„Ty kráso. To je zločin.“ Místní bojují, aby u Potůčků zůstal „poklad“ v zemi

S autem brzdíme u nenápadného můstku přes bystřinu. Průzračná voda obtéká ohlazené balvany uprostřed pastvin. O kus dál je cedule upozorňující, že zde mohou lidé narazit na honácké psy, kteří hlídají stáda.

„Tady by mělo jezdit podle dokumentace 48 nákladních automobilů s nosností do 30 tun,“ ukazuje Roman Jeníček, místostarosta obce Potůčky, na jedno z problematických míst.

Z obou stran mostku se zvedají polonahé postavy výletníků, kteří se rozhodli v údolí bývalé Háje v Krušných horách, pár kilometrů od Božího daru, u chladivé vody přečkat horký den. Už jen místostarosta vyskakující z dodávky je pro ně v poklidném údolí zjevením.

„Máme obavy, že to mostek nevydrží a všechno to bude jezdit přes naši obec,“ pokračuje Roman Jeníček. Za volantem na tamní silnici má přitom řidič pocit, že musel minout nějakou zákazovou značku a vjel na cyklostezku.

V kopci nad mostkem u Pískové skály se nachází ložisko živce, minerálu, který má v Evropské unii status kritické suroviny. Společnost KMK Granit během léta udělala další krok k tomu, aby ho zde mohla začít těžit – podala na Karlovarský kraj oznámení záměru stanovení dobývacího prostoru a hornické činnosti. A zděsila tím místní obyvatele.

Obec Potůčky s 427 obyvateli, v jejímž katastru se ložisko minerálu nachází, poukazuje mimo jiné i na to, že oblast plánované těžby se má stát v budoucnu součástí chráněné krajinné oblasti Krušné hory.

„Připadá mi to jako komedie, připravovat tady CHKO Krušné hory i těžbu. Přijde mi to jako zločin,“ říká Jana Koderová, která na okraji Potůčků – a nejblíže k místu těžby – vlastní bývalou hájovnu.

Naopak místopředseda správní rady těžební společnosti KMK Granit Pavel Tatýrek popisuje, že postupuje podle platných zákonů. Navíc dodává, že živec je potřebná surovina k dalšímu zpracování.

Kde se místo těžby nachází:

„Chceme dělat druhé nejstarší řemeslo na světě, bez kterého bychom neměli nic. Všechno, co máme, tak je ve výsledku ze země. Každý má v baráku půl tuny živce i víc a ani si to neuvědomuje. Je to tak. V dlažbě máte 50 procent živce. To samé sklo, skelnou vatu,“ vyjmenovává Tatýrek.

Téma možné těžby nemůže v obci ani turisty minout. Na hlavní ulici, kde se nachází škola, školka, obecní úřad i obchod a restaurace, jsou na plotech vyvěšené plachty odkazující na protest, který má proběhnout ve středu 14. srpna v sousedním Perninku.

Letáky se stejnou informací jsou různě vylepené i u domovních dveří bytovek nebo na nástěnce před úřadem.

Místní také organizují petice a chtějí posílat připomínky jak na Karlovarský kraj, tak i na Ministerstvo životního prostředí.

Starosta Potůčků Vlastimil Ondra se na obecní úřad právě vrací z jednání ze sousedního, už německého, města Johanngeorgenstadt. Vztahy zde nebyly vždycky ideální – Němci zazlívali sousedům, že kvůli nižším cenám všichni jezdí nakupovat právě do Potůčků, a ve městě se tak neudrží podnikatelé – ale na těžbu mají obě obce stejný názor.

„Starosta Johanngeorgenstadtu si nechal dokumentaci přeložit do němčiny a divil se, že ho nepřizvali jako účastníka řízení. Je proti tomu,“ říká Vlastimil Ondra. Dokládá to čerstvým dopisem, který Němci posílají na Karlovarský kraj a kde požadují mezinárodní posouzení přeshraničního vlivu.

Vlastimil Ondra si od toho slibuje, že se tím celé projednávání těžby zkomplikuje. Tak to i prezentuje v úterní podvečer na svolaném zastupitelstvu obce, kde je jedním z prvních bodů programu právě situace ohledně těžby.

„Teda to je lidí dneska, co se bude řešit?“ konstatuje s narážkou na napjatou atmosféru jedna z místních obyvatelek těsně před schůzí. Kromě sedmi zastupitelů si jednání přišlo poslechnout i devět místních obyvatel.

K reportérovi jsou ale místní ostražití a moc sdílní nejsou. Na otázku, jak se staví k těžbě, jestli jsou proti, nebo to naopak vnímají jako příležitost, jeden z nabroušených mužů pronese, že pochybuje, „že to tady přinese něco dobrého“.

Další účastník si myslí, že to skutečně těžko může pro obec znamenat něco pozitivního. „Tady v obci to mají všichni stejní, všichni jsou proti. Teda aspoň doufám,“ zmíní.

Starosta následně na jednání začne popisovat situaci kolem těžby. Snahy o ni už jsou tady od roku 2011. Od počátku prý se měla obec stavět kategoricky proti záměru dolování živce.

„Když jsme se v minulosti vyjadřovali, tak jsme vždycky byli proti, poukazovali jsme na lesní celistvost, na přírodu, na to, jak by nás deptala nákladní doprava. Těžaři zřejmě využili dobu prázdnin a možná i situaci, že se připravuje CHKO…,“ načrtává na schůzi starosta.

Zmiňuje také, že aktuálně obec bojuje zejména proti tomu, aby celá těžba nebyla schválena ve zrychleném řízení.

„Ty krásooo…,“ zašumí mezi místními lidmi ve chvíli, kdy starosta popisuje, že společnost KMK Granit má údajně vazby na Itálii a až 70 procent horniny vyváží právě tam nebo do Polska.

Proti tvrzením, která na zastupitelstvu zazněla, se ovšem ohrazuje zástupce těžařské firmy Pavel Tatýrek. Podle něj nelze těžbu schválit ve zrychleném řízení.

„To není možné, to je nesmysl. Musíte projít posouzením vlivu na životní prostředí, pak je stanovení dobývacího prostoru, to je další stupeň, a pak je ještě povolení hornické činnosti. Obecně se doba u rozšiřování dobývacích prostorů a těžby pohybuje při schvalování kolem sedmi až deseti let,“ říká.

Odmítá i to, že by firma učinila další krok k těžbě během léta, aby se vše vyřídilo v době, kdy jsou lidé na dovolené, a před tím, než se v oblasti vyhlásí CHKO.

Podle Tatýrka dostali těžaři od státu předchozí souhlas ke konci roku 2022. Následoval geologický průzkum, který se podle zástupce firmy musí dělat v průběhu roku. „Musíte zachytit všechny etapy, jaro, léto a podzim. To už máte tři čtvrtě roku. Teď se to musí zpracovat, musí se udělat posudky, hluková studie, rozptylová studie, hydrogeologie, památkáři, prostě je toho hodně,“ líčí těžař.

O posunu v přípravě vyhlášení chráněné krajinné oblasti se pak prý podle svých slov měl dozvědět až na jaře letošního roku. „Mluví se o tom už asi pět let a najednou vyšlo, že má ministerstvo i souhlasy starostů. Já bych spíš řekl, že spíš ministerstvo to tajilo,“ říká Tatýrek. Vyhlášení CHKO Krušné hory ministerstvo očekává asi v polovině roku 2026.

Ohrazuje se i vůči informaci, že živec by mířil na vývoz. „Střídá se to, ale v současné době 60 procent produkce prodáváme v České republice,“ říká místopředseda správní rady KMK Granit.

Podle něj nepřichází ani v úvahu, že by nákladní vozy jezdily přes Potůčky, čehož se místní, včetně místostarosty Jeníčka, obávají a poukazují na kvalitu mostku přes bystřinu.

„Přes Potůčky to není reálné. Cesta je tam strašně úzká a má nosnost jen šest tun. A nedokážu si představit, že by ta doprava jezdila mezi stánky se sádrovými trpaslíky,“ konstatuje Pavel Tatýrek a odkazuje se i na to, že ve středu obce je křižovatka obestavená tržnicí, která představuje pro Potůčky jeden ze zdrojů příjmů.

Jenomže právě image obce – tržnice - se podle místostarosty Romana Jeníčka snaží současné vedení Potůčku změnit.

„Chceme světu říct, že je to tady hezké. Že je tady příroda. Chceme, aby tady byli lidé v létě i v zimě. S provozem nákladní aut, kdo by sem pak chtěl jezdit? Kdo by chtěl jezdit na kolech po blátivých cestách?“ říká místostarosta. Oblast, kde by se mělo těžit, pak označuje za „tu nejkrásnější v našem okolí“.

A podobně smýšlejí i místní. Marie Brožová, která se v podvečer vydala na procházku se psem, popisuje, že v obci žije od roku 1966. Její manžel měl být ředitelem místní školy.

„Ještě si pamatuji, když se tady dělaly vrty na uran. Je ho tady hodně, čekala jsem, že vystartují s tím uranem…. Ale zatím si ho asi šetří,“ podotýká s ironií.

Líčí, že se v oblasti dřív doloval i cín. „Ale je tady přitom krásná příroda!“ zdůrazňuje.

Jana Koderová z okraje obce popisuje, že oblast s manželem objevili před čtyřiceti lety a hned se rozhodli, že si koupí bývalou hájovnu a budou sem jezdit odpočívat.

„Jsou tady divoká zvířata, viděli jsme tady i vlčí stopy, je tady hodně jelenů. Když v říjnu troubí, tak je to rachot, lišky tady běhají přes cestu a s divokými prasaty se ani nebudu chlubit,“ vypočítává a přidává i hejna ptáků a vstavač, přísně chráněný druh orchideje.

Těžaři mimo jiné obyvatele ubezpečují, že by k povrchové těžbě docházelo po dobu 20 let a jenom na jaře a na podzim, aby nerušili zimní a letní sezonu. I takovou vyhlídku ale Jana Koderová rezolutně odmítá.

„Na jaře je tady nejlíp, na podzim krásně a chodí se na houby,“ konstatuje chalupářka.