Tři ze čtyř billboardů stojí načerno, říká jejich „strhávač“

Ekonom Zdeněk Jahn se před lety rozhodl, že začne čistit metropoli od vizuálního smogu. Začal strhávat nelegální reklamní plachty na zábradlí a fotky sdílel na internetu. Byl tak přesvědčivý, že ho minulá radnice hlavního města zaměstnala – poslední roky tak bojoval s nelegální reklamou přímo v dresu městské společnosti TSK.

Nedlouho po nástupu nové koalice ale musel náhle skončit.

Dva a půl roku jste pracoval pro městskou společnost Technická správa komunikací, vaší prací bylo bojovat s nelegální reklamou. Na konci dubna jste náhle skončil. Proč?

Na konci dubna jsem byl předvolán a bylo mi sděleno, že TSK už nemá zájem o další spolupráci. Nabídli mi dohodu, na kterou jsem přistoupil, a ze dne na den jsem skončil.

Proč už vás nechtěli?

Jako důvod bylo uvedeno, že nejsou spokojeni s výsledky mé práce, přičemž mi ovšem nikdy v předchozí době nebylo cokoliv vytýkáno. Nebyl jsem nijak upozorněn na to, že moje práce je nedostatečná, takže to považuji za zástupný důvod.

Když jste nastupoval, dopravu a TSK měla pod sebou Praha Sobě s Adamem Scheinherrem, dnes jsou to Piráti a Zdeněk Hřib. Cítíte nějakou změnu v politice nakládání s nelegální reklamou?

Nová koalice se ustavila v únoru, já jsem byl odejit koncem dubna. Během těch dvou či tří měsíců jsem nezaznamenal žádnou výraznou změnu politiky vůči reklamě, ať už legální, nebo nelegální.

Ale ani v tom předchozím období to nebylo ideální. Ta problematika není na výsluní, není to věc, které by se někdo věnoval jako prioritě, takže z tohohle pohledu jsem neměl možnost zaznamenat rozdíl mezi panem Scheinherrem a panem Hřibem. Nicméně obecně musím říct, že pokud v té předchozí koalici některá strana byla pro přísnější vymáhání pravidel, tak to byla právě Praha Sobě. Jako jediná ze stran té bývalé koalice.

Co je podle vás největší překážkou v odstraňování nelegálních billboardů?

V Praze jsou nefunkční a neaktivní úřady. V první řadě Odbor pozemních komunikací a drah. Kdyby důsledně dodržoval zákon o pozemních komunikacích, tak odhadem třetina billboardů v Praze by nebyla. Stejně tak stavební úřady, kdyby důsledně monitorovaly nelegální stavby a dodržovaly platné zákony, včetně pražských stavebních předpisů, tak by další velká část nelegálních billboardů v Praze nebyla.

Velkou hroudu másla na hlavě má i Odbor majetku magistrátu, který podle mých informací absolutně nemá přehled o tom, co na jeho pozemcích stojí, jaké billboardy jsou povolené a jaké jsou nepovolené.

Máte konkrétní příklady reklamy, kterou se nedaří odstranit?

Zajímavou kauzou je reklama na silničních mostech ve správě Technické správy komunikací. V devadesátých letech byla podepsána smlouva, která umožňuje vypovězení pouze jednou za 10 let. K tomu nakonec došlo, reklamy měly zmizet v březnu 2022. Teď máme srpen 2023 a ty reklamy na mostech stále jsou, nechápu proč.

Další případ je reklama na pozemcích a majetku dopravního podniku Praha. Tam, pokud vím, probíhá už mnoho let soudní spor. Vede to k takovým zrůdnostem, jako jsou billboardy na průduchu metra Pražského povstání, které tam dopravní podnik nechce, ale není schopen ani prostřednictvím soudu dosáhnout toho, aby billboardy na svém vlastním majetku neměl.

Kolik reklamy visí v Praze nelegálně?

Záleží na tom, co všechno budeme posuzovat. Nelegální jsou například všechny plachty, které dnes visí na domech v širším centru. Město vydalo už někdy před dvěma lety nařízení. Bylo napadnuto u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, kde stále běží řízení, nicméně to napadnutí nemá odkladný účinek. Takže všechny plachty na domech v širším centru Prahy jsou nelegální.

Pokud se bavíme o billboardech, tak z mých zkušeností vyplývá, že nějakou reguli porušuje zhruba 70–80 % všech billboardů. Může se jednat o pražské stavební předpisy, může se jednat o stavební zákon, může se jednat o zákon o pozemních komunikacích. To jsou tři takové základní regulativy.

Znamená to nutně, že jsou nelegální a je nezbytné je odstranit? Nestačí majiteli doplnit patřičné povolení?

Ta stavba v ten okamžik nemá platné povolení. Ano, je možné ji zlegalizovat, to se často děje. Takže když se zeptám stavebního úřadu, jestli ta stavba je legální, nebo nelegální, tak on mi řekne: ‚Ne, není legální, nicméně jsme zahájili řízení o prodloužení lhůty trvání stavby.‘ To zařízení často mělo nějaké stavební povolení, které v minulosti vypršelo a stavebník už ho neprodloužil, a teď se to zjistilo.

Nicméně stavební úřad musí nejdřív zahájit, pokud o to stavebník požádá, řízení o prodloužení, přestože to třeba 10 let bylo bez povolení. Je tam třeba desetiletá pauza a potom se rozhodne, že to stavební povolení znovu dostane, anebo ne. V Praze platí pražské stavební předpisy od roku 2016. Kdyby byly dodrženy, tak tady přibližně tři čtvrtiny billboardů nemáme. Ale ty předpisy nejsou dodržovány.

Proč?

Stavební úřady je často neznají, nedodržují je. Velmi často se stává, že stavebníci jsou si vědomi, že už by nové povolení nedostali. Tak ten billboard prostě nechají stát a o povolení nežádají. A jelikož stavební úřady samy aktivně nekonají, tak tam ty billboardy prostě stojí dál, dokud si toho někdo nevšimne a nezačne na to upozorňovat.

Jak je to s billboardy mimo souvisle zastavěné území, tedy billboardy u silnic mimo klasickou zástavbu, které by tam kvůli bezpečnosti podle zákona vůbec neměly stát?

Máme potvrzeno, že policie za posledních pět let vydala 17 souhlasů s jejich umístěním na území Prahy. Silniční správní úřad jich vydal 1500, a to přitom potřebuje souhlas policie.

Takže těch přibližně 1480 povolení je podle vás neplatných?

Ano, já si to tak vykládám. Silniční správní úřad vydal ta povolení bez aktuálního platného souhlasu Policie České republiky. (Úřad argumentuje tím, že mu stačí odkázat na předchozí starší vydaná povolení, takže aktuální souhlas policie nepotřebuje, pozn. red.)

Máme konkrétní případ, třeba slavný billboard na Těšnově, který je hodně sledovaný. Ten porušuje úplně všechno, co může porušovat. Stojí v památkové zóně, stojí mimo souvisle zastavěné území. Stojí na pozemku Prahy 8, která ho pronajímá asi za 4000 Kč za měsíc. A přitom nemá stavební povolení.

Kolik na něm jeho majitel vydělává?

Pokud se nepletu, ceníková cena se pohybuje kolem 60 tisíc za měsíc za jednu stranu, přičemž je oboustranný.

Proč se nedaří ani tyto extrémy odstraňovat? Proč to trvá dlouhé roky? Je to chyba úředníků? Jsou podle vás uplacení? Nebo neschopní?

O úplatcích nemám žádné důkazy, to říct nemůžu. Z jedné strany je to laxnost, z druhé strany neznalost. Často se taky setkávám s tím, že ty úřady, konkrétně stavební, jsou personálně poddimenzované. Agenda nelegálních billboardů je pro ně někde úplně dole. Není to priorita, nevěnují se tomu. Říkají mi, že mají třeba polovinu stavu, že tam prostě za ty peníze, které nabízejí, nikdo nechce pracovat. Takže to v podstatě nikdo neřeší. Je to směs těchto všech faktorů, což velmi, velmi vyhovuje billboardové lobby, která se v tom snadno pohybuje.

Zrovna v tomto případě bylo stavební povolení zrušeno, stavebník to napadl a teď probíhá soud s Ministerstvem pro místní rozvoj. Odbor pozemních komunikací a drah (OPKD) se odmítá tím billboardem zabývat, protože tvrdí, že to leží uvnitř souvisle zastavěného území, takže nemá pravomoc tam konat. My máme od Ministerstva dopravy několikrát potvrzeno, že to není pravda. Ministerstvo dopravy přikázalo OPKD ve věci konat, ten to ale odmítl a řekl, ať si to vyřeší Ministerstvo dopravy, když to takhle vykládá.

Když mluvíte o billboardové lobby – které společnosti to jsou a jak ten tlak vypadá? Kdo je v Praze největším hráčem?

V Praze stejně asi jako v celé České republice je hlavním hráčem BigBoard, která sama o sobě tvrdí, že ovládá tuším 60 % trhu venkovní reklamy. A jak ten tlak vypadá? Na to asi nedokážu odpovědět.

Setkáváte se s nějakým lobbingem? Mluví o něm úředníci, politici?

Na to asi nedokážu relevantně odpovědět. Třeba společnost BigBoard si vytváří velmi dobrou image, co se týká nějaké společenské odpovědnosti. Sponzoruje spoustu ušlechtilých akcí. Bohužel je třeba dodat, že mnoho těch peněz, kterými jsou tyto akce sponzorovány, pochází z ne zcela křišťálově čistého byznysu.

Taktika některých provozovatelů nelegálních billboardů spočívá v tom, že používají lehké konstrukce, které snadno přemísťují. Protahují tím řízení o jejich odstranění třeba donekonečna. Podařilo se vám na tohle najít nějaký recept?

Vždycky záleží na odhodlání a vůli jednotlivých úředníků a na tom, jak přistupují k těm zbraním, které mají v ruce. Není pravda, že nelegální reklamu není dneska možné potírat. Ano, zákony nejsou ideální, ale pokud se budou používat do maxima, tak leccos dělat lze.

Ve výzvě k odstranění, kterou vydává úřad, bylo zpravidla napsané, že se ten billboard nachází na konkrétním pozemku a že je nelegální. Majitelé ho vzali, posunuli se o několik metrů dál a celé řízení začalo znovu. Třeba ve východních Čechách si s tím poradili tak, že silniční správní úřad tu výzvu formuloval stylem: billboard nacházející se v ochranném pásmu komunikace XY. Pokud ho přesunuli o 10, 20, 30 metrů, tak to nemělo na výzvu vliv.

No a pak jsme měli ještě problém s přívěsnými vozíky. Odbor pozemních komunikací a drah tvrdil, že jakmile to má oj, tak to není reklamní zařízení, ale vozidlo. A tím pádem už to neposuzují jako reklamní zařízení. Trvalo nám asi rok a půl, než jsme jim s pomocí Ministerstva dopravy vysvětlili, že bez ohledu na to, jak ten předmět vypadá, tak jakmile nese znaky reklamního zařízení, tak to prostě je reklamní zařízení. Ministerstvo dává pěkný příklad: pokud u silnice stojí balík slámy a je na něm plachta s reklamou, tak je to reklamní zařízení. Pokud tam bude balík slámy bez plachty s reklamou, tak to samozřejmě není reklamní zařízení.

Bohužel mám z Odboru pozemních komunikací a drah pocit, že hledají každou skulinu, dělají všechno pro to, aby nemuseli konat. Mimochodem, před pár lety se zjistilo, že zaměstnanec Odboru majetku jezdí v autě BigBoardu.

V Praze vyvolal emoce obrat kolem takzvaných citylightů, které překážejí chodcům na chodnících. Praha nařídila jejich odstranění, majitel to neudělal. Místo nějakých sankcí teď Praha rozhodla, že je od něj koupí. Jak to máme chápat?

V roce 2021 Praha podepsala s JCDecaux dohodu o exitu, ve které všechny tyto samostatně stojící reklamní vitríny byly rozdělené do tří vln. Každá měla stanovené datum, dokdy mají být odstraněny. Pár jich bylo odstraněno, ale úplné minimum. Poslední měly být odstraněny ke konci března 2023 s tím, že pokud nastanou nějaké objektivní příčiny, například že neseženou včas povolení pro demontáž, tak byl termín prodloužen do konce června, ale už se na nich nesměla objevovat komerční reklama. To bylo porušeno.

Těsně před uplynutím té lhůty, na konci června, Praha podepsala dodatek k té dohodě. Ten v podstatě říká, že se to přechodné období prodlužuje až do konce roku a že mezitím JCDecaux nabídne Praze ty vitríny k odkupu. Já nerozumím tomu, proč by to město mělo kupovat. Ta firma to měla odstranit na své náklady. Takhle hrozí, že to naopak zaplatí město.

Radní argumentují tím, že potřebují přístřešky k tramvajovým zastávkám, které rovněž vlastní JCDecaux…

To ale nebylo součástí té dohody o exitu. Tramvajové zastávky jsou z mého pohledu zcela oddělená věc. Je pravda, že ten krok s možným odkupem těch samostatně stojících vitrín je vykládán tak, že Praha nestíhá vyměňovat tramvajové zastávky podle harmonogramu, jak měly být vyměněny. To znamená, že potřebuje ty starší zastávky JCDecaux. A JCDecaux říká: „OK, my vám je prodáme, pouze pokud s tím koupíte i to ostatní.“ Takhle jsem to pochopil z vysvětlení představitelů města.

V upozorňování na nelegální billboardy jste byl aktivní už před tím, než jste začal pracovat pro město. Jak šel tento aktivismus dohromady s prací úředníka v TSK?

Samozřejmě po tu dobu, co jsem pracoval v TSK, práce aktivisty musela být trošku upozaděna. Protože s lidmi, které jsem oslovoval jako aktivista, jsem se stýkal i pracovně. Z pozice TSK jsem komunikoval se stavebními úřady a zároveň jsem jim jako soukromá osoba, jako aktivista, posílal podněty a posílal žádosti o informace podle zákona číslo 106.

To jste dělal celou dobu, kdy jste pracoval pro město?

Ano, to není nic proti ničemu. Samozřejmě jsem si uvědomoval, že v rámci práce ty lidi potřebuju, takže jsem se snažil s nimi udržovat konstruktivní vztah.

Nebyl jste za to nějakým způsobem napomínán?

Ne, ta pověst už mě předcházela. Když jsem přišel do TSK, tak už tam o mně věděli. Řekli mi: „Aha, to jste vy. My vám tady říkáme Stošestka.“ Samozřejmě s odkazem na zákon číslo 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím.

Založil jste a správcujete facebookovou skupinu „Přidej se a strhni to“. To jste také dělal v době, kdy jste byl úředníkem?

Ano, to je pravda. Skupinu jsem založil někdy v březnu 2019. K dnešnímu dni má asi 7500 sledujících s tím, že to je taková platforma pro veškeré informace týkající se nelegální reklamy. Je to takový bod, kde lidé získávají informace o té problematice, vzájemně se inspirují. Sdílíme tam úspěchy, hovoříme třeba o zákonech, rozebíráme to tam a sdílíme tam dobrou praxi od nás i ze zahraničí. V žádném případě tam nejsou žádné výzvy k porušování zákona.

Poznámka:

Po zveřejnění rozhovoru kontaktovala naši redakci společnost BigBoard a ohradila se proti slovům Zdeňka Jahna o „ne zcela křišťálově čistém byznysu“. Uvedla, že takové tvrzení je zcela nepravdivé a že společnost hospodaří naprosto transparentním způsobem a svoje hospodaření podrobuje každoročním velmi přísným auditům, které provádějí přední auditorské společnosti a které nikdy nezjistily jakékoliv nesrovnalosti či pochybení.