„Jsme chovatelská velmoc.“ Inspektor vysvětluje, proč Vémolovi zabavili tygřici

Soukromí chovatelé v Česku mají ve svých zahradách či domech stovky zaregistrovaných tygrů, lvů, pum nebo levhartů. Pracovníci České inspekce životního prostředí tuší, že tu žijí další desítky velkých kočkovitých šelem bez povědomí úředníků.

„Množení velkých koček mimo záchranné chovy mimo zařízení typu zoologických zahrad je dnes v Česku ilegální. Přesto se tu rodí dál,“ říká rozhovoru pro Seznam Zprávy inspektor Jan Chmelař.

Na České inspekci životního prostředí pracuje na odboru ochrany přírody, lesa a CITES.

S kolegy kontrolují podezřelé zásilky na letištích, policistům nebo celníkům pomáhají při domovních prohlídkách. A často mají dost nevšední zážitky. „Poměrně nedávno se vrátila zásilka z Izraele. Jeho občanka si v kufru z Česka propašovala 67 kusů živých plazů, zabalených v ponožkách,“ popisuje Chmelař.

V tomto týdnu také asistoval úředníkům u zásahu v domě zápasníka Karlose Vémoly. Stát mu odebral už druhé mládě bílého tygra. Bojovník MMA ve svém Vémolandu chová spoustu exotických zvířat, například žraloka, pár krokodýlů nebo čtveřici kočkovitých šelem, mezi něž patřila i malá tygřice.

Na Vémolu se snesla kritika odborníků i státních úřadů. Co tedy udělal špatně?

Úřady mu zabavily zvířata, protože neprokázal jejich zákonný původ. Toto prokázání původu je kategorický imperativ vymáhání Úmluvy CITES nejen u nás, ale i ve světě. Dokumenty CITES se vždy musí bezpochyby vztahovat ke konkrétnímu exempláři. Tygřice Antonie Ramba pana Vémoly nebyla z legálního chovu, neměl potřebné doklady.

Je ojedinělé, že si lidé v Česku jako domácí mazlíčky pořizují velké kočkovité šelmy?

Zrovna v České republice to ojedinělé není. Jsme chovatelská velmoc. Je u nás registrovaných 118 tygrů, z toho v zoologických zahradách jen 33.

Takže většina žije v soukromých chovech. Bují v Česku nelegální obchod s velkými šelmami?

V současné době nelze velké kočkovité šelmy legálně komerčně využívat, pokud na ně není vydaná výjimka ze zákazu. Výjimky je už nyní prakticky nemožné získat. Množení velkých koček mimo záchranné chovy mimo zařízení typu zoologických zahrad je dnes ilegální.

Jak si tedy jednotlivec může domů na zahradu pořídit tygra?

Musí mít ty správné známosti, tedy spíš nesprávné v tomto případě. Ve většině případů je nabídka saturována místními chovateli. Zvířata se rodí dál, i když nesmí. V některých případech to může být i nezáměrné. Chovatelé musejí nechat ta zvířata u sebe dožít, i když je nesmějí dál množit. Může se stát, že nemají vhodné příbytky, aby zvířata oddělili. Nemusí zafungovat hormonální antikoncepce.

Mluvil jste o osmi desítkách registrovaných tygrů v soukromých chovech, máte odhady, kolik dalších tu je nelegálně?

Samozřejmě to předpokládáme. Ale o kterých víme, tak jsou předmětem nějakého řízení, takže bych to nerozváděl. Jakékoli nezákonné nakládání s jedním exemplářem tygra naplňuje skutkovou podstatu trestného činu, proto je řeší policie a my poskytujeme součinnost. Podle zákona exempláře můžeme zabavit.

Kdybyste nelegální chov velkých koček zasadil do evropského kontextu, jak si Česko vede?

Statistiky na počet obyvatel máme značně nadstandardní. Je to historicky dané a spojené s velkou tradicí cirkusů, zvěřinců, zoologických zahrad. Chovatelé nyní musejí zvířatům zajistit důstojné dožití, počty velkých koček se meziročně snižují, nicméně jsme v přechodném období.

S jakými chráněnými živočichy se v Česku nejvíce ilegálně obchoduje?

Suverénně vede tradiční asijská medicína, která je často vyrobená z těl ohrožených živočichů nebo rostlin. Co se týče vnitřního obchodu, je u nás mnoho chovatelů papoušků a suchozemských želv, což jsou nejčastěji obchodované artikly.

Zmínil jste asijskou medicínu, kde u nás najde odbyt?

Souvisí to s tím, že máme v Česku velmi početnou vietnamskou komunitu. Není to černobílé. Často jde o přípravky, které jde v zemi původu mnohdy bezproblémově koupit. Dokonce je tam lékaři vystavují na předpis. Mohou si to ve Vietnamu bez problémů koupit, jen to nesmí dovézt do Evropské unie a často to nevědí. Zpravidla si vozí velké množství různých přípravků, minimálně co se týče záchytů na letištích a celní poště.

Novela zákona na ochranu zvířat proti týrání zakázala drezuru volně žijících zvířat. Znamená to, že cirkusy už s nimi pracovat nesmějí?

Ano, platí to pro většinu zvířat vyjma domestikanty - koně, psy a podobně. Nejvíce to dopadá právě na velké kočkovité šelmy. Zákaz drezury se vztahuje na zvířata narozená po prvním lednu roku 2022. Je to pro zohlednění zvířat, která byla zvyklá na chov v určitém prostředí. Opět žijeme v nějakém přechodném období.

Vrátím se ještě k tygřici Karlose Vémoly, která putuje do speciálního zařízení v Německu. U nás taková nemáme?

Ve chvíli, kdy je zvíře zvláště chráněný druh a zároveň podléhá Úmluvě CITES, pak se rozhodujeme, podle kterého zákona jej budeme zabavovat nebo odebírat, což jsou zákonné pojmy. Záchranná centra vyhlašuje Ministerstvo životního prostředí, většinou jsou to zoologické zahrady. Co se týče velkých koček, kapacity jsou v Česku dlouhodobě nedostačující. Druhá věc je, že zoologické zahrady nemají příliš motivaci velké kočky s neprokázaným původem brát, protože je nelze zahrnout do jejich chovných programů.

Takže německé zařízení se na velké kočky specializuje?

Je to zařízení tierart, které se na takové exempláře specializuje a je pod správou nevládní organizace. Podle informací z Ministerstva životního prostředí se u nás pracuje na rozšíření kapacit pěti záchranných center. O problému vědí a snaží se s tím něco dělat.

Mluvil jste o tom, že jsme chovatelská velmoc. Jsme tedy i velmoc, co se týče nelegálního obchodu s chráněnými zvířaty?

Patříme mezi země, kde je pytlácká aktivita větší. Ilegální obchod i s našimi chráněnými zvířaty je veliký. Jsme i sběratelská velmoc. Je to touha vlastnit něco výjimečného - typicky vystavit si doma střeleného medvěda, upytlačeného rysa. Setkáváme se s tím relativně často.

V roce 2022 jste na úseku CITES oproti předešlému roku zdvojnásobili počet kontrol. Bylo jich 260, k tomu ještě 1500 inspekčních šetření. Jak nejčastěji vypadá práce inspektora na vašem úseku?

Naším hlavním úkolem je aktivita na mezinárodních letištích a celní poště, kam chodí zásilky ze zemí mimo Evropskou unii. S celní správou i policií pomáháme třeba při domovních prohlídkách.

Co běžně nalézáte v zásilkách?

Nejčastěji jde o dravce nebo plazy, kterých je vyváženo obrovské množství. Třeba dravců zkontrolujeme ročně asi 800 kusů. Kontrolujeme legální vývoz, ale narážíme i na nelegální. Otevírají se třeba podezřelé zásilky na nákladových letištních terminálech. Může se stát, že je zásilka deklarovaná jako bytové dekorace a obsahuje třeba 26 krokodýlích peněženek a kabelek.

A občas odhalíte i živá zvířata?

Poměrně nedávno se vrátila zásilka z Izraele. Jeho občanka si v kufru z Česka propašovala 67 kusů živých plazů, zabalených v ponožkách. Zásilka se vrátila ve velké přepravce. Poslali nám to bez ohlášení. Představte si, že musíte narychlo umístit tolik plazů, obvolávat záchranná centra. Každé ze zvířat má jinou kategorii ochrany. Byly dehydrované, ve špatném zdravotním stavu. Takže narychlo se pokusit zvířata zachránit je také silný zážitek.

Navíc jsem slyšel, že některé ze zadržených věcí končí ve sklepích inspekce.

Ve chvíli, kdy něco pravomocně zabavíme, stává se to majetkem státu. Některé věci si necháváme na osvětu. Jsou to stovky výrobků z krokodýlů, ze slonoviny, korály, hodně preparátorských kousků koček, rysy, karakaly, spoustu kožešin, nebo šupin z luskounů. Už tolik nefrčí nosorožčí rohy, nejcennějším artiklem v čínské medicíně jsou právě šupiny z luskouna. Jejich asijské populace jsou prakticky vyhubené, takže se masově vozí z Afriky. Luskoun se velmi složitě množí v zoo. Je to druh, který nemá šanci se z masového lovu vzpamatovat.