Článek
Jde o další z řady nálezů, ve kterých ústavní soudci postupně rozvíjejí judikaturu ke střídavé péči. Vypořádává se s některými častými protiargumenty. Je dostupný na webu soudu.
Ústavní soud například konstatoval, že pokud nejde o kojence, nelze vyloučit střídavou péči pouze s obecným odkazem na nižší věk dítěte. Stabilita výchovného prostředí je sice důležitým faktorem, ani ta však nemůže být sama o sobě argumentem pro vyloučení střídavé péče.
Soudy také nemohou podmiňovat střídavou péči požadavkem na harmonickou komunikaci rodičů. Nároky na obsah a kvalitu komunikace rodičů se totiž mezi modely výlučné a střídavé péče teoreticky ani prakticky příliš neliší.
Zohledňovat lze pracovní vytížení rodičů. Pokud už však dítě chodí do školky nebo školy, může být pracovní vytížení některého z rodičů překážkou střídavé péče jen v mimořádných a odůvodněných případech.
Soudy také nemohou vyloučit střídavou péči s pouhým odkazem na její celkovou náročnost pro nezletilého či rodiče. Musí přesvědčivě odůvodnit, v čem přesně v konkrétním případě náročnost spočívá.
Například argument o nebezpečí častého stěhování dítěte nemůže podle ÚS obstát. Výchovné prostředí totiž děti střídají i v případě, že jsou v péči jednoho z rodičů a k druhému jezdí třeba na víkendy.
Rovnocenné postavení rodičů
ÚS dlouhodobě prosazuje stanovisko, že střídavá péče zajišťuje skutečně rovnocenné postavení matky a otce. Pokud oba rodiče mají o výchovu zájem a patřičné předpoklady, je střídavá péče také v souladu s nejlepším zájmem dítěte. Justice samozřejmě i nadále může svěřit dítě do výlučné péče jednoho z rodičů a vymezit podmínky kontaktu s druhým.
„Jedná se ale poté o výjimku a obecný soud je povinen v takových situacích podat přesvědčivé důvody pro svůj postup a zároveň předestřít, za jakých podmínek a kdy by v budoucnu byla změna na střídavou péči v daném případě realizovatelná, ideálně rovněž při stanovení konkrétních opatření, které by takové změně napomohly dosáhnout,“ stojí v nálezu, kterým ÚS vyhověl otci usilujícímu o střídavou péči.
