Článek
Policie prošetřuje případ potyčky dnes již bývalého pirátského politika a náměstka ministra vnitra Lukáše Koláříka s jeho asistentkou. Seznam Zprávy požádaly o názor právníka a pedagoga trestního práva Filipa Ščerbu, který z dostupných informací naznačil, zda a jakých trestných činů se mohli aktéři dopustit.
Ščerba při jejich hodnocení vycházel pouze z popisu situace, který v minulých dnech přinesly Seznam Zprávy. Kolářík kvůli aféře skončil ve všech stranických funkcích.
Z toho, co o případu z obou stran víme, stal se podle vás na jedné či druhé straně nějaký trestný čin?
Pokud budu vycházet opravdu jen z informací, které byly zveřejněny v článcích, tak je naprosto relevantní se zabývat podezřením, že tady nějaké trestné činy spáchány byly. Když začnu zejména u té asistentky, tak tam hraje roli několik věcí.
První věc je, že ona sama přiznala, že napadla manželku pana Koláříka. A u manželky údajně měla nastat týdenní pracovní neschopnost. Pokud by tomu tak bylo, tak je ve hře ze strany asistentky odpovědnost za přečin ublížení na zdraví podle paragrafu 146, odstavec 1 trestního zákoníku.
Podle čeho se to posuzuje?
Týdenní pracovní neschopnost, přesněji řečeno týdenní omezení v obvyklém způsobu života, už vykazuje znaky ublížení na zdraví a ve hře je tento trestný čin, přesněji přečin.
K čemu došlo mezi Koláříkem a jeho asistentkou?
Červnový incident, který stál Piráta Lukáše Koláříka funkci náměstka ministra vnitra, se rozhodla popsat i druhá strana konfliktu. Redakci Seznam Zpráv se podařilo kontaktovat jeho asistentku, která v potyčce také figurovala. Článek přináší pohled na událost z obou stran.
Jaké další problematické momenty jste zaznamenal?
Druhý delikt, který tady připadá v úvahu, je přečin porušování domovní svobody. Když budu vycházet ze zveřejněných informací, pan Kolářík s paní Koláříkovou byli na nějakém hotelovém pokoji. A jestli si to vybavuju dobře, tak i sama ta asistentka popsala způsob, jakým společně se svým manželem na ten pokoj vnikli. Vyznívalo to tak, že ona sama přiznává, že v určitou chvíli už byla mimo pokoj, na chodbě hotelu, a pak tam nějak vnikli.
Hotelový pokoj je tedy srovnatelný s domovem?
I hotelový pokoj představuje prostor, ve kterém požíváme domovní svobodu. Tudíž neoprávněné vniknutí bez souhlasu někoho z obyvatelů by zakládalo právě odpovědnost za porušování domovní svobody. V tomto případě, pokud bych opravdu vycházel z její verze, tak ne jen na straně její, ale i na straně jejího manžela, který tam vnikl s ní. Předpokládáme, že tam v tu chvíli vnikli bez souhlasu pana Koláříka nebo jeho ženy.
Vidíte v popsaném případu ještě něco problematického?
Na konec je tam ta epizoda s nožem, kdy už se přesunuju jednoznačně k verzi pana Koláříka, který to uvádí tak, že asistentka ohrožovala jeho a jeho manželku vystřelovacím nožem. Do toho za určitých okolností může vstoupit přečin nebezpečného vyhrožování. V situaci, kdy bych se zbraní vyhrožoval někomu: Já tě bodnu, já tě pořežu, jednal bych způsobem, který může v tom člověku vyvolat důvodnou obavu, pak samo o sobě by to mohl být přečin nebezpečného vyhrožování. Tam samozřejmě záleží, jak se to objasní skutkově.
Je tam i v rámci výpovědi asistentky věc, která vyznívá, řekněme, zajímavě, protože ona popisuje, že na Koláříkovu manželku zaútočila v emocích, a vzápětí popisuje, že vystřelovací nůž použila k odemčení koupelny. Což, možné je všechno, ale když si představím člověka v afektu, jak na někoho zuřivě zaútočí a následně se setká s překážkou v podobě zamčených dveří a uvážlivě si najde náhodně položený vystřelovací nůž a použije ho k odemčení, to je zajímavý průběh.
Z vlastní zkušenosti jste něco takového nezažil?
Takhle, ony se opravdu vyskytují i méně pravděpodobné věci. Možné je všechno. V žádném případě bych si nedovolil nikdy říct, že ta paní asistentka si vymýšlí. Ale je to verze, která vzbuzuje otázky. Není to úplně běžný průběh, to asi musí vidět každý.
Může tam být i nějaký delikt z druhé strany příběhu?
Pak je tam ještě strana pana Koláříka, kdy se verze liší. On tvrdí, že jí jednu uhodil v situaci, kdy je ohrožovala nožem. Pokud by tomu tak bylo, tak by se skutečně dalo jeho jednání považovat za jednání v nutné obraně. Pokud by ale situace byla jiná, to znamená, že by byla pravdivá verze asistentky, že když už odcházela, on si ji přitáhl za vlasy a dvakrát ji udeřil pěstí, to už se mi jeví jako nepřiměřená nutná obrana. Už by to bylo vybočení z mezí nutné obrany.
Ale pak je otázka, jestli na straně asistentky vznikly následky na zdraví. O tom jsem se nedočetl nic. Pan Kolářík by se tedy mohl odpovídat maximálně z nějakého pokusu o ublížení na zdraví. To by byla konstrukce, která by vyžadovala splnění hned několika podmínek - že to byly silné údery, že to opravdu byly dvě rány pěstí, že tam nebylo to ohrožování nožem. Čili možná je i jeho trestní odpovědnost, ale tam by podmínek muselo být splněno víc.
Případ Kolářík má stále bílá místa
V neděli večer se mimořádně sešlo předsednictvo Pirátské strany. Koláříka na základě informací, které kolem jeho případu byly zveřejněny, vyloučilo ze všech stranických funkcí. I přesto v případu zůstávají některá bílá místa, která budou muset aktéři vysvětlit policii.
Takže jestli s tím paní nebyla u lékaře, neměla by to po dvou měsících už ani jak prokázat?
Prokazovat to musí policie. Ano, prokazovat se to bude těžce, ale na druhou stranu dá se to v takových situacích. Jestli jsem to dobře pochopil, že tam byl minimálně jeden svědek - manžel té asistentky - tak někdy sama ta intenzita úderů může odůvodňovat závěr, že ten člověk musel být srozuměn s tím, že způsobí ublížení na zdraví. Když někdo útlou ženu dvakrát plnou silou praští pěstí, tak to je útok, který zpravidla vyvolá následky v podobě ublížení na zdraví. A i když následky náhodou nenastanou, posuzuje se to jako pokus. Ale opravdu je to horší prokázat.
Říkal jste, že ze strany asistentky tam může být ublížení na zdraví vzhledem k tomu, že Jana Koláříková byla v týdenní pracovní neschopnosti. Neměl v tu chvíli jednat lékař? Nemusí ve chvíli, kdy k němu přijde zbitá žena, věc ohlásit policii? Oba páry se přitom původně dohodly, že potyčku nebudou vůbec řešit.
To tak není vždycky. Záleží na závažnosti toho činu. Když jde v uvozovkách jenom o obyčejné ublížení na zdraví, tak to je podle zákona spíše méně závažný delikt. A u něho neexistuje oznamovací povinnost. Jinými slovy, když se vy nebo lékař dozvíte, že mi někdo způsobil ublížení na zdraví, tak nemáte povinnost to oznámit, nic se vám nestane.
Něco jiného je v případě, kdy se jedná třeba o týrání svěřené osoby. V takovém případě, když lékař vidí na dítěti známky týrání, tak tam to oznámit musí. Ale jinak je vázán lékařským tajemstvím.
I aktéři přiznali, že se celá událost odehrála pod vlivem alkoholu, nejspíše většího množství. Přihlíží soudy k takové skutečnosti a bývají tresty třeba nižší?
Ano, je to tak. Obecně ať už je tam míra alkoholu, nebo ne. Není to tak, že by spáchání činu pod vlivem alkoholu bylo nějakou obecně polehčující okolností, ale na druhou stranu, když někdo spáchá čin v afektu, který je často podpořen alkoholovým opojením, a je to ojedinělé vybočení z dosavadního řádného způsobu života, tak soudy to logicky hodnotí tak, že to byl ojedinělý exces a ten člověk nemá tendenci páchat takové trestné činy. Přístup je pak logicky mírnější.
Když budu spekulovat, že tam opravdu došlo ze strany asistentky k porušení domovní svobody a bylo to opravdu v hnutí mysli, ve vášních, tak pokud by se k tomu třeba doznala, přichází v úvahu takzvaný odklon, tedy podmíněné zastavení trestního stíhání, ani by to nemuselo dojít k soudu. To se už ale pouštím ve spekulacích dál. To se netýká alkoholu, ale spíš efektu. Je to důvodem pro mírnější hodnocení osoby.
