Článek
„Město se musí prodávat například svým typickým jídlem. Do Vídně se jezdí na řízek, do Španělska na mušle a do Prahy by se taky na něco mohlo. Je mi jedno, co to bude, klidně i smažený sýr, ale musíme dát lidem důvod, aby k nám přišli a potom se i vraceli.“
Tak popsal pražský primátor Bohuslav Svoboda (Spolu pro Prahu) v rozhovoru pro deník SME (jedná se o placený obsah, pozn. red.) svůj návrh, jak by mohlo hlavní město přilákat více turistů.
Na odlehčené notě si propagaci nějakého typického jídla dokáže představit i pražský radní a europoslanec Jiří Pospíšil, pod jehož gesci spadá mimo jiné i oblast cestovního ruchu.
„Kdyby pan primátor nezmínil ten řízek, tak bych s nadsázkou řekl – protože se zrovna pokoušíme obnovit sochu maršála Radeckého na Malostranském náměstí –, že řízek by mohl sloužit i Praze, protože právě náš Radecký ho přivezl do Evropy z Milána,“ komentoval primátorův návrh pro Seznam Zprávy a na seznam kandidátů na „pražské jídlo“ následně přidal i pražskou šunku a knedlo vepřo zelo.
Podle Pospíšila by se ale Praha měla v obecné rovině spíše zaměřit na zvedání celkové úrovně gastronomie. „Protože to je v zájmu posílení přílivu turistů. Jestli to bude jedno jediné jídlo, to asi není důležité, takové vazby navíc vznikají spontánně, tradičně a nemůže to být věc, kterou si rozhodneme,“ vysvětluje.
A určitý handicap navíc spatřuje i v tom, že tuzemská kuchyně postrádá fastfoodový charakter a česká jídla jsou obvykle těžší. „Není to Itálie, kdy si koupíte pizzu na ulici a jdete dál,“ dodal Pospíšil.
Pražská šunka jako jediný kandidát
Od českých restauratérů a šéfkuchařů, které Seznam Zprávy oslovily, zaznívá směrem ke Svobodovu výroku spíše pobavení. Najít takové charakteristické jídlo jde navíc podle nich jen velmi obtížně.
Shodnou se sice na tom, že asi jediným – typicky pražským - pokrmem je pražská šunka. Ale s tím, že by se na ni dali lákat turisté ve velkém, se podle nich rozhodně nedá počítat.
„Pražská šunka je jediná věc, co mě napadá, nic jiného, typicky pražského, si myslím, že nepotřebujeme,“ komentoval primátorův nápad šéfkuchař a majitel několika pražských restaurací Zdeněk Pohlreich. „Uklidňuje mě, že se řeší důležité věci,“ dodal se smíchem.
Pražská šunka bývá k dostání například na vánočních trzích na Staroměstském náměstí.
A stejně to vidí i zakladatel Pražského kulinářského institutu Roman Vaněk: „Typické jídlo už máme, jsou to třeba pražští šneci a pražská šunka. Nicméně toho, že bude celý svět jezdit do Prahy na jedno konkrétní jídlo, by teda bylo hezké se dožít. Když přijedou hosté před Vánoci, tak ať si dají určitě třeba pražské šneky,“ říká Vaněk.
„Ale jinak bych se snažil spíš ušetřit gastronomii třeba bezvadných nápadů na zvýšení DPH, ať ji raději politici nechají alespoň na chvilku dýchat,“ dodal Vaněk s odkazem na jeden z návrhů, které padly od vlády k zamýšleným změnám DPH - zvýšit současnou sazbu na pivo z deseti na 21 procent.
„Neznám moc pražských jídel, na která by se sem turisti mohli lákat. Napadá mě jedině pražská šunka, ale kvůli tomu si nemyslím, že by sem někdo jezdil,“ sdílí názor svých kolegů i šéfkuchař Jan Punčochář. A stejně jako oni dodává, že podobná iniciativa není potřeba.
Restauratér Luboš Kastner se oproti svým kolegům ale domnívá, že Praha už takzvaný „signature dish“ (charakteristické jídlo, podle kterého jsou identifikovány konkrétní kuchaři či restaurace - pozn. red.) má. A není to šunka, ale trdelník.
„Na svém typickém jídle už Praha zapracovala, protože když se rozhlédnu po centru města, tak je plné trdelníkových pastí na turisty. A jestli chce mít Praha něco lepšího, tak by pro to měla v první řadě vytvořit podmínky,“ říká Kastner.
I on se ale domnívá, že typicky česká jídla do Prahy davy turisty nepřitáhnou: „Každý by očekával něco tradičního, nebo třeba nějakou inovaci svíčkové nebo vepřového kolena. Ale to už v téhle době podle mě ani není něčím, co frčí a na co bychom mohli lákat turisty.“
Podle Kastnera by mohl být takovým charakteristickým produktem spíš zástupce moderně pojaté kuchyně využívající lokální suroviny, jako je třeba zelí nebo kapusta. „Rozhodně se to ale nedá pojmout jako na Šumavě, kde mají kulajdu, nebo v Krkonoších, kde se vaří kyselo. Takhle si pamatuju jenom pražskou šunku, ale ta se prodává v obchodech,“ říká Kastner s tím, že potenciál vidí v různých variacích zelí a knedlíků, což jsou podle něj dvě suroviny, se kterými se dá pracovat jak ve fine diningu, tak v klasické hospodě.
