sama. Syna nepustili z práce, takže jsem vytahala jen to nejnutnější, na co jsem měla sílu. Víc nic. Jinak jsem to tam musela nechat,“ uvádí a jde se zeptat, jestli by se mohla někde natáhnout na rozkládacím lehátku.

Mikulovice byly k sobotní zhruba druhé hodině odpolední zatím nejpostiženější obcí v Jeseníkách. Největší škody tam dosud nezpůsobila řeka Bělá, ale hlavně její rozvodněné přítoky. I Bělá nicméně odpoledne dosáhla extrémního povodňového stupně a radnice vyzvala obyvatele několika záplavami ohrožených ulic k urychlené evakuaci.

Na okraji vsi u obchvatu zaplavila voda příjezdovou silnici, garáže a vystoupala několik desítek centimetrů.

U jednoho z rodinných domů stojí muž v maskáčové pláštěnce a do telefonu říká, že to je „v háji“. Když domluví, prozradí, že se přišel podívat na nemovitost patřící bratranci jeho ženy.

„Dneska ráno raději odjeli a voda tu ještě nebyla,“ říká a ukazuje do zahrady. Teď tam je minimálně dvacet až třicet centimetrů vody. „Sklep už musí být určitě pod vodou. Je to smutné. Nevím, co bych k tomu víc řekl,“ nechce se moc vybavovat a promočený odjíždí na kole pryč.

U vedlejšího domu odčerpává spodní vodu osmašedesátiletý Jan Benača.

„Už jsem tady zažil hodně povodní. Nevím, co bude teď přes noc, ale snad to nebude takové peklo jak v devadesátém sedmém. Tady všude bylo po kolena vody a vytvořilo se tu jedno velké jezero. Jak na rozbouřeném moři,“ vzpomíná vitální senior. „Vojáci tu jezdili na lodích a zachraňovali. Fakt peklo, zůstala měsíční krajina,“ dodává.

Z okna vykukuje mladá žena.

„To je dcera, přijela kvůli nám z Brna, že kdybych s manželkou potřeboval pomoct. Já jsem jí říkal, prosím tě, nejezdi, ale jsme rádi, že tu je,“ mává na ni zpátky.

Podle prognóz může být situace v Mikulovicích srovnatelná s tou před sedmadvaceti lety. Dokonce může být i horší. Jan Benač s rodinou se ale zatím evakuovat nechystá. Zvládli to prý v roce 1997 – a to měli devět dětí, které tehdy odvezli k tchyni - zvládnou to prý i teď. „Máme tu auto. Když bude nejhůř, ujedeme,“ krčí rameny. A vcelku zbytečně odsává vodu kolem baráku, zatímco stále silněji prší.

Reportér Jan Novák sleduje povodně i na dalších místech v Jeseníkách. Podívejte se, kde už byl:

AKTUALIZACE: Doplnili jsme informace o výzvě k evakuaci několika ohrožených ulic.