V Česku je milion zbraní a rychle přibývají. Vrah jich vlastnil osm, průměr jsou tři

Střelba z konce prosince na pražské filozofické fakultě vyvolala otázku, nakolik je běžné, aby jeden člověk v České republice vlastnil více zbraní. Podle dat Policie ČR je odpověď vcelku jasná – stále běžnější. Masový vrah jich měl osm.

Stačí se podívat na statistiku počtu zbraní, které v Česku držitelé zbrojních průkazů vlastní. Mezi lety 2013 a 2022 došlo k nárůstu skoro o čtvrt milionu.

Počet držitelů průkazů přitom tak rychle neroste. Ve stejném časovém období přibylo „pouze“ 21 tisíc lidí, kteří splnili veškeré podmínky.

Když tak vydělíme počet zbraní, které policisté evidují u držitelů zbrojních průkazů, počtem držitelů zbrojních průkazů, dostaneme se u předloňského roku na více než tři zbraně na jednoho držitele. Toto číslo navíc stabilně roste.

Vrah, jehož akce debatu rozvířila, jich ovšem držel osm. Jak moc je obvyklé takové množství? Na to dostupné statistiky nedávají jednoznačnou odpověď. Můžeme si ale pomoci připomenutím jednoduchého výpočtu průměru. Pokud by dva lidé měli zbrojní průkaz, ale ne zbraň, třetí může mít zbraní devět a stále tato trojice bude pod republikovým průměrem.

Co se týče počtu zbraní na osobu vlastnící zbrojní průkaz, nejvíce jich mají v Královéhradeckém kraji. Průměrný člověk se „zbrojákem“ tady vlastní 3,51 zbraně. Naopak nejmenší arzenál mají v Moravskoslezském kraji, téměř o celou zbraň na průměrnou osobu méně.

A jaké zbraně Češi preferují? Nejčastěji jde o takzvanou kategorii C. Jde o zbraně, u kterých majitel zbrojního průkazu nemusí předem informovat policii o tom, že si je plánuje pořídit. Oznamuje až to, že je má. V případě kategorie C-I pak není potřeba zbrojní průkaz. Stačí, aby budoucí majitel byl zletilý, měl místo pobytu v ČR, byl bezúhonný a nákup nahlásil.

Zbraň také musí ohlásit na příslušném útvaru policie. Do C-I patří například plynové pistole se střelivem bez projektilu, tasery nebo takzvané flobertky.

Druhá nejoblíbenější kategorie je ta s označením B. Jde o poměrně širokou skupinu, ve které se skrývá škála zbraní od samonabíjecích pistolí přes samonabíjecí útočné pušky až po opakovací zbraně. Z dat tak není možné poznat, kolik lidí má například pistoli a kolik dlouhou zbraň.

I zbraní kategorie B v posledních letech přibývá. Na konci června loňského roku jich bylo v republice téměř půl milionu – skoro o sto tisíc, potažmo čtvrtinu více než v roce 2018.

Nejvíce je těchto zbraní ve Středočeském kraji, nejméně v Karlovarském. V poměru vůči ostatním kategoriím však jednoznačně vede hlavní město. V Praze jde o více než 70 % všech zbraní, na Vysočině mírně přes třetinu.

V rámci debaty o počtu zbraní na jednoho držitele „zbrojáku“ by bylo důležité rozlišit kategorie zbraní a skupiny průkazů. Zatímco skupina A má totiž právo držet zbraně, které již nejsou střelbyschopné, skupina E (v České republice nejzastoupenější) opravňuje ke skrytému nošení zbraně pro ochranu. Skupiny je ale možné – a běžné – kombinovat.

Statisticky může lákat vzít ze statistik jen zbraně kategorie B a majitele zbrojního průkazu skupiny E. V ten moment by vyšlo, že jde o necelé dvě zbraně na osobu. Nicméně i tehdy by šlo o poměrně zásadní zkratku.

A to ještě není řeč o zbraních, které jsou drženy nelegálně.

Aktualizace: Upravili jsme v článku nepřesnost o zbraních kategorie C.