Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
S přibývajícím počtem incidentů na českých školách stoupá i počet bezpečnostních kurzů, na kterých žáci a učitelé zjišťují, jak by se měli v krizové situaci zachovat. Učí se být si vědomi svého okolí a ukazují si například obranný potenciál předmětů každodenní potřeby.
„Úplně každý, od uklízeček až po ředitele, by měl být proškolený ohledně bezpečnosti, pokud totiž někoho vynecháte, může tam vzniknout do budoucna podstatná mezera,“ říká hlavní instruktor společnosti Kacu Group Viktor Brebera, který na školách v posledních letech s kolegy realizoval desítky kurzů obrany proti aktivnímu střelci.
Viktor Brebera v rozhovoru pro Seznam Zprávy popisuje, jak kurzy na školách fungují, co se na nich žáci a učitelé učí a hodnotí také celkový stav bezpečnosti českých škol.
V jaké formě probíhají kurzy obrany proti aktivnímu střelci?
To školení může být vedeno v mnoha úrovních, ne každá škola si přeje proškolit i studenty, někdy tedy kurzy podstupuje jen personál, což je dobrým základem. V teoretické části s nimi probereme základní možnosti obrany, především i tu klasickou poučku: „Uteč, schovej se, bojuj.“ S učiteli pak probíráme další navazující témata, ať už z pohledu psychologie, práva, první pomoci, zkrátka všechny věci, které jsou s touto problematikou spojeny.
I když je naplánovaný jen teoretický kurz, snažíme se, aby si zúčastnění něco vyzkoušeli. Ukazujeme si různé prostředky pro sebeobranu nebo možnosti využití různých předmětů denní potřeby.
Další úroveň kurzu je ta, kdy po teorii provádíme praktické nácviky, ideálně přímo v prostorách školy. Pokud se nácviky odehrávají v prostředí, které učitelé důvěrně znají, můžeme jim ukázat, jak by se měli chovat přímo v rámci svého pracoviště.
Vrcholem je pak komplexní cvičení se simulací útočníka ve spolupráci s policií a ostatními složkami integrovaného záchranného systému (IZS). Tento typ cvičení vede k tomu, že nácvik dělají společně učitelé, studenti i složky IZS a takový trénink má tak daleko vyšší úroveň. Více se v těchto případech informace zapíší zúčastněným do hlavy, více si toho odnášejí.
Školení s modelovou situací je pro zúčastněné podle vás nejlepší, provádí se ale nejméně.
Časově je to velmi náročné, stejně tak i finančně. Je navíc potřeba spolupráce se složkami IZS, ty ale plánují podobná cvičení minimálně na rok dopředu a je tedy potřeba dlouhodobá domluva.
I když by bylo nejlepší proškolovat především skrze modelové situace, víme, jaké jsou u policie stavy a že je policie velice zaměstnána, těch cvičení je proto relativně málo, i když se o proškolení nejen škol, ale i dalších měkkých cílů, jako jsou nemocnice, policie snaží.
I z toho důvodu jsou potřeba na proškolování i soukromé subjekty, sama policie všechny školy a další zranitelné objekty nedokáže v rámci výcviku a proškolení pojmout.
Oslovují vás tedy samy školy?
Většinou ano, někdy školy projeví zájem na základě zkušeností jiných ředitelů, jindy je to zase na základě osobní známosti, většinou jde o doporučení. Učitelé i management škol si často neumí představit, co mají od kurzu očekávat, ale nakonec na cvičení reagují kladně.
Přibývá v poslední době na školách zájem o tyto kurzy?
Zvýšený zájem je od prosince roku 2023 po útoku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Je otázka, jak moc budou chtít managementy škol, jejich zřizovatelé, úřady a tak podobně do kurzů investovat. Pokud se podobné útoky budou dít i nadále, a obávám se, že zřejmě budou, tak nám nezbyde nic jiného než usilovat o to, aby byli proškoleni všichni.
Na simulacích aktivního útočníka spolupracujete i s policií. Jak to probíhá?
Jedno z prvních velkých cvičení, které jsem s kolegy přímo plánoval, bylo v roce 2012. Tehdy to bylo ve Zlíně – a ve spolupráci s PČR, městskou policií, Univerzitou obrany, ZZS a Střední zdravotnickou školou jsme hledali různé možnosti, jak taková cvičení provádět. Současně i na základě vyhodnocení tohoto komplexního cvičení dále PČR začala pravidelně organizovat tato cvičení po celé republice.
V současné době jsme především v takových cvičeních konzultanty pro vedení školy, případně dopomoc pro policejní personál, nějaký ten simulovaný útočník může být například z našich řad. Nebo můžeme naopak figurovat jako zraněný. Pro konkrétní školu posléze také často zpracováváme doporučení a postupy pro zvýšení bezpečnosti
Co si z kurzů žáci a učitelé především odnášejí?
Především mají představu o tom, co by měli dělat, když se něco stane. Ukázalo se to třeba i při útoku na začátku tohoto týdne v Rudolfově, kdy paní učitelka útočníka zpacifikovala a žáci přesně věděli, co mají dělat, protože byli proškoleni na tento typ situace.
Z naší zkušenosti víme, že učitelé i studenti po těch školeních za námi chodí a říkají, že si teprve teď uvědomují, co se může stát, ale současně vidí ty možnosti, jak by se měli chovat, jak si zachránit život anebo pomoci někomu jinému. Dovednost a schopnost reakce v takové situaci není jenom pro školu, studenti si tyto znalosti odnáší i do svého života, to samé platí pro učitele.
V krizové situaci samozřejmě každý zareaguje jinak, pokud má ale dotyčný alespoň představu o tom, co by měl dělat, může mu to v hlavě takzvaně sepnout ve chvíli, kdy je to potřeba.
V krizi jste na to sám
Je něco, co si účastníci kurzů často neuvědomují?
Co je extrémně důležité, je to, že v moment, kdy dojde ke krizové situaci, neexistuje stát ani policie, v daný moment jste na to sám. Všechny složky IZS, policie, hasiči i sanitka přijedou až za nějakou dobu. Policistu, doktora ani hasiče si nenosíte v batohu. I spousta pedagogů říká, že máme policii a to přece stačí. Policie ale není s nimi ve třídě.
Dotyčný musí tedy umět rychle zareagovat v moment, kdy se něco stane, policie na místo přijede v řádech jednotek minut, popřípadě nízkých desítek, záleží na lokalitě, a po příjezdu musí ještě zajistit oblast, zabezpečit vstupy a tak podobně, situace není vyřešena hned po příjezdu policie. Celé se to bude odvíjet podle toho, jak sami zareagujete.
Jsou školení a osvěta dostatečné pro zajištění bezpečnosti, nebo by toho školy mohly dělat více?
Bezpečnost těchto zařízení, takzvaných měkkých cílů, ať už jsou to jakékoliv objekty s velkou kumulací osob, na sto procent nezajistíte nikdy. Mohli bychom sice všude dát kamery, ale ty pak někdo musí sledovat, vyhodnocovat to, co na nich vidí a posílat na místo popřípadě nějakou hlídku. Ale stále tam bude prodleva, než se dostane na místo útoku. Strážník městské policie, policista nebo člen soukromé bezpečnostní služby také obsáhne jen určitou část takového objektu nebo plochy.
Obecně řečeno je pro efektivní zabezpečení měkkých cílů, včetně právě škol, potřeba tato triáda: kvalitní a proškolené personální zabezpečení, režimová opatření a technologie.
Technologii představují právě různé kamerové systémy, přístupové karty, závory nebo i obyčejný klíč a zámek. Prevencí ale mohou být třeba i různé systémy uzamykání učeben, které nejsou nijak drahé a přitom významně zvyšují bezpečnost. Personální zabezpečení znamená především dobré proškolení všech zaměstnanců, aby věděli, co mají dělat. Režimová opatření pak znamenají to, že pravidla a režim, který se určí, bude personál také dodržovat. Systém může fungovat jenom tehdy, když jsou všechny tři složky v souladu a funkční.
Útočníky jsou nicméně často sami žáci, nemohou při útoku využít informace, které získají z kurzu?
Mohou, musíme se ale podívat na to, kolik studentů tyto kurzy na druhou stranu zachrání. Těch útoků bohužel přibývá, informace a zkušenosti z kurzů mohou potenciálně zachránit stovky až tisíce lidí.
„Nebýt vyplej“
Co mohou ve školách žáci a pedagogové dělat pro svoji bezpečnost?
Kromě dnes již známé zásady USB - „Utíkej, schovej se, bojuj“ – je univerzální radou dívat se kolem sebe, nebýt lhostejný ke svému okolí. Dávat pozor a být pozorní nás nic nestojí. My v branži tomu říkáme „nebýt vyplej“. Znamená to sledovat okolí a reagovat, když se něco stane.
Každý by si měl uvědomovat své schopnosti a dovednosti a jaký materiál má k dispozici. Ve škole přinejmenším jde o to vědět, kde je lékárnička, popřípadě například hasičák, který může v krizi posloužit jako obrovský pepřový sprej. Stejně tak třeba hadice z hydrantu se dá využít na sešplhání na ulici z druhého patra a tak podobně.
Právě proto jsou tyto kurzy a cvičení a ve spojení s modelovou situací výbornou prevencí. Studenti a personál školy si zde uvědomí své možnosti a zvýší tak svoji bezpečnost. Bezpečnost je věcí nás všech, to je třeba mít na paměti.
