Kdy je pozdě na mateřství? Lékaři s revoluční novinkou narazí na etické problémy

Stál u zrodu umělého oplodnění. A to doslova. Simon Fishel byl členem týmu, který se podílel na narození prvního člověka díky asistované reprodukci. Přes 30 let se věnuje problematice umělého oplodnění a vyvinul řadu metod, které významně posunuly celý obor.

Zabývá se rovněž menopauzou a v Česku v těchto dnech představuje novou možnost, jak oddálit její nástup u žen klidně až o 20 let, a to prostřednictvím odebrání části vaječníku a jeho následné transplantace v pokročilejším věku.

„Není potřeba tkáň vkládat zpátky do blízkosti reprodukčního traktu. Stačí jen přísun krve, takže ji můžeme umístit pod kůži v předloktí nebo podpaží,“ vysvětluje v rozhovoru pro Seznam Zprávy Fishel.

Popisuje ale také, jak může i tato metoda pomoct s prodloužením doby plodnosti, za jakou věkovou hranici by už mateřství jít nemělo a jak se dá z mužské kožní buňky připravit vajíčko.

Nová metoda může oddálit menopauzu u některých žen až o 20 let. Jak je tohle možné?

Vaječníky jsou pozoruhodným orgánem. Nejsou moc velké, ale opravdu silné. Udržují ženy plodné, pokud správně pracují, ale jakmile přestanou, žena vstupuje do menopauzy. To se děje ve chvíli, kdy ženě dojde zásoba vajíček. Kladli jsme si tedy otázku, jestli dokážeme funkčnost vaječníků zachovat tím, že uchováme část jejich tkáně. A to umíme.

Jaké skupině žen může tohle pomoci?

Původně se výzkum zaměřoval na ženy a dívky, kterým hrozí ztráta plodnosti kvůli rakovině. Tohle funguje dobrých 20 let a už nejde o experimentální praxi. Moje kolegyně Christiani Amorimová se podílela na průkopnickém zmrazování ovariální tkáně kvůli zachování plodnosti mnoho let, a tak jsem spolu probírali, proč to nenabídnout všem ženám.

Protože když se podíváme na odvrácenou stranu plodnosti, tedy menopauzu, je to větší problém než kdy dřív.

V jakém ohledu?

Ze dvou důvodů. Zaprvé kvůli evoluci. Vraťme se jen pár stovek let zpátky. Ženy obvykle zemřely sotva deset let poté, co dospěly k menopauze. Doba dožití byla krátká. Ženy narozené dnes ale mají po menopauze před sebou klidně 40 let. To s sebou nese řadu problémů.

Zadruhé víme, že po menopauze má třetina žen velmi vážné symptomy. Většina lidí si myslí, že jde především o změny nálad nebo proměny spánkových vzorců. Dopady ale mohou být daleko závažnější. Existuje velké riziko osteoporózy nebo kardiovaskulárních onemocnění. Mimochodem, je to vůbec poprvé v životě žen, kdy se toto riziko srovná s muži. Klesají ale také kognitivní funkce, přitom ženy jsou právě ve velmi důležité fázi svého života.

Jak tedy metoda zamrazení tkáně vaječníku funguje?

Myšlenka je následující. Vezmeme část vnější vrstvy vaječníku, ne celý, zhruba třetinu, kde jsou vajíčka. Rozdělíme ho na proužky a zamrazíme. Před zákrokem proběhne konzultace a vyšetření, při kterém se mimo jiné zjišťuje ovariální rezerva, tedy jak už jsem říkal, jakou zásobu vajíček žena ve vaječnících má, protože bohužel už nemůžeme pomoct ženám v menopauze nebo po ní. Zákrok probíhá laparoskopicky a tkáň je uložená v kapalném dusíku, kde vydrží do doby, než ji budeme chtít transplantovat.

A nedojde odstraněním části vaječníku naopak ke zkrácení doby nástupu menopauzy?

Přinejhorším o šest až 12 měsíců, což je nepodstatné, pokud dokážeme na druhou stranu oddálit menopauzu o 20 let. Navíc co se týče zachování plodnosti, jde o daleko lepší metodu, než je zamrazování vajíček. Při tomto procesu je nutné uskladnit minimálně 20 vajíček, musíte projít umělým oplodněním a samozřejmě je potřeba brát léky.

Jestliže ale zamrazíme rovnou tkáň vaječníků, nejsou potřeba žádné hormony a uskladní se pravděpodobně tisíce vajíček. Díky 20 letům zkušeností u pacientek vyléčených z rakoviny navíc víme, že polovina z nich otěhotněla přirozeně.

Omlouvám se za to označení, ale kritici o vás desítky let mluví jako o „šíleném vědci“. Sám jste ale teď říkal, že se tímto způsobem kromě odvrácení negativních dopadů menopauzy může prodloužit také doba plodnosti. Není ale šílené, že takto budou moct mít děti nejen čtyřicátnice, ale třeba i padesátnice?

Těmto otázkám čelíme dlouhé roky už s umělým oplodněním. U transplantace tkáně vaječníků zpátky do těla ale máme velmi jednoduchou možnost. Není totiž potřeba ji vkládat zpátky do blízkosti reprodukčního traktu. Stačí jen přísun krve, takže tkáň můžeme umístit pod kůži v předloktí nebo podpaží.

Je nějaký biologický, ale také etický limit, za který by se jít u mateřství stejně nemělo?

Samozřejmě existují příběhy, jako ten o šedesátnici z Itálie nebo sedmdesátnici v Indii. Ale to je neetická praxe. Biologickým limitem je riziko těhotenství v pokročilém věku, ale teoreticky pokud děloha funguje a máte mladé vajíčko, těhotenství bude pokračovat, ačkoliv to pro matku i dítě bude velmi nebezpečné.

Myslím, že bychom se měli držet běžných mezí jako u umělého oplodnění. Pokud je žena starší 50 let a žádá o darování vajíček, musíte velmi podrobně zvážit konkrétní okolnosti a zdravotní hledisko. Nejen matky, ale také dítěte.

Na druhou stranu moderní společnost se zkrátka vyvíjí a i dnešní padesátníci jsou daleko zdravější a aktivnější než padesátníci v minulém století.

Určitě. Celosvětově čelíme problému, že ženy otěhotní později a mají méně dětí. V některých zemích se nedaří nahradit populaci a většina Evropy nebo země jako Japonsko a Jižní Korea se tak dostávají do úzkých. I v tomhle ale může pomoci transplantace ovariální tkáně lépe než zamrazení vajíček. Tak totiž mohou mít ženy možnost otěhotnět ne jednou, ale klidně dvakrát nebo třikrát.

Pojďme teď k budoucnosti. V jednom článku z roku 2019 jste načrtl možnost, že by jednotlivé procedury umělého oplodnění mohly být automatizované, takže by de facto rozmnožování lidí převzali roboti. To už zní trochu jako ze science fiction. Jak blízko ale taková budoucnost je?

Víte, jeden z velkých problémů umělého oplodnění je variabilita. Nevíte, jestli jdete na kliniku, kde máte 10procentní šanci na úspěch nebo 40procentní. A proč se to děje? Záleží totiž na schopnostech každého odborníka. Pokud by se ale na druhou stranu podařilo proces mechanizovat, došlo by ke srovnání kvality na vyšší úrovni. Do budoucna se ale otevírají další zajímavé příležitosti. Teoreticky bychom mohli vzít například mužskou tkáň a přeprogramovat ji, aby nevytvářela spermie, ale vajíčka.

Tedy příležitost, jak by mohly homosexuální páry mít vlastní děti? To byste se ale teprve stal terčem kritiky.

Teoreticky to možné je. Kritiků se nebojím, protože mohou začít hodnotit mé názory na tohle téma tak 50 let potom, co budu po smrti. Tak daleko totiž ještě nejsme. Zatím jde o výzkum, který nikdy nemusí být využit pro lidskou reprodukci. Pro některé pacienty by to ale mohlo být velmi důležité.

V jakém smyslu?

Vezměte si, že přijdete o varlata kvůli rakovině. Jste přitom dvacátník a toužíte po vlastních dětech. Lékař by vám tak odebral kožní buňky, v laboratoři je přeprogramoval na spermie a mohl byste se skutečně stát otcem. Byl by v tom problém?

Podle mě ne, jen to zní jako hodně velké kouzlo.

Dnešní věda to ale už dokáže, i když zatím neumíme potvrdit, že je to bezpečné. Vědci dosud experimentovali na myších. Skutečně vzali kožní buňky, přeměnili je až na prekurzory spermatu, vytvořili sperma, oplodnili vajíčko a narodily se živé myši. Takže je to sice kouzelný trik, ale s potenciálně reálným výsledkem.

Když zůstaneme ještě u otázek z roviny science fiction. Některé dystopie pracují s úvahou, že se lidé do budoucna nebudou rozmnožovat jinak než pomocí umělého oplodnění. Je tohle budoucnost lidstva?

Předpokládám, že jste neviděl film Gattaca.

Překvapím vás, ale ano. Svět, ve kterém si rodiče vybírají geny dítěte.

Ano. Tak tahle budoucnost je tady. Ve Spojených státech existuje první skupina na světě, se kterou spolupracuji a která vypočítává životní skóre. Jde o porovnání zdraví embryí při umělém oplodnění. Takže máte čtyři nebo pět embryí a můžete říct: tahle tři vypadají dobře, ale první má do budoucna vyšší riziko Alzheimerovy choroby, druhé může mít zase potenciálně problém s cukrovkou nebo kardiovaskulárními nemocemi a nejlepší skóre má třetí. Záleží na rodičích, které si vyberou.

Někdo by mohl říct, že takovou možnost mít rodiče nemají.

Takovým kritikům bych asi řekl, že jsou pokrytci. Jistě, výsledek není určitě stoprocentní, protože je to dědičnost proti prostředí. Ale pokud to lidé chtějí vědět, tak je to jejich volba. A na jejich volbě záleží.