Článek
Vinu za sobotní střet policií s částí demonstrantů u Národního muzea kvůli stržení vlajky Ukrajiny nesou i hlavní řečníci protivládní demonstrace, která se před tím konala na Václavském náměstí.
Snažili se dostat shromáždění do maximálního varu.
„Velmi často zaznívá, že slova neublíží, ale ono to není úplně pravda. Dokážou vás například dovést k podobnému jednání,“ uvedl expert na extremismus Jan Charvát z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
V rozhovoru pro Seznam Zprávy říká, že ti, kdo se vydali strhnout ukrajinskou vlajku, se postavili na stranu Ruska. „Útok na ukrajinskou vlajku je útokem na jednoho z členů konfliktu. Jestli Rusko útočí na Ukrajinu a vy útočíte na ukrajinskou vlajku, pomáháte Rusku, ať se vám to líbí, nebo ne,“ uvedl Jan Charvát.
Sobotní útok na Národní muzeum:
Takže za incident nesou spoluvinu i ti, kteří mluvili na demonstracích?
Samozřejmě nelze sejmout zodpovědnost z konkrétních lidí, kteří se toho přímo účastnili, ale jde to ruku v ruce. Organizátoři demonstrace mohou být v zásadě spokojení, bude se o tom psát a mluvit…
Proč je vydráždila právě vlajka Ukrajiny?
Ukrajinská vlajka je zástupným symbolem. Ti lidé mají vztek a ta vlajka je jediné, co vidí. Je to fyzický symbol, se kterým se můžete vypořádat, abyste naznačil, že se chcete vypořádat s určitým problémem. Kdyby tam visel veliký portrét premiéra Petra Fialy, šli by strhnout ten.
Tady se ukazuje, že pro ty lidi je ukrajinský problém spouštěcím mechanismem, jak hodnotí svoji osobní situaci. V podpoře Ukrajinců vidí nespravedlnost v tom smyslu, že vláda nepodporuje je samotné.
Je otázka, natolik si uvědomují, že tím podporují proruský přístup. Útok na ukrajinskou vlajku je útokem na jednoho z členů toho konfliktu. Jestli Rusko útočí na Ukrajinu a vy útočíte na ukrajinskou vlajku, pomáháte Rusku, ať se vám to líbí, nebo ne.
Policie však oznámila, že jeden z účastníků je podezřelý z podpory genocidy, protože měl podle ní na batohu písmeno Z a na rukávu logo ruské žoldnéřské Vagnerovy skupiny…
Viděl jsem video, které natočil pan Bartoníček (Radek Bartoníček, reportér Aktuálně.cz – pozn. red.) a v něm tento člověk mluví. Působil na něm spíše jako nešťastný, nežli extrémní. Je tady řada lidí, kteří se otevřeně hlásí k podpoře Ruska, nemyslím si ale, že by jejich počet dramaticky stoupal. To, že si tento demonstrant dal na sebe „zetko“ a nášivku vagnerovců, může být kanalizací jeho vzteku, respektive frustrace. Mohl tím chtít říct: „Když vy to Rusko nenávidíte, tak já se k tomu schválně přihlásím, abych vás naštval.“ Takový člověk podle fotek, co jsem viděl, tam byl jeden. S ruskými vlajkami jich ovšem bylo více.
Jak je incident u Národního muzea nebezpečný pro náladu ve společnosti?
Z pohledu českých demonstrací to ukazuje na stoupající míru frustrace a ochotu sáhnout k agresivitě. Není to úplně překvapující. Čím déle budou podobné demonstrace trvat, tím se zvyšuje pravděpodobnost, že k podobným útokům bude docházet.
Je na místě, aby sobotní incident vláda přešla?
Vláda celkem úspěšně ignoruje spoustu věcí. Trošku se obávám, že jeden z momentů, který tady silně rezonuje, spočívá v tom, že komunikace vlády v celé řadě věcí není dostatečně dobrá. Obávám se, že nám tady vyrůstá skupina lidí, která vůbec není ochotná přijmout nic, co od vlády přichází. S těmi, co chodí na demonstrace, jako byla ta v sobotu, se vláda už nedomluví. Je dobré však udělat kroky k tomu, aby na demonstrace chodilo lidí méně. Tedy pokusit se snížit míru frustrace v té části společnosti, ze které se demonstrující rekrutují.
Co s tím tedy udělat?
Byl bych velmi opatrný v tom, abych říkal, že lidé, kteří se tam sešli, jsou ze dna společnosti z pohledu ekonomiky. Skutečně chudí lidé jsou vytlačeni na společenský okraj, snaží se přežít a podobných demonstrací se neúčastní. Myslím si ale, že jsme dvacet let přehlíželi některé vnitropolitické momenty vývoje a soustředili se jenom na některé segmenty společnosti a bylo nám jedno, že jiné vnímají polistopadový vývoj úplně jinak. Z těchto lidí pak vyrostla řada nespokojených, kteří po sérií krizí, které od roku 2008 zasáhly Evropu, respektive celý svět, postupně ztratili důvěru v celý systém.
