V Rapotíně nespali už 25 hodin. „Chytejte nám most,“ přišla shora zpráva

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Hasičské zbrojnici Rapotín velí dvaačtyřicetiletý Martin Čech.

Vzhůru je už pětadvacet hodin. „Nedá se svítit, nejsme zařízení na takovou pohromu,“ krčí rameny.

V ruce má telefon, před sebou blok. Na stole kelímky od vody, iontových nápojů, kávy.

„Řeka se vylila v ulici Desné, tam je nějakých 10-15 centimetrů vody. Přelévá se přes betonové hrazení. Na místě máme jednotku a evakuovali jsme nejbližší baráky,“ seznamuje mě s aktuální situací v bezmála tříapůltisícové obci. „Abych byl přesnější – místní jsme upozornili, ale nechtějí odejít. Nicméně o tom riziku vědí,“ dodává.

Největší problém jsou teď - po noci na neděli - plovoucí kmeny, větve, naplaveniny a další nepořádek. Na úrovni kostela se uprostřed rozvodněné řeky utvořil špunt. Obyčejné bagry už na to nestačí. Pro Martina Čecha začíná boj s časem. Je třeba nánosy co nejrychleji uvolnit.

„Ze Zábřehu k nám jedou sedmnáctimetrové nůžky, aby ten bordel dostaly pryč nebo ho pustily dál po proudu. Další auta jedou z Bělé, další z Jeseníku,“ říká Martin Čech.

V Rapotíně je hladina řeky Desná na třetím stupni. Navíc se tu slévají další dvě rozvodněné říčky Merta a Losinka, které riziko vyvalení z koryta a zaplavení obydlených oblastí ještě násobí. Podle noční prognózy měly obec zasáhnout tři povodňové vlny. V devět večer, v sedm ráno a kolem poledne.

„Teď předpověď předělali. Ta vlna v devět večer nedorazila, ale mezi osmou a dvanáctou se rozhodne,“ aktualizuje původní předpovědi šéf hasičské stanice.

Na velíně se střídají další dobrovolní hasiči. Čtyřiadvacetiletá Vendy, v civilu sociální pracovnice pracující s drogově závislými a bezdomovci, programátor CNC strojů nebo dva kluci od securiťáků.

Vendy přišla zpráva od dobrovolníků z Velkých Losin. „Teď mi to napsali. Vypadá to, že brzy spadne Maršíkovský most, tak nám ho tam chytejte. A jeden sloup vysokého napětí, ten má taky namále. Takže možná budete taky bez elektriky. Čus a hezký den,“ přečte zprávu a jde si na chvíli odpočinout.

Martin Čech se to snaží ihned ověřit. „Snad aspoň hodinku vydrží. To by byl velký průšvih,“ doufá, že zpráva o mostu a sloupu se nenaplní.

Kolem páté ráno přijíždí jeřáb se sedmnáctimetrovými nůžkami. Poskytla ho soukromá firma. Jedu se na to podívat.

Venku je tma, prší, zhruba deset stupňů nad nulou. Za kostelem už řeka dávno není v korytě, ale je rozlitá po celém poldru. Přiblížit se na suchý val znamená brodit se třiceti centimetry proudící vody. Skoro zatéká do holinek. Na hrázi stojí pásový jeřáb a ramenem ze silného proudu vytahuje kmeny a kusy stromů, dřeva a dalšího nepořádku.

„Našimi bagry jsme to už nezvládali. Pásáka poskytla firma VSJ ze Zábřehu. Nabídli nám velký tunový bagr. Borec sem dvě hodiny dobrovolně jel, aby to vytahoval ven. V takovém proudu je to nebezpečné, ale on ví, co má dělat,“ vysvětluje mi dobrovolný hasič.

A současně upozorňuje, že to, co před námi velmi silně proudí, není řeka. „To je jen odtokový poldr. Řeka je až čtyři metry za ní, za tou hrází,“ ukazuje do dáli.

Pak ale přijde velitel hasičů a vyhodí mě, že tu nemám co dělat. A tak se vracím zpět do velína.

Vendy a Honza vyjeli do terénu. Kuba securiťák vystřídal kontrolu ponorného čerpadla u řeky. Volá Hanes, civilním zaměstnáním vedoucí výroby v místní firmě, od řeky u kostela. „Brutálně stoupla voda u toho čtvrtého protipovodňového parku. Přetéká to,“ hlásí.

O deset minut později zvoní telefon od starosty Bohuslava Hudce. „U Černohousů hrozí bezprostřední protržení hráze. Tam je to peklo. Budu to hlásit v rozhlase,“ oznamuje veliteli dobrovolných hasičů Martinovi. O dvě minuty později už obcí znějí sirény s výzvou, že kdo žije poblíž, ať se evakuuje.

Začíná se rozednívat. Fotograf Michal Šula vyráží mapovat, co řeka v Rapotíně noci způsobila.

Martin musí řešit další problém. U řeky zapadl kolový jeřáb. A to poměrně hluboko.

„Nejhorší je, že voda stoupá. Když tam uvázne, tak je to na chuja,“ uleví si. Pak obvolává místní stavebníky, jestli nemají dostatečně silné stroje na vyproštění.

V půl sedmé ráno přijíždí hasiči z terénu. „Je to tam fakt blbý. Brutálně to stouplo. Na konci betonu je obrovská díra. Velký vír,“ říká jeden z nich a ukazuje záběry rozvodněné řeky, jak se valí přes betonovou zeď do rodinných domů.

Na velíně se scházejí další „dobráci“ (dobrovolní hasiči). Aktuálně jich tu pomáhá zhruba dvacet.

Je sedm hodin ráno.

Martin říká, že uvázlý bagr už se podařilo vytáhnout a Maršíkovský most stále stojí. Obec Rapotín se začíná probouzet. Lidé veliteli hasičů volají, jaké mají kde problémy. Zaseklé stromy v řece, v části obce neteče voda, řeka zaplavila sídíliště. Auta jsou z půlky pod vodou… Oni jsou unavení, ale dál pracují.

„Na odpočinek bude čas pak,“ kýve hlavou Martin, zvedá telefon a hned poté rozdává informace a pokyny do vysílačky.