„Víkendy jsou tady na mašli.“ V Ústí ověřují recept na problémové lokality

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

Zhruba dvacítka malých kluků, kteří ještě před chvílí poletovala po sídlišti, najednou stojí spořádaně seřazená na travnatém plácku se dvěma kovovými brankami za bytovkami a čekají na povely.

„Kdo udělá nejvíc dřepů, tak pro toho mám překvapení,“ hlásí Karel Karika, který vede pondělní fotbalový trénink. Sem tam ho bezprostřední reakce dětí přiměje se zasmát.

Kluci energicky kmitají od země až k odpolední obloze. Dvacet, třicet, čtyřicet a více dřepů není pro žádného z nich problém. Počítání se zastaví až na překvapivě vysokých desítkách cviků. Některé děti si zoufají, že je pálí nohy, a stejně se nedostaly mezi nejlepší, které si vysloužily sladkosti.

Přidat by se chtěly i dvě dívky, se kterými se snaží Karel Karika vyjednávat. „Chcete hrát fotbal? Máme i cvičení pro mažoretky,“ nabízí jim, ale dívky trvají na svém. „Tak přijďte příště a vezměte si sportovní oblečení,“ říká jim trochu překvapeně.

Scéna se odehrává na ústeckém sídlišti Mojžíř. A kontrastuje s bezcílností lidí, kteří porůznu postávají nebo se procházejí opodál mezi domy. Vedoucí tréninku Karel Karika je aktivista, který pracuje ve spolupráci se zmocněnkyní pro záležitosti romské menšiny.

Pondělní fotbálek pro děti má podle něj hlubší smysl. Tvrdí, že právě tady se rodí pilotní projekt, který může změnit i další lokality, které se označují za sociálně vyloučené.

Program pro děti představuje jednu z aktivit, které mají v místních probudit sounáležitost a smysl pro komunitu. Cílem je přimět obyvatele Mojžíře, aby se o svoji lokalitu začali sami starat.

Sídliště přitom bojuje od minulého roku o svoji pověst. Jestli se v očích české veřejnosti stane ghettem, nebo se naopak podaří situaci zvrátit. Do lokality totiž přestala loni jezdit trolejbusová linka. Cestující musí přestoupit na speciální autobusy, na které dohlíží strážníci a preventisté. Zároveň na sídliště odmítla na podzim zajíždět i jedna z ústeckých pizzerií.

Karel Karika má vizi, že by jako takzvaný ambasador působil v lokalitách, které lze označit za problémové, pochopil hlavní problémy a během několika měsíců s místní komunitou rozeběhl změnu k lepšímu a přešel zase do další lokality.

Tři měsíce prý pracuje v ústecké městské části Předlice, v Mojžíři je aktivní od září.

„Vstupem do této lokality jsem definoval nejdříve největší problémy. Jsou tři: věčný šílený nepořádek, rušení nočního klidu a bezprizorní děti. Na to jsem celý pilotní projekt zaměřil,“ říká Karika.

Na malé nadšené fotbalisty se dívá i Irena Dunová. V Mojžíři žije a začala Karlu Karikovi pomáhat. Organizuje úklid. A popisuje, že přes práci s dětmi jsou schopni navázat kontakt i s jejich rodiči.

„V některých se to už pomalu začíná lámat, i díky tomu, že chodíme s těmi dětmi a že vidí, že tady uklízíme,“ říká.

Irena Dunová vypráví, že například přišla se zlepšovákem a snaží se igelitové pytle přivazovat i k lampám, aby to lidi přimělo neházet odpadky na zem.

Podívejte se na fotoreportáž Michala Turka:

Letmým pohledem to ovšem nefunguje zcela. I během pondělí se na sídlišti dala snadno objevit místa s rozfoukanými odpadky před domy.

Podle Karla Kariky se místní dobrovolníci svolávají podle potřeby. „Vždycky když je největší bordel. Když je oslava nebo něco, tak se tomu přizpůsobuje úklid. Teď se uklízelo v neděli, protože v sobotu tady byl neskutečný bordel,“ říká bez přikrášlení.

V průměru podle něj chodí uklízet tak 20 až 30 lidí. Odměnou pro ně jsou potravinové balíčky. „Jednou za týden jezdím do potravinové banky do Prahy a přivezu věci, které se dají do tašky, a každý dostane nějaké potraviny,“ líčí Karika.

Reportéři oslovili i místní obyvatele. Většina úklid dobrovolníků oceňuje. Ne všichni jsou ale přesvědčeni, že to ke změně bude stačit.

„Občas něco málo, aby se neřeklo, uklidí. Že by se to rapidně změnilo, to ne,“ je skeptická seniorka, která mezi paneláky venčí psa. Reportérovi popsala, že na sídlišti žije 16 let.

„No jo, uklízí ale jedni a ti samí,“ říká další, tříčlenná rodina starousedlíků. Své jméno raději říkat nechtěli. „V neděli odpoledne uklidí a přijděte se podívat, jak to vypadá ten den večer,“ zdůrazňuje rodina s tím, že o čistotu okolí se starají jen jednotlivci, nepořádek dělá většina.

Naopak příjemně překvapená je Marcela Hubáčková. Vypráví, že jako samoživitelka se dvěma dětmi se přestěhovala do Mojžíře v březnu z azylového domu.

„Psalo se o tom tady blbě. Taky jsme se báli. Známí mi říkali, že jdu do ghetta a že mi děti zabijí. Říkám jim, ať sem přijedou, že je to úplně něco jiného. Opravdu,“ chválí si žena.

Popisuje, že lokalitou projíždí policie – a skutečně se po chvíli policejní vůz vynořuje zpoza zatáčky –, že se místní snaží uklízet a i večer je relativní klid.

„Maximálně nějaký ožrala o víkendu, a ten rychle zaleze. Na každém domě je kamera. Tady už si nikdo nedovolí nic,“ zmíní Marcela Hubáčková a přidává svérázný verdikt: „Ve městě potkáš krysu, tady ne, maximálně šváby.“

Zmíněná rodina starousedlíků je opět kritičtější – policisté sice projíždí, ale z auta nevystupují a postrádají služebnu, která byla prý v minulosti v lokalitě přislíbená. Kamery v lokalitě jsou, ale chybí ty, které míří na místa, kde vznikají černé skládky.

A noční klid je podle nich také relativní. „Máme výhodu, že v pátek odjedeme na chalupu, víkendy jsou tady na mašli,“ tvrdí.

Celkový obrázek pilotního projektu komplikuje fakt, že některá tvrzení Karla Kariky se redakci Seznam Zpráv nepodařilo ověřit. Projekt ambasadorství v lokalitě má podle jeho slov skončit ve chvíli, kdy si místní obyvatelé zvolí takzvaný osadní výbor.

„Je to podle zákona o obcích, vznik osadního výboru, který participuje na rozhodnutích v dané lokalitě. Můžou na městský obvod, mají přednostní právo vystupovat, můžou připomínkovat rozpočet obvodu. Potom já můžu lokalitu opustit a přejít na další. Bude svéprávná,“ vysvětluje závěr své mise.

Podle starostky městského obvodu Ústí nad Labem-Neštěmice Yvety Tomkové (Vaše Ústí) ovšem v lokalitě už osadní výbor zvolen byl. Odkazuje přitom na zápis ze zastupitelstva z loňského prosince.

„O zřízení osadního výboru požádali dlouhodobě aktivní obyvatelé Mojžíře v loňském roce, nikdo jiný s radnicí o záměru zřízení osadního výboru nejednal, nikdo nás nekontaktoval, natož aby poslal oficiální žádost,“ popsala redakci starostka a dodává, že v jedné lokalitě může působit jen jeden výbor.

Nad tím, že osadní výbor v Mojžíři už vznikl, se aktivista v následné reakci podivuje. „O žádném v Mojžíři nevím. Absolutně nemám ánung,“ říká.

Zároveň mluvčí policie nepotvrdila ani vznik dohody mezi Karlem Karikou a tamním ředitelstvím, že ohlašování problémů po telefonu bude možné anonymně.

„Na schůzce s ředitelem ústecké policie jsem domluvil, že se bude volat jenom státní policie a k tomu ještě anonymně. Stačí jenom nahlásit a je to všechno,“ uvedl přitom Karika reportérovi.

Na to, že se redakci tvrzení nepodařilo ověřit, aktivista namítá, že to není otázka na tiskové oddělení. „To se musíte zeptat ředitele. Nebudu přece mluvit s mluvčí. S ředitelem jsem se setkal celkem třikrát, hotovo,“ reaguje.

Starostka Yveta Tomková je obecně vůči aktivitám Karla Kariky kritická. „Nemáme žádné oficiální informace o působení pana Kariky na sídlišti Mojžíř. S radnicí od počátku nikterak nekomunikuje,“ říká s tím, že o jeho působení se dozvídá jen z médií.

Situaci na sídlišti navíc starostka hodnotí tak, že dál graduje, než že by se zlepšovala.

Mluvčí policie v Ústí nad Labem Veronika Hyšplerová uvedla, že z hlediska statistiky v Mojžíři registrují mírné snížení kriminality, které policisté vnímají ještě jako stagnaci, tedy že se situace ani nezhoršuje, ani nezlepšuje.

Karel Karika zdůrazňuje, že celý pilotní projekt není reálně nikým financován, dělá ho zadarmo jako občanský aktivista.

„Testoval jsem, jak je možné do lokality vniknout. Z toho důvodu jsem neměl zapotřebí, abych na to někoho upozorňoval, sám jsem nevěděl, jestli tam budu, nebo nebudu. Z toho vyplynul ten pilotní projekt,“ vysvětluje aktivista, proč nekontaktoval starostku městského obvodu.

„Jsem komunitní pracovník, aktivista, nedělám žádnou práci, nedělám vůbec nic proti zákonu, ba naopak, takže jsem to nepokládal za potřebné si vyžadovat svolení od někoho,“ dodává.

Podporu Karlu Karikovi vyjádřila pro Seznam Zprávy zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny Lucie Fuková. Současně i pochválila jeho myšlenku komunitní organizace veřejně v podcastu Českého rozhlasu Chyba systému.

„Já se snažím prosadit podporu komunitního organizování v Mojžíři, ale i na dalších místech v republice,“ uvedla v podcastu a zdůraznila důležitost toho, aby se Romové zapojili a řešili své potíže.

„Začaly se tam organizovat ženy a chtějí bezpečí pro svoje děti,“ uvedla zmocněnkyně.

Irena Dunová, dobrovolnice starající se o úklid, to potvrzuje. „Děláme to pro ta děcka,“ říká při pohledu na mumraj na travnatém plácku s brankami.