V těžkých chvílích se můžeme spolehnout na kotvy. Začněte je budovat už teď

„Stejně jako se staráte o svoje tělo, aby bylo čisté, aby dobře fungovalo a dopřáváte mu to nejlepší, stejně funguje i psychohygiena, s tím rozdílem, že se staráte o duši,“ říká klinický psycholog Miroslav Světlák v dalším díle podcastové série Výdech o duševním zdraví. Rozhovor můžete poslechnout níže, část nabízíme také v přepsané formě.

Když nám není dobře, ale z různých důvodů – ať už časových, kapacitních, nebo ryze osobních – nenavštěvujeme terapii, jakým způsobem můžeme sami začít s psychohygienou? A co to vlastně je?

Můžeme použít tu původní metaforu, tedy že je to hygiena těla. Stejně jako se staráte o svoje tělo, aby bylo čisté, aby dobře fungovalo a dopřáváte mu to nejlepší, tak funguje i psychohygiena. Akorát je v centru zájmu duše. My už ale dneska samozřejmě nerozlišujeme mezi tělem a duší. Ukazuje se, že nic z toho neexistuje, že jsou to jenom koncepty, že je to prostě jednota. Těžko říct, co je to duše.

Psychohygiena je ovšem velké téma.

Je to veliké téma a samozřejmě na něm profituje celá řada organizací a jedinců. Je to veliký trh, na kterém se prodávají různé metody. A my, psychologové, bychom vlastně měli být těmi, kteří odborně dohlíží na to, že něco dává smysl, případně že něco ukazuje výzkum.

Neříkáme ale, že něco smysl nedává nebo že za to lidi nemají utrácet peníze. V tomhle bych spoléhal na lidi. Ve smyslu, že každý člověk cítí, co je pro něj dobré. Pro někoho to může být Wim Hofova metoda, tedy že se někde se potápí do ledu, někdo zas dělá autogenní trénink, někdo cvičí jógu. Jako jedinci jsme schopni si vybrat.

Když už je naším tématem strach z budoucnosti, můžete říct, jestli se nějak liší naše životní kotvy známé z běžných životních situací od těch, které hledáme teď, třeba s válkou za zády?

Čekat, že ve chvíli, kdy už se něco děje, a my teprve začneme rozvíjet nějakou metodu podpory duševního zdraví, od níž čekáme rychlý efekt, moc dobře nefunguje. Platí to známé „těžko na cvičišti, lehko na bojišti“.

My psychologové univerzálně učíme a doporučujeme, aby lidé rozvíjeli pilíře duševního i tělesného zdraví pořád. Tedy i v době, kdy je to nejsnazší – a to je samozřejmě v době míru, klidu a nějakých úplně minimálních krizí. Pak by se, v ideálním případě, ty kotvy vlastně lišit neměly.

Vytváříme si totiž nějakou rutinu, v kontextu toho, čeho chcete v životě dosahovat a co je pro vás důležité. Pak vlastně už den za dnem systematicky pokračujete. Samozřejmě s občasnými výkyvy, ale jde vlastně jen o to zůstat odolný. Myslím si ale, že tam je potřeba dodat ještě jedno.

A to?

Že všechno, co děláme, by to mělo být spojené s tím, co si o tom vyprávíme. Například jít na procházku, protože jsem na ni zvyklý jednou za týden – jen tak projít lesem a koukat při tom do mobilu je totiž něco úplně jiného, než když jdu lesem a skutečně jsem přítomný, případně si s někým povídám.

Máme se tedy více soustředit na to, co děláme?

Je důležité, co si říkáme. Dám příklad. Třeba si ráno řeknete, že vstanete a budete cvičit. Řeknete si, že teď si uděláte čas pro sebe, zacvičíte si jógu, řeknete si, že jóga je pro vás dobrá, protože si protáhnete tělo, cévy, prodýcháte se a budete vlídnější a klidnější. I k lidem, kteří jsou ve vašem okolí. Je to trochu jiné, než když vstanete a řeknete si: „No tak teda ještě jógu,“ rychle to odfláknete a je hotovo.

S Miroslavem Světlákem jsme si povídali také o tom, jak se zorientovat v systému odborné péče, proč je dobré informovat o psychických potížích svého praktika a jak se vypořádat se stresem prostřednictvím mentálních i fyzických cvičení.

Celý díl podcastové série Výdech si můžete už teď poslechnout v přehrávači v článku nebo na platformě Podcasty.cz a ve všech dalších podcastových aplikacích.