Článek
952 transplantovaných orgánů za loňský rok, to je nejvíce od prvního voperování orgánu v roce 1961. Rekordní byly také počty transplantovaných srdcí, plic a ledvin. Přibyl i počet dárců. Podle ředitele koordinačního střediska transplantací Miloše Adamce jde o skvělý trend, který je potřeba udržet.
V rozhovoru pro Seznam Zprávy Adamec popisuje, proč transplantací přibývá, jaké to má důsledky a jak si Česko vede v porovnání se sousedy.
Co přispělo k loňskému rekordnímu počtu transplantací?
Nejde jenom o rekord, ale o trend, který dlouhodobě udržujeme. Jsou to čísla, která nás řadí na špici Evropy. 313 dárců za loňský rok, to v přepočtu na počet obyvatel bude znamenat třetí až čtvrté místo v Evropě.
Zásadní je, že část dárců s mozkovou smrtí se nahrazuje dárci se zástavou srdce, což nám umožňuje udržet vysokou křivku dárcovství. Historicky jsme začali s většinou dárců se zástavou srdce, pak to přebili dárci s mozkovou smrtí, v současnosti pořád stoupá právě program dárců se zástavou srdce. To nám zlepšuje čísla.
Proč je právě počet dárců se zástavou srdce tak důležitý?
S tím, jak se neustále zlepšuje medicína, se pacienti často léčí tak dlouho, až už jejich orgány potom není možné použít pro transplantační účely. Dárců s mozkovou smrtí tedy ubývá. U dárců se zástavou srdce, kteří leží v nemocnici, jde o smrt očekávanou, je zde pořád prostor k navýšení, takže v dalších letech očekávám, že počet dárců bude v České republice přibližně stejný.
Myslíte si tedy, že by pozitivní trend u nás mohl pokračovat?
Určitě ano, v Evropě jsou země, který mají až polovinu dárců se zástavou srdce, to je třeba Španělsko nebo Švýcarsko. A my se stále pohybujeme kolem patnácti procent těchto dárců, takže očekávám, že se přinejmenším udržíme na současných hodnotách. To je teď náš cíl. Větší čísla už tolik nepotřebujeme, hlavně nechceme, aby nám počty transplantací klesaly.
Lidé se dostanou k transplantaci dřív
Co znamená rostoucí počet transplantací pro pacienty?
Jak se zlepšují výsledky transplantací, můžeme rozvolňovat kritéria a k transplantacím se tak dostávají i lidé, kteří například ještě nemají úplné selhání a za jiných podmínek by mohli ještě nějaký čas čekat. Teď se mohou dostat dříve k transplantaci, která jim prodlouží život a zvýší jeho kvalitu.
Sledujeme především dobu čekání pacientů na čekací listině a ta se nesmí měnit. U nás se devadesát procent pacientů dočká orgánu do roka od zapsání na listinu.
Počet lidí na čekacích listinách je meziročně pořád zhruba stejný. Čím to je?
Pro nás je důležité, aby byl ten trend vyrovnaný. Tolik pacientů, kolika zvládneme provést transplantaci, na listinu zase přibude. V podstatě každý den někdo na čekací listinu přibude a my naopak někoho transplantujeme, zajišťujeme tak, aby pacienti nemuseli čekat dlouho.
Tím, že transplantací zvládáme více, se mění kritéria a lékaři tak mohou pacienta na listinu zařadit dříve. Nečekají tak do poslední chvíle a nemusejí riskovat, že už pacient například transplantaci ani nestihne podstoupit.
Transplantace jater.
Jak si v této oblasti stojíme v porovnání s ostatními státy?
Musím říct, že velmi dobře. V dárcovství se držíme v první pětce nejaktivnějších zemí a když to porovnáte například s našimi sousedy, tak ti mají kolem patnácti dárců na milion obyvatel, což je oproti nám poloviční. Samozřejmě se to snaží dohánět například živými dárci, takže celková transplantační aktivita tam není poloviční, například Německo ale vůbec nepřijalo koncept dárců se zástavou srdce, mají tam proto jen jedenáct dárců na milion obyvatel.
U nás například transplantujeme plíce i slovenským pacientům, Slovensko totiž nemá plicní transplantační program rozvinutý, mimo jiné tedy i přijímáme jejich dárce plic.
Nejvíce se loni transplantovalo ledvin. Proč?
První důvod je logický, z každého dárce máte dvě ledviny, takže uspokojíte dva příjemce, protože jedna ledvina pro život stačí. Ledvina byla ale zároveň první úspěšnou transplantací a právě na ní jsem se my chirurgové učili. Dá se říct, že právě transplantace ledviny je ze všech vůbec nejprobádanější.
Rekordní byly počty i voperovaných srdcí, plic a ledvin. Co k tomu vedlo?
Jde o dlouhodobý vývoj. V medicíně vždy platí že to, co děláte rutinně, bude mít lepší výsledky. Když děláte dvě dané operace za rok, je to špatně pro celý tým. Když se tak předloni například transplantací plic udělalo přes 50, dostat se loni přes 70 už byl přirozený skok.
Například naše motolské pracoviště je teď už opravdu evropským centrem, co se týče transplantací. Kritéria se tam rozšířila tak, že se k transplantaci dostali i lidé s tak pokročilým stádiem onemocnění, ve kterém by chirurgové dříve transplantaci neprovedli z důvodu obav o pacienta.
Jak důležitou roli hrají živí dárci?
Tím, že je u nás velmi rozvinutý program zemřelých dárců, to v mých očích paradoxně trochu potlačuje živé dárcovství. Živé dárcovství se u nás samozřejmě děje, transplantují se ledviny i játra ze živého dárce, ale počty jsou poměrně nízké.
Počet živých dárců by se měl ideálně zvýšit, výsledky ze živého dárcovství totiž někdy bývají o něco lepší než z dárce zemřelého.
