Útulky jsou přeplněné, pomohly by kastrace koček. Ale ne povinné, říká stát

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Potýkají se s omezenou kapacitou, nejistým financováním a často i fyzickým vyčerpáním. Zajistit fungování útulku není pro mnohé provozovatele v Česku jednoduché. Mnozí z nich navíc v oblasti péče o opuštěné nebo toulavé kočky postrádají pomocnou ruku ze strany obcí.

„Dnes a denně útulkům volají lidé, že někde našli zraněnou kočku nebo že někdo vyhodil krabici s koťaty do příkopu, a ať si pro ně přijedou. A ti lidé skutečně jedou a někdy i kontaktují starostu dané obce. Ale dostávají se ke mně zkušenosti, že jim řekne, že ho to nezajímá, byť by se jako starosta už teď ze zákona měl starat o území své obce,“ říká pro Seznam Zprávy Kamila Dvořáková, která se v této problematice angažuje více než dekádu. Aktuálně se sama stará o 11 kočičích chráněnců.

„Lidé těm spolkům nahlašují zvířata, volají večer i v noci a vůbec nerespektují, že ten útulek je ve skutečnosti paní, která má dvě malé děti a už týden nestihla uvařit, protože pořád někam jezdí. Vůbec je to nezajímá. Ale když mají zavolat starostovi, tak to neudělají, protože se s ním nechtějí hádat,“ popisuje Dvořáková svou zkušenost.

O zlepšení podmínek pro kočky i útulky proto nyní usiluje v rámci iniciativy Za změnu zákonů pro kočku, jejíž cílem je prosadit povinné kastrace všech koček, s výjimkou těch určených k chovu. Mezi dalšími body petice zaznívá i povinné čipování – které zákon nyní nařizuje pouze u psů – nebo centrální evidence koček.

Svými podpisy už návrh podpořilo přes 13 tisíc lidí.

Hlavní cílem petice je ukázat, že současná legislativa, která se dotýká péče o kočky – včetně těch toulavých či opuštěných – má značné mezery. Toho podle Dvořákové následně využívá i většina starostů, když problém s přemnoženými kočkami v obci raději přehlíží a ignoruje.

Ministerstvo zemědělství ale tento postup obcí hájí s tím, že se v této oblasti podle zákona angažovat mohou, ale nemusí. „Zákon na ochranu zvířat upravuje kastraci nebo sterilizaci toulavých nebo opuštěných zvířat jako možnost, nikoli však povinnost obce,“ sdělil na dotaz Seznam Zpráv mluvčí resortu Vojtěch Bílý.

„S touto problematikou se na nás neobracejí obecní úřady, ale většinou různé neziskové organizace a spolky, které by chtěly tuto situaci řešit. Tyto spolky a neziskové organizace většinou dělají tyto kastrace bez souhlasu obecních úřadů a pak po nich zpětně vymáhají zaplacení nákladů. Tento postup rozhodně nepovažujeme za správný,“ odpovídá Bílý na otáku, zda se ministerstvo setkává s dotazy starostů, jak situaci toulavých či přemnožených koček v obci řešit.

Zástupci oslovených organizací, které se o opuštěné kočky starají, ale petici podporují a inspiraci spatřují například ve Španělsku nebo Rakousku, kde už jsou kastrace nechovných jedinců dnes povinné.

„Povinné čipování a kastrace by určitě pomohly. Je to alfa a omega toho, aby nedocházelo k přemnožení, protože nejhorší množírny jsou obce, malé dědiny, kde lidé kočky nekastrují a koťata se buď ztratí, umřou, nebo se dostanou do útulku,“ přibližuje Gabriela Bašnárová z útulku v Křoví na Vysočině, který aktuálně pečuje o 70 koček.

„Podle nás zákon momentálně dostatečně neupravuje to, kdo je povinen tu péči financovat, přebírat zodpovědnost a tak dále. Jsme neskutečně vděční těm starostům, kteří se k tomu postaví čelem a pomáhají. Ale z spousta z nich ten problém neřeší, něco vám slíbí, ale už pak neodpoví na e-maily, nebo dokonce v dnešní době jsou stále ještě starostové, kteří řeknou, že to vyřeší myslivec,“ říká Františka Zverková z organizace Šance zvířatům.

Z dat Českého statistického úřadu vyplývá, že myslivci jich ročně zastřelí několik tisíc. Mezi dubnem 2023 a březnem 2024 to bylo celkem 7710 toulavých koček.

„Měli jsme několikrát i volání, že nálezce našel vyhozená koťata, chtěl po starostovi, ať to řeší, nebo případy, kdy jsou v obci přemnožené kočky a oni řeknou: ‚Ale paní, vy je krmíte, tak už jsou vaše.‘ Ti lidé si nemají kde stěžovat, nemají se kam obrátit, tohle není v zákoně vůbec specifikované,“ doplňuje Zverková

Z průzkumu mezi dvěma stovkami útulků a dalších pečujících organizací podle Dvořákové vyplynulo, že náklady na péči o opuštěné kočky se v roce 2022 pohybovaly kolem 80 milionů korun. Většina z nich nicméně denně bojuje s napjatým rozpočtem a současně i nárůstem výdajů.

„Zdražovalo se úplně všechno, včetně veterinární péče, pohonných hmot, energií, nákladů na zaměstnance, takže všechno, co pocítil běžný občan, jsme pocítili i my. Lidé to moc nechápou, řekne se útulek a oni si představí jenom granule a veterinu, ale jsou tam i veškeré režijní náklady okolo,“ přibližuje Zverková ze Šance zvířatům.

Podle Kamily Dvořákové bude nyní záležet, jak se k návrhu – který by mohl mimo jiné pomoci i samotným útulkům – postaví petiční výbor a zástupci Ministerstva zemědělství. Body petice už diskutuje i s několika poslanci a senátory.

Už loni se jí navíc v otázce kastrací podařil úspěch na regionální úrovni, když se v Libereckém kraji podařilo spustit dotační program pro obce i spolky, skrze který mohly žádat o peníze na kastrace toulavých a zdivočelých koček.

Předsedkyně Sdružení místních samospráv Eliška Olšánková potvrzuje, že pro některé starosty je téma aktuální a hledají cesty, jak ho řešit. „Z řad našich členských obcí čas od času zazní dotaz, jak postupovat v případě nekontrolovaně množících se koček, znečišťování veřejných prostranství, dětských hřišť, ale i soukromých pozemků kočkami, popřípadě v otázce zdivočelých a toulavých koček.“

I když připouští, že by povinné kastrace toulavých koček vyřešily „velký problém“, nelze podle ní tuto povinnost převést na obce i s odkazem na to, že by to pro ně často znamenalo velké náklady.

Ohledně zavedení této povinnosti je proto Olšánková skeptická. „Obce už svým způsobem jakousi povinnost ve vztahu k opuštěným kočkám mají a z nám známých informací ji i plní. Jedná se o případy nalezených zvířat, o které nikdo nejeví zájem a kde nelze prokázat majitele,“ doplňuje Olšánková.

Sama autorka petice Kamila Dvořáková upozorňuje na to, že otázka financování povinných kastrací by musela zohledňovat to, aby ho lidé cíleně nezneužívali.

„Nemá to být směřováno k tomu, že stát zaplatí za nezodpovědnost lidí. Že jen přijdou, řeknou ‚Tady nám to zaplaťte.‘ a sbohem. Rozhodně by tam měl být finanční podíl i ze strany majitelů, protože když už si pořídí zvíře, musí mít i peníze na péči o něj,“ uzavírá.