Článek
Za první světové války v pevnosti Josefov nedaleko Hradce Králové fungoval zajatecký tábor pro ruské vojáky. Po roce 1968 pevnost postavenou v dobách královny Marie Terezie okupovalo sovětské vojsko. Nyní jeden z pevnostních objektů slouží jako dočasné ubytování pro lidi utíkající před Ruskem rozpoutanou válkou na Ukrajině.
V objektu bývalé vojenské ošetřovny pro ně připravili zázemí tamní dobrovolní ochránci památek, kteří postupně ve volném čase dávají historické objekty do pořádku. Objekt bývalé vojenské ošetřovny si od města pronajali před nedávnem. V patře Bastionu X je expozice věnovaná zdravotnictví za světových válek. Dole si spolky chtěly udělat klubovnu a zázemí. Kvůli válce však zatím zázemí nabídly uprchlíkům.
Ve dvou velkých pokojích bydlí dvě rodiny. V tom menším mladá matka se dvěma dětmi, ve větším pak rodina Litkevyčových – děda Oleh, babička Inna, jejich dcera Anna, vnučka Katja a dvě kočky. Rodina z Kyjeva strávila více než týden ve sklepě. Když viděli, jak dům v sousedství zasáhla raketa, rozhodli se utéct.
„Vlastně nás k tomu vyzvala i naše vláda – kdo už nemá kde být, ať odejde. Ať si zachrání vlastní život. Že pro obnovu města a země po válce musíme být živí,“ vysvětluje Inna. Útěk prý byl dost dramatický, cest z Kyjeva, které by nebyly ostřelované, už moc nebylo.
Ochránci památek v Josefově pro ně dokázali zázemí připravit během několika dnů. Místnosti jsou příjemně vytápěné plynovým kotlem. Připravit pro rodinu museli provizorní kuchyňku a také koupelny a toalety.
„Všechno tady bylo vybrakované, ve zdech byly jen díry po bateriích. Sehnali jsme ale vodáka, který namontoval nové, dal nový bojler. To vše jsme stihli za víkend. Ubikace jsme pak vybavili za necelé dva dny,“ popisuje Milan Libich ze spolku Ravelin X, který spolu s kolegy ze spolku KVH Brendy objekt pro uprchlíky připravil.
Postele navezli z vlastních zásob, jsou zvyklí pravidelně ubytovávat dobrovolníky, kteří jim pomáhají se zvelebováním pevnosti. I ubytování uprchlíků nyní financují z vlastních zdrojů. „Musíme to nějak zvládnout. Letošní rok ale rozhodne, jestli přežijeme, nebo ne.“
O další vybavení se postarali jejich přátelé a rodiny z Josefova. Navozili peřiny, povlečení, sehnali lednici, pračku, sporák, nádobí. „Paní byla hrozně šťastná, když jsme jim přinesli velký hrnec na vaření. Všichni jsou neskutečně vděční,“ říká Libich.
To potvrzuje i paní Inna, která neustále za všechno děkuje a snaží se vyjadřovat svoji vděčnost, Čechům i samotným dobrovolníkům. „Milan je teď jako náš táta i máma,“ ukazuje na Libicha. V Česku ani Československu předtím nikdy nebyli. „Moje kamarádka mi ale říkala, že je to krásná svobodná země s dobrými lidmi,“ potvrzuje Inna.
Pracovat a hrát
Celá rodina Litkevyčových jsou nadšení muzikanti. Inna s Olehem se před odchodem do důchodu hudbě věnovali dokonce profesionálně, mají ji i vystudovanou. Oleh přes dvacet let hrál v ukrajinském Souboru písní a tanců zbrojních sil Ukrajiny. Takoví ukrajinští Alexandrovci. „Jakýpak já jsem byl voják. Místo zbraně jsem držel v ruce tubu,“ rozesměje se starší muž.
Jeho paní Inna zase v Kyjevě působila jako učitelka, učila hru na klavír. „Slíbili, že nám nějaký klavír seženou. Na ten se moc těším, budeme zase hrát. Chceme si tady najít práci, jakoukoliv, ale chceme i hrát, alespoň ve volném čase,“ rozzáří se Inna při myšlenkách na hudbu. Na hudební nástroje, saxofon a kytaru, hrají i její dcera a vnučka.
„Pianino slíbil zajistit pan ředitel zdejší ZUŠky. Už máme naplánovaný i malý koncert, rodina se moc těší,“ potvrdil Milan Libich.
Ubytování podle Libicha původně bylo zamýšleno jen na chvíli, než si ukrajinské rodiny najdou něco jiného, vzhledem k neutuchající uprchlické vlně, kdy lidé musejí zůstávat už i v tělocvičnách a jiných halách, však ochránci památek počítají s tím, že ho budou nabízet déle.
Rodině se budou snažit v objektu zajistit trvalý pobyt, aby děti mohly začít chodit co nejdříve do školy a dospělí si mohli najít práci.
Práci podle něj pro začátek nabídly místní technické služby, které nabízejí místa na úklidu nebo zahradnických pracích. „Jsou tady i fabriky, které mají zájem o nové zaměstnance,“ dodává Libich.
