V Česku pracuje sto tisíc běženců z Ukrajiny. Často pod hranicí chudoby

Julia utekla se synem před válkou loni na jaře. I když vystudovala práva, posledních několik let se na severovýchodní Ukrajině živila jako optička. Se synem se usadila v Moravské Nové Vsi na Hodonínsku. „Teď pracuji jako pomocná síla u výrobce pečiva. Chodím i do druhého zaměstnání, jako servírka,“ popsala.

V Česku nyní pracuje bezmála sto tisíc lidí z Ukrajiny pod dočasnou ochranou. A stejně jako Julia většinou musejí vzít zavděk nejhůře placenými profesemi. „Nejčastěji pracují jako montážní dělníci výrobků a zařízení nebo pomocníci ve stavebnictví, výrobě a v dopravě nebo jako obsluha stacionárních strojů a zařízení,“ uvedla mluvčí Úřadu práce Kateřina Beránková.

Mnohdy jsou to nejméně atraktivní místa, o která Češi nejeví zájem. „Velmi často jde o dlouhodobě neobsazené pozice,“ potvrdil mluvčí Ministerstva práce a sociálních věcí Jakub Augusta.

Od začátku konfliktu do konce letošního ledna našlo práci v Česku přes 190 tisíc lidí, tři čtvrtiny z toho jsou ženy. Desítky tisíc z nich se vrátily na Ukrajinu nebo z původního zaměstnání odešly.

Uplatněním uprchlíků na trhu práce se zabývá také výzkumný projekt Hlas Ukrajinců v Česku. Připravuje ho společnost PAQ Research ve spolupráci s Národním ústavem duševního zdraví a Sociologickým ústavem AV ČR. Výzkumníci se ptali více než dvanácti set ekonomicky aktivních uprchlíků. Ke konci roku 2022 v Česku mělo práci 51 procent z nich.

Velká část Ukrajinců si v Česku oproti vlasti pracovně pohoršila. „Většina z nich se dřív profesně pohybovala ve vyšších kategoriích, často mají vysokoškolské vzdělání. Jenže dvě třetiny z těch, kteří si v Česku našli zaměstnání, pracují v manuálních, pomocných pozicích, často hůře placených. To je také hlavní důvod, proč jsou na tom oproti Čechům příjmově tak špatně,“ vysvětlila analytička Martina Kavanová z PAQ Research.

Skoro třicet procent z nich pobírá do sto korun čistého na hodinu.

I když se počet pracujících uprchlíků každým měsícem zvedá, paradoxně přibývá těch pod hranicí příjmové chudoby. „Na konci roku trpělo 61 % uprchlíků těžkou materiální deprivací, kdy si nemohou dovolit hradit většinu běžných potřeb. V české populaci jsou to dvě procenta lidí. Důvodem je především stěhování z ubytoven zdarma do komerčních nájmů. Tím ztratili podporu v bydlení, kterou počítáme do příjmů, reálné příjmy jim proto klesly,“ doplnila Kavanová.

Sociologové upozorňují, že se situace může ještě zhoršit. Vláda totiž počítá s tím, že uprchlíci přijdou o humanitární dávku či nárok na bydlení, které jim doposud zprostředkovávaly kraje. „V případě, že by uprchlíci neměli ani bezplatné bydlení, ani humanitární dávku, bylo by v příjmové chudobě 80 procent z nich,“ napsali ve zprávě.

Ve shánění lepší práce Ukrajince často brzdí čeština. V běžných situacích se domluví jen čtvrtina z nich.

Olga Volynets uprchla z Mariupolu a několik měsíců se léčila v Brně z těžkého zranění po zásahu tankovým granátem. Doma pracovala jako účetní, v bankovnictví a vedla také autodílnu. „Integrace v nové zemi musí nutně začít učením jazyka. Bez znalosti jazyka můžete najít jen práci s nízkou kvalifikací. Vést účetnictví v jiné zemi bude velmi obtížné, protože u vás platí jiné zákony než na Ukrajině,“ uvědomuje si. Před pár dny absolvovala zkoušku z češtiny na úrovni A1 a chce se učit dál.

Názor Olgy podporují i tvrdá data. Podle Hlasu Ukrajinců o pracovním uplatnění rozhoduje, jak ovládají češtinu. Z těch, co se domluví, pracuje 70 procent. U lidí, kteří znají alespoň základní slovní zásobu, je to 51 procent. Naopak z česky nemluvících nesehnalo práci víc než 60 procent Ukrajinců. „Uprchlíci se znalostí češtiny pracují takřka dvakrát častěji a zároveň lépe uplatňují svoje kvalifikace,“ potvrdila Kavanová.

Podle Ilnary Dudash z neziskovky Ukrajinská iniciativa jižní Moravy brzdí práci i další faktory. „Někteří zaměstnavatelé nechtějí lidi zaměstnat napřímo, proto spousta běženců využívá služby personálních agentur. Některé nejednají fér, co se týče vyplácení mezd či odvádění daní,“ sdělila.

Iniciativa provozuje v centru Brna kulturní centrum. Pořádá jazykové kurzy češtiny, workshopy, poskytuje psychologickou či logopedickou péči. Měsíčně projde centrem okolo 2500 lidí.

„Jazykové kurzy jsou zaplněné. Nově jich otevíráme osm, každý pro 15 zájemců. Zájem je o dost vyšší, ale nemáme víc kapacit. Největší poptávka je po večerních termínech, kdy lidé docházejí po práci,“ uvedla Dudash s tím, že asi třetina z kurzů předčasně odejde.

Podle ní část uprchlíků dál vyhlíží návrat na Ukrajinu po konci války, a tak v češtině nevidí perspektivu. Někteří kurzy nestíhají kvůli práci.

„Z našich výzkumů vyplývá, že většina se chce češtinu učit, ale bariérou jsou peníze a vedle toho nedostatek času kvůli práci,“ upřesnila Kavanová.

Přibližně patnáct procent ekonomicky aktivních uprchlíků pracuje na dálku na Ukrajině. Úřad práce ke konci ledna evidoval asi patnáct tisíc nezaměstnaných uprchlíků. Z celkového počtu uchazečů o práci v Česku tvoří jen dvacetinu.

„Patnáct až dvacet procent dětí v předškolním věku nenašlo školku nebo dětskou skupinu kvůli nedostatku kapacit. Třetina domácností jsou samoživitelky s dětmi, takže je velký problém se začlenit do pracovního procesu,“ doplnila Kavanová.

Dudash zdůraznila, že Ukrajincům často chybí základní informace ohledně zákoníku práce. „Často vůbec netuší, na co mají nárok. Některé pracovní agentury toho zneužívají. Edukace by dost pomohla,“ doplnila.

Výzkumníci navrhli sérii opatření. Podle nich může pomoci lepší informovanost uprchlíků i zaměstnavatelů ohledně rekvalifikací skrze Úřad práce, lepší jazykové vzdělávání dospělých.

Doporučují státu motivovat zaměstnavatele, aby umožnili jazykové kurzy i v pracovní době. „Například lze motivovat příspěvkem na mzdu v dané době či uznatelnými daňovými náklady,“ napsali.

„Státu se velmi vyplatí, abychom dokázali využít potenciál jejich vzdělání a schopností,“ dodala analytička Kavanová. Podle sociologů by pomohlo i rychlejší uznávání kvalifikací na českém pracovním trhu.

V opačném případě podle sociologů hrozí, že se kvůli chudobě uprchlíci přesunou do šedé ekonomiky a budou se dlouhodobě segregovat v ubytovnách. „To přináší problémy jak pro ně, tak pro jejich děti a celou společnost,“ doplnila Kavanová.