Útok mačetou: Učiliště mají nejtěžší práci, chybí jim ale respekt i podpora

Od vraždy učitele žákem na pražském Středním odborném učilišti Ohradní uplynuly tři týdny. Po policii a psycholozích tak do školy dorazí také Česká školní inspekce. Už před dvěma lety totiž inspektoři upozorňovali, že učilišti chybí správně nastavený systém výchovného poradenství nebo vůbec dohled nad kvalitou vzdělávání.

„Příkladem může být práce s žáky s rizikem školního neúspěchu, což je mimochodem velký problém jak učilišť obecně, tak i této školy dlouhodobě,“ říká náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys.

„Podíváme-li se na inspekční zjištění z roku 2020, tak již tehdy Česká školní inspekce konstatovala, že podpora je těmto žákům v SOU Ohradní poskytována pouze neformálně výchovnou poradkyní ve spolupráci s dalšími pedagogy, že chybí jakákoli systematická práce v oblasti strategie prevence školního neúspěchu, chybí cílené snahy o zlepšení vzdělávacích výsledků žáků a o jejich podporu, chybí vyvozování konkrétních závěrů a přijímání konkrétních opatření v oblasti podpory žáků ohrožených neúspěchem,“ dodává.

Tragická událost na chodbách učiliště v pražské Michli ale pouze odhalila, jak náročná je práce s málo motivovanými žáky. Zvlášť když ze strany státu a zřizovatelů chybí základní personální a finanční podpora, třeba co se týče speciálních pedagogů, školních psychologů nebo sociálních pedagogů.

„Nebylo by fér si myslet, že SOU Ohradní je v rámci Prahy nebo i celé republiky nějakou temnou výjimkou a že se v tom negativním slova smyslu nějak výrazně odlišuje od většiny ostatních učilišť. Problém je v tom, že vzdělávání žáků v učebních oborech je z mnoha důvodů pro jejich učitele opravdu extrémně náročné,“ vysvětluje Andrys.

Právě na učiliště totiž dlouhodobě míří žáci, na které žádná jiná možnost nezbyla. Ukazuje to studie IDEA. Rozdíl mezi zájemci o učiliště a o ostatní obory středního vzdělávání dosahoval v letech 2003 až 2018 setrvale 113 bodů podle výsledků mezinárodního testování PISA. Mezi uchazečem o maturitní obor a o učiliště byla tedy taková vzdělanostní propast jako mezi žákem s průměrnými a velmi podprůměrným výsledky. Nebo také jako mezi běžným školákem z Česka a průměrným žákem z Gruzie, Panamy nebo Indonésie.

Navíc v Česku je společenská prestiž učilišť oproti zahraničí ještě horší. V porovnání s 15 zeměmi, jejichž struktura středního vzdělávání je srovnatelná a účastní se mezinárodního testování, skončily české učební obory třetí od konce. Větší rozdíl společenského statusu učebních oborů oproti zbylým větvím středního školství hlásí jen Belgie a Slovensko. Naopak v Rakousku, Švýcarsku nebo Bulharsku mají školy o zhruba polovinu lepší pověst.

„I z toho důvodu musíme učilištím věnovat daleko větší pozornost. Je nutné si říct, že jde o školy a žáky, kteří potřebují největší podporu. Například debata o základních školách se už povedla za dlouhé roky správně nasměrovat, tedy že je potřeba pomáhat sociálně znevýhodněným žákům a speciálně školám, které působí ve složitějším prostředí. Učilištím se ale taková pozornost nevěnuje, což může bohužel vést až k extrémním případům,“ popisuje analytik a spoluautor zmíněné studie Václav Korbel.

Zároveň na učebních oborech slovy náměstka ústředního školního inspektora Andryse často působí „demotivovaní, unavení a ve své profesi ne moc spokojení učitelé, kteří navíc mnohdy staví pouze na negativní motivaci žáků, protože to považují za pedagogický nástroj, který je v jejich situaci a právě s ohledem na to prostředí, ve kterém se pohybují, jedinou možnou cestou“. Taková kombinace prostě nemůže zaručit úspěšné vzdělávání.

Ředitel SOU Ohradní Karel Dvořák nechtěl komentovat kritiku ze strany České školní inspekce. Podle něj se až příliš zapomíná, že se všechno odvíjí od žáků a jejich zájmu o vlastní vzdělávání.

„Žáci v mnoha případech nejsou ochotni dělat byť minimum pro to, aby zdárně zakončili zvolené studium. Jestliže se v poslední době společnost snaží všemi možnými ústupky jim zametat cestičku a hledat problém neúspěšnosti někde jinde než u nich, tak se těžko dopracujeme k nějakému celkové zlepšení,“ uvažuje ředitel.

„Není to černobílé a určitě by nebylo korektní hledat příčiny problémů jen na jedné straně, protože ty nejsou ani výlučně na straně žáků, ani výlučně na straně školy. Ale jak říkám, existují učiliště, kde se všechny tyto věci v zásadě daří, což je velmi důležitý fakt i pro jakoukoli hlubší proměnu celého segmentu vzdělávání žáků v učebních oborech,“ argumentuje Andrys. Česká školní inspekce bude jejich práci popisovat v připravovaném materiálu.

Jednou ze škol, kde je přetlak i na učebních oborech je pražská Střední odborná škola Jarov. Letos se například na zednický obor hlásí 36 uchazečů, otevírá se ale jen pro 16.

„Často se ale setkáváme s tím, že děti k nám přijdou a po krátkém čase zjistí, že si špatně zvolily obor. Když přijdou za nějakých pár měsíců, tak se ještě dá zrealizovat přestup. Později už to jde těžko. Česko má totiž velké rezervy v kariérovém poradenství na základních školách, což ale není problém škol jako takových, ale chybějící systémové podpory,“ říká ředitel školy Miloslav Janeček.

V tom s ním souhlasí Miloš Rathouský ze Svazu průmyslu a dopravy ČR. Podle něj právě kariérové poradenství může předcházet i pomáhat při ztrátě motivace, zájmu o obor nebo nedostatečných výsledcích.

„Podpůrná opatření pro žáky mohou pomoci při problémech s pochopením a osvojením učiva, ale zásadnější vliv má přístup ke kvalitnímu kariérovému poradenství, které může pomoci vybrat nebo upravit vzdělávací dráhu. Myslíme si, že intenzivnější zapojení žáků do reálné praxe může pomoci vztah k oboru upevnit, nebo naopak již v rané fázi zachytit problémy, že si student nevybral správně. Pak musí následovat pomocná ruka kariérového poradce a hledání lepší alternativy,“ je přesvědčený Rathouský.

Z rozhovorů, které v posledních týdnech Seznam Zprávy vedly s žáky, absolventy nebo bývalými pedagogy SOU Ohradní se ale ukazuje, že taková pomoc se ve škole žákům dostávala jen výjimečně. A když, tak pouze nekoordinovaně.

„Byli jsme obcházeni v mnoha ohledech, ředitel za našimi zády měnil známky na vysvědčení, pořádal výchovná sezení bez kompetentních pracovníků, výchovný poradce ani metodik prevence nebyli zváni na porady vedení, byť jsme o to opakovaně žádali. V tom byla před dvěma lety škola vyhlášena jako nejhorší v Praze,“ říká bývalý pedagog, který nechce být jmenován.

Ohledně hodnocení školy se zmíněný učitel odkazuje na interní zprávy, které mělo k dispozici hlavní město o kvalitě jednotlivých pražských škol. Napříč indikátory, které hodnotí Česká školní inspekce, skončila škola skutečně na chvostu.

Inspektoři hodnotí školy obecně v šesti indikátorech, které se dělí na další dílčí aspekty, a to na čtyřstupňové hodnotící škále: výborná úroveň, očekávaná, vyžadující zlepšení a nevyhovující. Ve všech indikátorech hodnotících výuku dostala SOU Ohradní nejhorší známku. Tu inspektoři přitom udělují výjimečně. Ve všech ostatních indikátorech pak byla škola hodnocena buď na úrovni vyžadující zlepšení, nebo nehodnocena. Velké mezery viděla ČŠI také v už zmiňovaném výchovném poradenství.

„Z mé třicetileté ředitelské kariéry mi není jasné, jak by sebelepší školní poradenské pracoviště mohlo se žáky lépe pracovat. Je to stále jen o přístupu a snaze toho kterého žáka. Přitom se to teď staví tak, že škola má vycházet ve všem vstříc. Takhle budou ale děti absolutně nepřipravené do života, až budou dostávat šťouchance do žeber na každém kroku,“ dodává ředitel školy Dvořák.

Zřizovatel SOU Ohradní, tedy hlavní město Praha, ale právě v nedostatečné pomoci žákům vidí zásadní problém a chce ho řešit.

„Za mě je tohle ukázka systematického podceňování psychosociální stránky vzdělávání a výchovy v českých školách. Nejedná se ale v žádném případě pouze o učiliště. Wellbeing žáků a pedagogů se podceňuje obecně, což ukazují případy sebepoškozování nebo i sebevražd na gymnáziích a průmyslovkách, které jsme bohužel museli řešit,“ popisuje radní pro školství hlavního města Vít Šimral (Piráti).

Ministerstvo školství chce nyní posílit právě pozice školních psychologů nebo speciálních pedagogů novým financováním. Jenže v plánu je zatím podpora těchto odborníků pouze na základních školách, nikoliv středních.

Na druhou stranu ale vládní programové prohlášení s některými změnami ve středním školství počítá, například s ukotvením duálního vzdělávání. Tedy aby část vzdělávání žáka převzal na základě vzájemné smlouvy podnik nebo poskytovatel praxe, což podporuje také Svaz průmyslu a dopravy. Žáci tak budou moct lépe zhodnotit, že vzdělávání má smysl, protože je připravuje na profesní život.

„Vidíme potřebu budovat vztah k přírodovědným a technickým oborům v celém rozsahu a ve všech stupních vzdělávání. Podporujeme myšlenku, aby se zredukovaly obory středních škol do širších oborových základů a studenti se postupně specializovali či profilovali do profesí například dle systému Národní soustavy kvalifikací,“ říká Rathouský.

I v tomto bodě se Ministerstvo školství a svaz shodnou.

„Opatření a aktivity, které budou v rámci této karty naplňovány jsou příležitostí, jak systém proměnit s cílem vytvořit atraktivní, otevřenou a průchodnou vzdělávací soustavu oborů odborného vzdělávání. Funkční, prostupná a atraktivní oborová soustava pak prostřednictvím revize obsahů vzdělávání zajistí, aby byli jeho absolventi vybaveni kompetencemi pro další profesní i neprofesní vzdělávání, osobní život a dlouhodobou uplatnitelnost na trhu práce,“ vysvětluje mluvčí ministerstva školství Aneta Lednová.

Ministerstvo školství chce tímto krokem snížit podíl žáků, kteří předčasně odcházejí ze vzdělávání, a tudíž nedosáhnou ani středního vzdělání bez maturity. Tohle číslo totiž v Česku v posledních letech stále roste. Ještě v roce 2008 končilo pouze se základní školou jen 4,9 procenta mladých lidí, v roce 2020 to bylo už 7,6 procenta. Vývoj v Evropské unii jde přitom zcela opačným směrem.

„Až se bude deklarovat, že nejde v prvé řadě o vyučení v konkrétním a úzce specializovaném oboru, protože nám zrovna teď na trhu chybí pokrývači nebo vysekávači usní, ale o všestranný rozvoj žáků s cílem vybavit je vedle znalostí oborových také širším portfoliem znalostí a dovedností uplatnitelných v rámci jejich života, pak bude pravděpodobnější, že dojde i k proměnám vzdělávání na učilištích,“ dodává Andrys.