V běžných provozech jsou lidé schopni pracovat do 75 let, říká lékař

Jen samotná představa, že by se mohla posouvat věková hranice, po jejímž dosažení může člověk žádat o důchod, padesátníky Pavla a Martinu okamžitě rozčílí.

„Víte, kolik lidí se důchodu nedožije? Dělal jsem deset let na dráze a tam lidé umírali před důchodem nebo šli do důchodu a umřeli rok dva poté,“ říká Pavel, který během příštího roku oslaví šedesáté narozeniny. Jak sám říká, celý život pracuje jako zámečník na údržbě.

„Jsem utahaný, mám cukrovku, záda v háji a sedm dioptrií,“ dodává. Podobně rozzlobení jsou podle něj i kolegové v práci. Všichni vnímají během podzimu objevující se zmínky o změně důchodového věku velmi citlivě.

Sám ještě přidává vlastní zkušenost, kdy se mu nepodařilo nemocnou maminku umístit do domova pro seniory a sám se tak o ni staral v době, kdy už ho nepoznávala. „V ničem mi stát nepomohl a já bych měl pro stát něco dělat?“ tvrdí dělník z Brna.

Martině je 53 let a už několik let na vlastní kůži pociťuje, že padesátníci to mají na českém pracovním trhu velmi složité. „Roky nemůžu sehnat práci. Teď jsem několik týdnů v novém zaměstnání a jsem docela vyřízená. Nevím, jak to dám. Mám tisíc zdravotních problémů a představa, že budu chodit ještě dvanáct let do práce, je pro mě hrůzostrašná. A nějakou delší dobu, to si nedovedu představit ani v nejbujnější fantazii,“ vypraví s tím, že má za sebou pět pracovních angažmá, kde se s ní rozloučili ještě ve zkušební době.

Do finanční krize po roce 2009 se živila jako obchodnice, následně několik let řídila tramvaje. „Vydržela jsem šest let a totálně se zdravotně rozsypala. Musela jsem odejít ze zdravotních důvodů: páteř, imunita, zápal plic… A od té doby už je to hrozné,“ říká Martina. Aktuálně žije v Brně a začínající diskusi o oddálení důchodového věku komentuje, že to musí být humor.

Aktuálně platí, že lidé narození po roce 1971 by měli odcházet do důchodu v 65 letech. Tuto hranici vláda každých pět let znovu posuzuje – další termín připadá na rok 2024.

„V budoucnu se tomu kroku nevyhneme. Důchodový deficit začne narůstat po roce 2032–2033. Posunutí té hranice tak není v roce 2024 nezbytně nutné. Nezbytně nutné to bude kolem roku 2030. Budoucí vláda se tomu nevyhne,“ otevřel opatrně téma posunutí odchodu do důchodu Marian Jurečka (KDU-ČSL), ministr práce a sociálních věcí, v rozhovoru na Seznam Zprávách.

„Vláda se k tomu bude muset v příštím roce vyjádřit – buď to nechá, nebo to prolomí,“ říká ekonom Filip Pertold, který je i členem poradního týmu pro důchodovou reformu, a zdůrazňuje, že se blíží důchodový věk početné generace takzvaných Husákových dětí a hrozí tak, že hrubý domácí produkt skončí jen kvůli tomu v pětiprocentním deficitu.

Smířliví v otázce zvýšení důchodového věku jsou dva gerontologové, které Seznam Zprávy oslovily. (Gerontologie je obor, jenž se zabývá problematikou stárnutí a starých lidí, pozn. red.) Oba hovoří o tom, že důchodový věk představuje spíše společenskou dohodu než zdravotnicky vhodný čas k odchodu ze zaměstnání.

„Mám nepopulární názor, že práce je přirozenou součástí života,“ říká Iva Holmerová, dlouholetá předsedkyně České gerontologické a geriatrické společnosti.

„Britové odhadují, že v běžných provozech, když to nejsou piloti, baletky, dřevorubci a podobně, se práceschopnost dá odhadnout do 75 let,“ říká geriatr Zdeněk Kalvach a popisuje, že se zdravotní stav společnosti v obecné rovině za pomoci medicínských pokroků výrazně zlepšuje.

„Ještě v roce 1970 mohli lidé zůstat s artrózou kyčle nebo kolena úplně nepohybliví. Dnes se udělá náhrada kloubu a ten člověk může chodit na turistiku,“ zdůrazňuje Zdeněk Kalvach a mluví i o šedém zákalu, který dříve mohl znamenat prakticky slepotu a dnes jde léčit rutinním zákrokem.

To dokládají i statistické údaje o naději na dožití. Průměrný věk dožití do pandemie covidu neustále rostl. Konkrétně pokud se muž dožije 65 let, tak měl v roce 2019 naději, že bude žít dalších více než 16 let. V roce 2021 pak 14,5 roku. Ženy měly v roce 2019 naději na dožití v 65 na dalších dvacet let života. V roce 2021 pak na 18,6 roku.

„Souhrou životního způsobu, zdravotnických intervencí, životní úrovně a snižování nároků v pracovním prostředí se zdravotní stav zlepšuje a zůstává zachovaná práceschopnost,“ říká geriatr. Platí to podle něj obecně, ale stále se vyskytují lidé, kteří souhrou různých okolností mají ve stáří velké potíže a je třeba na tuto skupinu myslet.

A právě na sociologický problém naráží celá diskuse o posunutí odchodu do důchodu i podle Ivy Holmerové. „Lepší zdraví mají lidé s vyšším společenským statusem, horší zdraví mají lidé, kteří trpí určitou chudobou a dělají méně kvalifikované povolání,“ říká gerontoložka a varuje, že pokud se plošně zvýší důchodový věk, přibude odchodů lidí do invalidního nebo předčasného důchodu.

Třetí z redakcí oslovených padesátníků, 52letá Štěpánka z Prahy pracující v administrativě, se posunutí odchodového věku přímo nebrání. Vidí v něm mimo jiné příležitost pro otevření další diskuse nad tím, jak se k lidem nad padesát let staví zaměstnavatelé.

„Doufám v to, že by mohl přijít trend ze zahraničí, že se vytratí ageismus. Že by na to zaměstnavatelé mohli reagovat,“ říká s tím, že sama zažila, že přednost dostali mladí s poznámkou, že si je zaměstnavatel „vychová“.

„Nestresuje mě to, pokud do toho nepřijdou zdravotní problémy,“ říká Štěpánka.

Podobně se k problematice pozdějšího odchodu do důchodu staví i oslovené odbornice, které pomáhají lidem ve věku nad 50 let zajistit si a udržet práci.

„Věk odchodu do důchodu se bude muset prodlužovat, ale důležité je říct, za jakých podmínek a pro koho. Nešťastné je, že se řekne A, ale neřekne B,“ tvrdí Hana Čepová, spoluzakladatelka organizace Právě teď, která pomáhá lidem v důchodovém věku, aby zůstali co nejdéle soběstační. Naráží přitom na to, že se diskutuje pouze o prodloužení důchodového věku a už se neřeší na to navázané otázky, jak pomoci lidem vydržet déle v práci.

„Otázka je, jak bude stát motivovat lidi k tomu, aby dál pracovali a nezatěžovali důchodový systém,“ podotýká Hana Čepová.

Soňa Morawitzová, ředitelka Nadace Krása pomoci, která podporuje důstojné stáří a mimo jiné zastřešuje i projekt Zlatá práce, pomáhající s uplatněním na trhu práce lidem nad padesát let, vysvětluje, že ekonomicky je neudržitelné, aby lidé odcházeli do důchodu nebo předčasného důchodu třeba už v 62 letech.

„Co by se mělo dít už teď, je, že se zaměstnavatelé budou připravovat na to, aby pracovníci ve vyšším věku nebyli přetížení, byli motivovaní a měli chuť pracovat. To je jediná možnost, jak fungovat ekonomicky a aby i lidé byli spokojení,“ říká Soňa Morawitzová.

Ředitelka přitom chválí Ministerstvo práce a sociálních věcí, že si problém uvědomuje a začíná ho řešit například tak, že vypisuje dotační výzvu na takzvaný Age management. „Je to způsob a styl vedení lidí, který reflektuje jejich životní fázi a k tomu potřeby, které zaměstnanec má. Cílem je, aby si zaměstnanec udržel pracovní schopnosti do vysokého věku,“ vysvětluje.