Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
V uličce před Divadlem X10 za Národní třídou, kde se akce s ukrajinskými vojáky koná, stojí asi stovka demonstrantů. Některým visí na hrudi svatojiřské stužky (symbol ruských vojáků, v některých zemích zakázané) nebo trikolory, v ruce třímají české i sovětské vlajky či transparenty s nápisem „KSČM proti fašismu“ nebo zvedají podomácku vyrobené dřevěné kříže.
„To je kříž vojákům z Azovu,“ vysvětluje muž, který se opírá o stlučené palubky. Že nikdo z pluku Azov v Praze nevystupuje, neví.
Mezi demonstranty jsou k vidění holubice míru či mírové plakáty a z improvizovaného pódia zní opakující se mírové výzvy. Všeobecnou pozornost budí pán v tričku s fotografií Vladimira Putina.
„Podporuju mír a myslím, že pan prezident Putin je pro mír, a četl jsem, že chce mírovou dohodu,“ vysvětluje, proč ho má na hrudi. „V určitých věcech má pan prezident pravdu a v určitých věcech mu fandím. Chrání své lidi na Ukrajině, kteří se hlásí k ruské menšině a Ukrajinci je vraždí,“ domnívá se. Představuje se jako Ruda Černý, pracuje prý v restauraci v Globusu a v kolektivu má i ukrajinské kolegy. Ocenili by jeho tričko?
„Určitě ne. Ale oni by to nekomentovali. My v práci neřešíme politiku, jen pracovní záležitosti.“
Vyprodáno
Čtvrt hodiny před začátkem akce se před divadlem tvoří fronta. Převážně mladí Ukrajinci a Ukrajinky si přišli poslechnout vyprávění bojovníků elitní 3. útočné brigády během jejich evropské tour.
„Přijďte na setkání s opravdovými bojovníky, kteří se účastnili bitev u Bachmutu, Avdijivky a v Charkovské oblasti. Bez cenzury vám řeknou vše o své službě a přidají nejepičtější příběhy z fronty. Můžete se jich zeptat na cokoliv, co jste chtěli vědět,“ píše se v propagačním letáku.
Mezi demonstranty a Ukrajinci stojí policisté a antikonfliktní tým. Atmosféra houstne. Demonstranti skandují „Fašisti, táhněte, smrt fašistům nebo hanba“. Ukrajinci odpovídají „Sláva Ukrajině“.
Sem tam se jednotlivci pohádají, ale nakonec se vše obejde bez komplikací. Ti, co si chtějí poslechnout vyprávění elitních vojáků, musejí projít bezpečnostním rámem. Na stole se hromadí plastové lahve, ale i nože nebo pepřové spreje. „Je to pro bezpečnost všech,“ vysvětlují sekuriťáci.
Podle pořadatelů je vyprodáno. V Divadle X10 sedí zhruba 200 diváků. Hovoří se v ukrajinštině, sem tam padne pár vět v angličtině. Nejprve úvodní uvítací slovo a „Dviž“ (v ukrajinském slangu „akce“) začíná dražbou na podporu 3. útočné brigády. K mání je noční fotografie Kyjeva s věnováním. „Sto, dvě stě, tisíc korun,“ licitují lidé v sále. Fotografii nakonec získává Oksa za čtyři tisíce korun.
Elitní jednotka pro nejtvrdší boje
Třetí samostatná útočná brigáda je jednou z nejelitnějších a nejlépe vybavených jednotek ukrajinské armády. Má pod sebou několik praporů: pěší, úderný, tankový a mechanizovaný. Formálně vznikla počátkem roku 2023, ale tvoří ji veteráni-dobrovolníci a příznivci Azovu. Velitelem třetí „šturmové brigády“ je Andrij Bileckyj, zakladatel a první velitel pluku „Azov“.
V prvních hodinách plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu se bojovníci jednotky podíleli na obraně Kyjeva.
Následuje malba dívky se zavázanýma očima a rukama. Symbolizuje trpící Ukrajinu. Boj vede Vadim s Darinou. Po pětistovkách se předhánějí, až zvítězí Darina. Sklidí potlesk a na stůl vyskládá hotovost.
„To je to nejmenší, co mohu pro svou zemi udělat,“ krčí rameny pětadvacetiletá Ukrajinka, která žije sedm let v České republice a pracuje pro mezinárodní firmu jako personalistka. „Pochopte, že když padne Ukrajina, padne celá Evropa. A to nesmíme dopustit,“ je přesvědčena.
„My máme přesvědčení“
Na pódium přicházejí čtyři muži v civilu. Sál tleská vestoje. Představují se volacími znaky: dvaadvacetiletý kulometčík Leo, velitel 3. roty, pětadvacetiletý ŽB (žébé), velitel jednotky mechanizovaného praporu, pětadvacetiletý další kulometčík GATS, bojovník 2. druhého útočného praporu, a dvaatřicetiletý pomocník granátometčíka Angel, bojovník 2. mechanizovaného batalionu. Moderátor vysvětluje, že vojáci mají dovolenou, a proto se mohli účastnit této evropské tour.
„Jsem v Evropě poprvé a nadšený jsem hlavně z pestré architektury,“ říká jeden z nich. Druhý pracoval 13 let v Polsku jako dělník, je tedy rád, že se mohl vrátit. „Jsem ohromený tím, kolik vás tu je a jaké přivítání jste nám připravili,“ děkuje další.
Mladíci hovoří nejprve o tom, jak se ze zedníka, instruktora plavání, sekuriťáka a elektrikáře stali v únoru 2022 profesionální vojáci. A také jaký je rozdíl mezi nimi a jejich nepřáteli.
„Mluvili jsme s hodně zajatci. Někteří bojují pro peníze, jako třeba Čečenci nebo vagnerovci, jiní prý musejí, nebo by je prý poslali v Rusku do vězení. Chytli jsme i jednoho, který byl odsouzený na devět let za vraždu svého bratra, ale vykoupil se tím, že šel na frontu,“ popisuje Angel. „My máme přesvědčení, protože bojujeme za naši zemi,“ dodá. A odpovědí mu je další potlesk.
„Od zajatců víme, že Rusko se nezastaví, dokud nezničí vše. Někteří nevědí o naší zemi nic a ani proč tu jsou,“ přidá svou zkušenost z výslechů zajatců Leo. Jak se k nim chovají? „Máme velkou motivaci je dostat živé, protože je pak můžeme vyměnit za naše kluky,“ tvrdí GATS.
Noční můra Avdijivka
Samozřejmě padne otázka na to, kdy jim bylo nejhůř. „Avdijivka,“ vyřkne GATS okamžitě. „Byli jsme na pozici. Nepřítel nás pomalu obkličoval. Neměli jsme se čím bránit, docházela munice. Do našeho prostoru přijížděly jejich tanky a obrněné transportéry, z nichž vyskakovalo deset až patnáct vojáků a mizeli nám z dohledu. Smyčka se uzavírala,“ vypráví.
„Tři dny jsme se bránili. Nemohli jsme jíst, spát ani jít na záchod, protože jsme byli neustále pod palbou artilerie. To byly strašné okamžiky. Nejtěžší. V hlavě máš hrozně emocí. Úplnou kaši. Víš, že musíš nepřítele ničit a ničit a nemůžeš se zastavit, jedeš na adrenalinu,“ popisuje své tehdejší pocity pětadvacetiletý kulometčík. Nakonec jim pomohly speciální síly a podařilo se jim ze sevření vyklouznout. Během těch tří dnů prý zabili 240 ruských vojáků.
Nedostatek munice je postesk, který se v diskuzi objeví několikrát. „Převyšují nás počtem i municí. Střílejí jí šestkrát až sedmkrát víc než my. My musíme šetřit,“ konstatuje Angel, který jakožto pomocník granátometčíka ví, o čem mluví. „Chceme útočit, ale přitom se nemáme ani čím bránit,“ dodává.
Dotaz padne i na to, jak se udržují psychicky a třeba jestli mají i nějaké rituály před odchodem na frontovou linii. Angel je věřící, tedy se modlí. Leo se prostě jen obleče, do sluchátek si pustí hudbu a soustředí se na to, co ho čeká. „Chyba rovná se smrt,“ upozorňuje. ŽB myslí na pozitivní věci, krásné zážitky a vzpomínky. „To pomáhá,“ usmívá se.
Vojáci hovoří otevřeně a odpovídají v rámci možností co nejpřesněji. Diskuze trvala bezmála tři hodiny. Další štace čeká bojovníky ze 3. útočné brigády v litevském Vilniusu. A pak se vrátí domů, respektive zpět do války.