Článek
Česká justice se dostatečně nevypořádala s tvrzením o možném porušení práva na tlumočení a překlad v soudním řízení ve Švýcarsku. Znovu musí rozhodnout Městský soud v Praze.
Kraus si ve Švýcarsku za podíl na tunelování MUS vyslechl trest odnětí svobody 36 měsíců, z toho 16 měsíců nepodmíněně, který už vykonal, a také peněžitý trest.
„Je potřeba se zabývat seriózněji tím, zda byla poskytnuta jazyková pomoc umožňující aktivně se účastnit řízení vedeného proti němu,“ řekl při vyhlášení nálezu soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček.
„V průběhu trestního řízení ve Švýcarsku a při samotném vyhlášení odsuzujícího rozsudku nebylo zajištěno tlumočení do jazyka, kterému by magistr Kraus rozuměl,“ uvedl advokát Branislav Mikuš.
Soud ve středečním nálezu netvrdí, že Švýcaři porušili Krausova práva, jen upozorňuje na to, že česká justice v řízení o uznání dostatečně nevypořádala jednu ze sporných otázek. Dalším námitkám obsaženým ve stížnosti Ústavní soud nevyhověl.
Uznání rozsudku
Pražský soud loni uznal rozsudek švýcarského federálního trestního soudu v celém rozsahu výroku o vině. Z výroku o trestu uznal tu část, která zahrnuje „uložení náhradní hodnoty“ ve prospěch Švýcarské konfederace ve výši zhruba 12,5 milionu švýcarských franků (přibližně 318 milionů korun).
Uznání peněžitého trestu v obecné rovině otevírá českým orgánům cestu k obstavení Krausových účtů nebo získání náhradní hodnoty z cenných papírů či pozemků. „Z informací, které mám, zatím tyto kroky asi činěny nebyly,“ uvedl advokát.
Podle švýcarského trestního zákoníku se Kraus dopustil podvodu a opakovaného závažného praní špinavých peněz. V Česku by stejné jednání mohlo být kvalifikováno jako podvod a legalizace výnosů z trestné činnosti.
Uznání švýcarského rozsudku potvrdil po pražském městském soudu také vrchní soud. Obě rozhodnutí ale ústavní soudci zrušili. V novém řízení půjde znovu především o uznání či neuznání peněžité sankce.
Obžaloba: Škoda přes 3 miliardy
Prodej státního podílu v MUS firmě Investenergy schválila v červenci 1999 vláda současného prezidenta a tehdejšího předsedy ČSSD Miloše Zemana. Za podvodné ovládnutí MUS potrestal švýcarský soud v roce 2013 šest mužů - Jiřího Diviše, Marka Čmejlu, Antonia Koláčka, Petra Krause, Oldřicha Klimeckého a Belgičana Jacquese de Grooteho. Belgičan jako jediný dostal pouze peněžitý trest, ostatní byli odsouzeni k odnětí svobody.
Českou větev kauzy MUS projednává už několik let pražský městský soud. Česká obžaloba tvrdila, že Koláček, Kraus, Diviš, Klimecký a Čmejla ovládli MUS jejími vlastními penězi s využitím nepřehledné struktury firem. Česku tím podle státního zástupce způsobili škodu nejméně 3,2 miliardy korun. Závěrečné řeči v české větvi kauzy by mohly zaznít do konce letošního roku.
Krausovo stíhání v české větvi bylo zastaveno poté, co ve Švýcarsku nastoupil trest za prakticky totožně popsaný skutek. Kraus v minulosti neúspěšně žádal o milost švýcarský parlament.
Privatizace MUS
- Listopad 1993
Spojením bývalých státních podniků Doly a úpravny Komořany, Doly Ležáky a Doly Hlubina vznikla Mostecká uhelná společnost (MUS). Část akcií MUS byla privatizována v rámci druhé vlny kuponové privatizace, další část akcií stát rozdal městům a obcím. Státu zůstal zhruba 46procentní podíl.
- Březen 1998
ČSSD žádá hlavu Romana Češky, šéfa Fondu národního majetku. Za to, že upozornil na nejasné majetkové vztahy v MUS a žádal o svolání valné hromady společnosti.
- Duben 1998
Na mimořádné valné hromadě MUS zjistil stát držící v největší hnědouhelné firmě 46,3 procenta akcií, že ztratil nad firmou kontrolu a má proti sobě hráče vlastnícího téměř padesátiprocentní balík. Později se prokázalo, že akcie v letech 1997 až 1998 skupovala švýcarská Investenergy S. A., která v Česku zastupovala skupinu Appian Group.
- Květen 1998
Stát ztratil kontrolu nad MUS. Doly ovládla americká společnost Appian Group, která skoupila volně dostupné akcie MUS prostřednictvím firmy Investenergy.
- Červenec 1999
Zemanova vláda prodává za 650 milionů korun zbylý státní podíl MUS. Jako nový vlastník se hlásí Appian Group Inc. O pět let později koupil majetek Appian Group fond Appian Central European Development Fund spravovaný bankou Credit Suisse First Boston.
- Březen 2005
Severočeská uhelná, vlastněná manažery Antonínem Koláčkem, Lubošem Měkotou, Vasilem Bobelou a Petrem Pudilem, dokončila převzetí energetických podniků Appianu. Tito lidé o rok později podíly dál převádějí na nizozemskou firmu Czech Coal N. V.
- Červen 2005
Švýcarská policie začala prověřovat podezření, že z MUS byly nelegálně vyvedeny peníze, které byly následně vyprány právě ve Švýcarsku. Vyšetřovatelé na účtech v tamních bankách zablokovali zhruba 600 milionů švýcarských franků, tedy přes 12,4 miliardy korun.
- Prosinec 2010
Stoprocentním vlastníkem dolů se stala Tykačova Indoverse Czech Coal Investments Limited.
- Říjen 2011
Švýcarská prokuratura obžalovala z praní špinavých peněz a dalších machinací okolo privatizace MUS sedm lidí.
- Červen 2012
Česká policie začala stíhat Antonína Koláčka, Marka Čmejlu, Jiřího Diviše, Luboše Měkotu, Oldřicha Klimeckého a Petra Krause pro podezření, že vyvedli ze společnosti 150 milionů dolarů a použili je na nákup akcií této firmy. V říjnu přidává obvinění z podvodu při privatizaci.
- Listopad 2012
Policie obstavila exmajitelům MUS bankovní účty, cenné papíry a nemovitosti.
- Květen 2013
Začal soud ve švýcarské Bellinzoně.
- Červenec 2013
Švýcarská prokuratura navrhla Koláčkovi, Čmejlovi, Divišovi, Klimeckému a Krausovi pět let vězení nepodmíněně, jejich spolupracovníkovi Jacquesovi de Grooteovi dva roky podmíněně a všem vysoké pokuty za údajné podvody, praní špinavých peněz a porušení povinností při správě cizího majetku. Z peněz zadržených obžalovaným má být odškodněna společnost MUS a český stát. V případě MUS jde o 276 milionů švýcarských franků (5,8 miliardy korun), český stát by měl dostat 150 milionů franků (3,2 miliardy korun). Obhajoba argumenty prokuratury odmítla.
- 10. října 2013
Soud ve švýcarské Bellinzoně uznal vinnými Jiřího Diviše, Antonína Koláčka, Marka Čmejlu, Petra Krause i Oldřicha Klimeckého v kauze Mostecké uhelné společnosti. Uložil jim nepodmíněné tresty vězení od roku a čtyř měsíců do čtyř let a čtyř měsíců. V případě Krause a Koláčka, kteří byli přítomni, nařídil jejich okamžité zadržení. Diviš, Čmejla a Klimecký se do soudní síně nedostavili. Belgičan Jacques de Groote dostal pouze peněžitý trest.
- Zdroj: ČTK
