V exekuci jsou v Česku stovky dětí. Rodiče si mnohdy vůbec nevědí rady

Hned tři případy dětských dluhů, které pomáhal řešit, vedly ředitele dětského domova v Unhošti Jiřího Beránka k tomu, že rozšířil manuál, který dává dětem, když se s nimi loučí.

„Je to na stránku, základní informace, a jedna z nich teď bude, že kdyby se jim to také stalo, tak ať se na nás obrátí a můžeme to řešit,“ popisuje ředitel. V dětském domově tím zareagovali mimo jiné na případ bratrů Jana a Radka M., kterým zčista jasna exekutor zablokoval účet.

Seznam Zprávy už popsaly, že dlužili několik let za poplatky za odpady, ve městě, kde ale fakticky nežili a trvalý pobyt v něm mají nahlášený, protože v minulosti tam trávili dětství jako sirotci bez rodičů v Klokánku.

Případ bratrů opět připomíná, že dětské dluhy a exekuce mladistvých nejsou v Česku zcela vymýcený problém.

Zcela přesná data ovšem neexistují. Například Exekutorská komora na žádost Seznam Zpráv zveřejnila data o počtech nezletilých a mladistvých v exekucích.

Exekučnímu řízení čelilo do konce loňského roku 237 dětí do 15 let, a dalších 324 do 18 let. Případ Jana a Radka M. ovšem ukazuje, že se dětské dluhy mohou přetavit v exekuci až v po osmnáctinách.

Ve věku 18 až 21 let eviduje Exekutorská komora 3026 osob. Tento údaj ovšem už může být ovlivněný i dluhy, které mladistvým vznikly po plnoletosti a zároveň nepostihuje další dětské dluhy, které si lidé řeší delší dobu.

Celkově jde za loňský rok o 3587 mladistvých, kteří mají celkově 6243 exekucí.

Podle analýzy Seznam Zpráv, která vznikla na podzim roku 2022 a vycházela z Rejstříku zahájených exekucí reálně čelilo exekucím za dětské dluhy 15 700 osob. S tímto údajem - nižší desítky tisíc osob odborníci dále pracují.

„Je to výhradně věřitel, který rozhoduje, zda zahájí či dále povede exekuci proti nezletilému či proti osobě, které vznikl dluh v době nezletilosti,“ poznamenal sekretariát Exekutorské komory k datům, které redakci poskytl.

Doplnil, že v takové situaci jsou soudní exekutoři omezeni na pravomocech a sám exekutor nemá oprávnění věc zastavit.

Ředitel dětského domova v Unhošti zároveň zmínil, že paradoxně mohou být děti v ústavní výchově ochráněnější.

„Mám velké podezření, že kdyby to nebyli kluci z dětského domova, kdyby to byli normální kluci z ulice, kteří žijí v různých lokalitách, tak se to neřeší. Nevěděli by, že jim nějaký ředitel dětského domova sežene právníka, který je ochrání. Nevěděli by, že je to nelegální, že se můžou bránit,“ míní Jiří Beránek.

A souhlasí s ním i Tereza Kopp z plzeňské organizace Tady a teď, kde se mimo jiné stará o projekt Za děti bez dluhů a aktivně oslovuje obce, aby přestaly dětské dluhy vymáhat.

„Když se děti dostanou do institucionální péče, probíhají tam sociální služby, takže je o ně postaráno a vědí, kam se mají obrátit,“ podotýká Kopp.

Naopak pro děti, které sice žijí s rodiči, ale v komplikovaných poměrech, je přehled o obraně proti dětským dluhům menší. „Často nechodí informace na adresu, kde žijí. A nebo to berou jako součást života, jejich rodičům něco strhávali, vyrostli v dluzích, a berou to jako něco běžného,“ nastiňuje možné přístupy odbornice na dětské dluhy.