Uprchlíci trpí traumaty, děti si je mohou nést celý život, říká psychiatr

Národní ústav duševního zdraví (NÚDZ) nově nabízí lidem z Ukrajiny i jejich rodinám psychiatrickou a psychologickou pomoc. Podle primáře kliniky NÚDZ Pavla Mohra Ukrajince trápí nejen obavy o život a blízké, ale i strach a nejistota z budoucnosti.

„V případě uprchlíků jsou pochopitelně i existenční obavy. S tím souvisí celá řada psychických příznaků a poruch v důsledku akutního i dlouhodobého stresu. Očekávat lze posttraumatické stresové poruchy, úzkostné poruchy a reakce, deprese, poruchy spánku a podobně,“ přiblížil psychiatr pro Seznam Zprávy. Ústav jim od pondělí nabízí přednostní terapie i konzultace.

Podle údajů OSN už z Ukrajiny od začátku ruské invaze a války uprchl asi milion lidí, převážně žen a dětí. Odhaduje se, že ještě více Ukrajinců je vnitřně vysídleno.

„Ztráta domova a nejbližších, příchod do odlišného jazykového a kulturního prostředí jsou samy o sobě významnými rizikovými faktory pro vznik duševních onemocnění,“ varuje primář Mohr.

Odborníci nicméně upozorňují, že nejvíce šrámů může válečné běsnění zanechat na dětech. Podle UNICEF konflikt na Ukrajině znamená bezprostřední ohrožení života a duševního zdraví pro 7,5 milionu dětí.

V zemi je podle organizace ostřelována kritická infrastruktura včetně vodovodních systémů, zdravotnických zařízení a škol. Mimoto místní v některých oblastech trpí závažným nedostatkem vody.

„V Kyjevě došlo k mohutným útokům, které způsobily hrůzu a paniku mezi obyvateli. Rodiny jsou k smrti vyděšené a s dětmi se skrývají v metru a dostupných přístřešcích. Dopady války zasahují děti v celé zemi,“ popisuje situaci Asfhan Khan, regionální ředitelka UNICEF pro oblast Evropy a střední Asie.

„V posledních dnech se potřeby dětí a jejich rodin zvyšují se stupňujícím se konfliktem. Lidé hromadně utíkají z oblasti Luhansku a Doněcku a potřebují různé věci – hygienu, deky, plynové vařiče či lékárničky,“ dodává.

Právě na tuto pomoc se nyní soustředí většina humanitárních organizací a sbírek.

„Děti patří mezi nejzranitelnější populaci, přičemž následky traumatu se mohou projevit s latencí a často si je s sebou nesou po celý život. Jsou studie, které prokazují i transgenerační přenos traumatu. V tuto chvíli je nejdůležitější poskytnout dětem pocit bezpečí, zázemí, zůstat v kontaktu s nejbližšími a také jim dát řád a pravidelný režim, kterých se mohou držet,“ upozorňuje Pavel Mohr.

Zmiňovaný mezigenerační přenos traumatu byl podle odborných zdrojů zatím studován například zejména v souvislost s dopady druhé světové války a holokaustu. Dochází k němu, pokud se rodič po prožitém traumatu potýká například s posttraumatickou stresovou poruchou. V důsledku se s náročnými stavy potýkají i děti.

Pokud jsou lidé sami v kontaktu s ukrajinskými uprchlíky, je podle něj důležité se aktivně vyptávat a nabízet pomoc, případně předat informace o jejích možnostech. Terapeuta nabízí například i Sdružení pro integraci a migraci (SIMI) nebo organizace Člověk v tísni.