Článek
Kapela Elán na svých stránkách oznámila, že 19. srpna odešel její člen a autor mnoha hitů Vašo Patejdl.
„Měl svůj rukopis, který byl vpleten do těch písniček takovým způsobem, že zkušené ucho posluchačovo bylo schopno rozeznat, jakou písničku napsal Vašo Patejdl,“ říká hudební publicista Jaroslav Špulák v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
O kapele Elán píšete už třicet let. Jak dobře jste se znali ?
Znali jsme se od devadesátých let. Od té doby jsme dělali několik rozhovorů. Bylo to i v době, kdy Elán nebyl na výsluní, to bylo po revoluci, kdy moc lidí na Elán nechodilo. A pak to samozřejmě bylo i v době, kdy se Elánu zase začalo dařit, tedy po návratu Jožo Ráže na scénu po té jeho vážné nehodě v devětadevadesátém.
Jaký byl Vašo Patejdl člověk? Jak na něj vzpomínáte z osobního pohledu?
Já jsem ho měl z celé kapely Elán nejradši z toho důvodu, že mi vždycky něco řekl. Nám vždycky poskytovali rozhovor tři lidé, tedy Ráž, Baláž a Patejdl. Zatímco Ráž a Baláž byli spíš mlčenliví, a když odpovídali, tak třeba vyhýbavě nebo hádankou, což byla jejich specialita, která mě vlastně docela bavila. Ale Vašo Patejdl vždycky odpovídal přímo.
On byl schopen o muzice otevřeně mluvit. Měl rád povídání o muzice, rád vyprávěl o tom, jak přicházel na nápady, jakým způsobem je zpracovával. Bylo evidentní, že žije pro muziku. Já si myslím, že z kapely Elán on byl největší muzikant. V kapelách bývají lidé, kteří jsou třeba víc organizačně nadaní, jiní třeba víc textově, další víc muzikantsky. Vašo Patejdl byl podle mě ten nejpravověrnější muzikant z této kapely, jakkoliv se nechci ostatních členů dotknout.
Zároveň byl i zpěvákem a textařem. V čem byl nejsilnější?
Měl svůj rukopis, který byl vpleten do těch písniček takovým způsobem, že zkušené ucho posluchačovo bylo schopno rozeznat, jakou písničku napsal Vašo Patejdl. Měl ve svých písničkách určitou linii, která zůstávala neměnná. A kolem ní přicházely další melodické nápady, které z té linie dělaly stále nové a nové písničky.
On byl velmi silný v pomalých písničkách i v písničkách ve středním tempu. Nemyslím, že úplně skvěle zvládal takové ty rychlé, svižné písničky, ale pokud jde o ty melancholické, tak tam byl velmi silný. Koneckonců Vašo Patejdl byl autorem nejslavnější písničky Elánu, Voda čo ma drží nad vodou, jakkoliv ta písnička původně nebylo psaná pro Elán, ale pro Jožo Ráže, ale spolu s ním nakonec skončila v repertoáru Elánu.
Které jeho tvorby si nejvíc považujete? Je to třeba hit Po schodoch, který napsal pro Richarda Müllera?
Já jsem měl písničky Vašo Patajdla už v devadesátých i v osmdesátých letech strašně rád. Třeba písničku Dvojčata. Je to písnička, která se mi častokrát vrací a vrátila se mi i dneska, když jsem se dozvěděl, že Vašo Patejdl odešel. On byl charakteristický ve svém rukopisu, ale úplně kompletní Elán byl až s ostatními dvěma členy. Když si vezmete jeho sólové desky, tak zjistíte, že jsou vlastně na první poslech jiné než alba se skupinou Elán.
Pokud skládal Vašo Patejdl sám, tak ty písničky byly velmi emotivní, velmi otevřené. Právě tam se projevovaly jeho silné stránky, o kterých jsem hovořil. Pokud byl součástí skupiny Elán, tak i když třeba tu písničku napsal, tak potom tím procesem aranžování získávaly ty písničky sound Elánu.
A pak je tady ještě jedna velmi důležitá věc. Vašo měl nezaměnitelný hlas. V Elánu zpívali všichni tři, i když nejčastěji Ráž. Ale Vašo Patejdla jste vždycky poznali, ten jeho hlas byl tak zvláštně zastřený.
Kapela se chystala na další turné, otázkou byla Patejdlova účast. Může bez něj hrát?
Příští rok tam byly koncerty v Bratislavě a v Praze. Myslím si, že pokud už nebyly vyprodané, tak byly těsně před vyprodáním. Já samozřejmě nedokážu odhadnout, co se stane, protože skupina Elán je schopná existovat bez Vašo Patejdla. Ona to předvedla, když v roce 1985 Patejdl poté, co se rozhodl odejít na sólovou dráhu, z kapely odešel a jedenáct let v ní nebyl. A ona v tom mezičase nevydávala špatná alba. Vydávala dobré písničky, velmi slušná alba. Takže si myslím, že ty koncerty klidně mohou být.
Druhá věc je, jakou roli v tom bude hrát pieta. Ale myslím, že je to velká ztráta nejenom pro Elán, ale i pro slovenskou populární hudbu. Ta typická slovenská populární hudba osmdesátých let, ten střední proud byl silnější než český střední proud. Byl nápaditější, byl progresivnější.
Jak na něj teď budete vzpomínat?
On byl vlastně Čech z Karlových Varů. Žil v Praze a v Bratislavě pobýval jenom tehdy, když to bylo potřeba.
Měl spoustu nápadů. Když jsem s ním mluvil naposledy, tak mi vyprávěl, co všechno chystá, ať už to byly muzikály, sólové desky, sólové písničky. Myslím si, že v hlavě tu muziku měl pořád, neustále a mohl by pořád vydávat. Ale zároveň mi odpovídal, že doba není nakloněna deskám, což je evidentní. Myslím, že doma musel mít v šuplíku tolik nápadů a možná i tolik hotových písniček, že by to dalo na minimálně jednu desku Elánu a třeba dvě jeho sólové desky.