Článek
V Česku na jedné straně klesá počet lidí v exekucích, ovšem přibývá těch v neřešitelných dluhových pastech, kterým může pomoci jedině projít oddlužením.
Jenomže do úpadku vstupuje jen část z nich.
Konkrétně podle posledních zveřejněných dat Exekutorské komory za rok 2021 má 3 a více exekuce téměř 461 tisíc lidí, 10 a více exekucí pak bezmála 141 tisíc lidí. Jejich počet navíc mezi roky 2020 a 2021 rostl nejvíce, a to o 7 procent.
Podle odborníků, kteří se soustředí na systematickou pomoc předluženým, se tak ukazuje, že současná podoba oddlužení nefunguje.
„Problémem je, že do oddlužení nevstupuje dostatečný počet lidí. Máme tady možná půl milionu lidí, kteří jsou fakticky v úpadku, ale jsou v exekuci místo v oddlužení,“ pojmenovává problém insolvenční správce a advokát Jakub Backa, jeden z účastníků úterního kulatého stolu, který se problematice oddlužení věnoval a organizovaly ho Člověk v tísni, Rubikon Centrum a Institut prevence a řešení předlužení.
„Potřebujeme změnu v systému, aby lidé dostali šanci, jinak se nám bude situace jenom zhoršovat,“ přidává se Daniel Hůle, expert na problematiku předlužení v Člověku v tísni.
„V rámci oddlužení panuje řada dílčích bariér – od nevědomosti řady lidí o tom, jak insolvence fungují, až po vyšší srážky,“ podotýká sociolog Daniel Prokop z PAQ Research.
Tříleté oddlužení mělo být schváleno už loni
Změnou, po které část odborníků volá, by se mohla stát Ministerstvem spravedlnosti připravovaná novela insolvenčního zákona.
Resort se snaží implementovat evropskou směrnici, podle níž má být zkrácena doba pro oddlužení na 3 roky. V Česku zatím platí pětileté oddlužení. Směrnice primárně řeší pravidla pro podnikatele, novela chce zároveň srovnat situaci i pro fyzické osoby.
Souběžně by se také mohl změnit princip, který podle odborníků od vstupu do insolvence odrazuje. Aktuálně platí, že pokud dlužník nesplatí do 5 let alespoň 30 procent dluhu, soud přezkoumá, jestli udělal vše pro to, aby tak učinil.
Právě tato podmínka ale mezi dlužníky vzbuzuje nejistotu. „Z praxe už můžeme vidět, že přístup soudů je rozdílný. Rozdílně přistupují k tomu, co znamená, že se člověk dostatečně snaží,“ poznamenává advokát Backa.
Daniel Hůle zase upozorňuje, že o tom budou soudy ve velkém rozhodovat až na konci oddlužení. Poslední úprava insolvencí proběhla v roce 2019, tedy u prvních lidí budou soudy rozhodovat roce 2024.
„Jak má člověk dokázat, že vyvinul maximální možné úsilí? Pořád je to v rovině obav,“ zmiňuje odborník z Člověka v tísni.
Ekonom Miroslav Zámečník upozorňuje, že zatímco dlužník musí na konci oddlužení dokázat, že se snažil maximálně snažil splácet, věřitel proti tomu může snadno podávat námitky. „Ekonom ve mně říká, že jsme zanesli nejistotu na konci období,“ říká.
Česko je přitom pod tlakem. Evropskou směrnici o oddlužení mělo přijmout do léta 2021. Vyjednalo si roční odklad, ale ani ten nestihlo.
„Novela byla ve velmi podobné podobě připravená už za vlády Andreje Babiše, ale bohužel se nedostala k projednání ve Sněmovně. Nestihlo se to do voleb schválit a samozřejmě po volbách přišla nová vláda a vše začalo na novo,“ vysvětluje průtahy Radek Hábl, ředitel Institutu prevence a řešení předlužení.
Zároveň kritizuje, že se v české společnosti neustále zvedá otázka toho, nakolik jsou mírnější podmínky oddlužení přínosné a nakolik jde o morální hazard. „To, co mají na Západě implementované a vyřešené jako společenský přínos, tak se tady pořád dlouze diskutuje,“ míní.
Vybere se méně, obávají se věřitelé
Proti změkčování podmínek oddlužení je ale například Česká asociace věřitelů. „Podmínky osobních bankrotů se natolik uvolní, že to může být kontraproduktivní. Lidé stěží vydělávající na své účty nebo hypotéky budou – zvlášť v období ekonomické recese – demotivováni, pokud uvidí, že snaha splácet vlastně není nutná a je pohodlnější oddlužení, na jehož konci se neuhrazené dluhy zkrátka odpustí. Zahráváme si s platební morálkou,“ ohrazuje se proti chystané úpravě výkonná ředitelka asociace Petra Kolářová.
Z pohledu věřitelů se pak obává toho, že během oddlužení klesne vymožení pohledávek. „Zpět dostanou asi jen 5 až 10 procent svých pohledávek. A to je bolestně málo. Kdo to zaplatí?“ ptá se Kolářová.
Naopak Daniel Hůle upozorňuje, že novela počítá i s takzvaným adekvátním příjmem, který má lépe bránit tomu, aby lidé v oddlužení utíkali do šedé zóny. Stanovuje totiž předpokládaný příjem, který by měl být člověk schopen na základě demografických údajů vydělat. Reálně se tak podle něj po novele spíše zvýší podíl vybraných peněz.
Výhrady vůči novele má i Michal Žižlavský, předseda Rady expertů Asociace insolvenčních správců, podle kterého oddlužování po technické stránce funguje velmi dobře.
„Cestu pro otevření procesu oddlužení většímu množství lidí vidím jinde, a to ve srovnání výše nezabavitelné částky v exekuci a oddlužení. Dnes zůstává lidem v exekuci více prostředků na každodenní provoz, a to je ten důvod, proč často nemají dostatečnou motivaci ke vstupu do oddlužení. Přitom jedině v oddlužení mohou své dluhy vyřešit konečným způsobem,“ říká.
Mluvčí Exekutorské komory Eva Rajlichová pak zmiňuje, že zákonodárci nedali exekutorům pravomoc administrovat oddlužení u fyzických osob. „Mohly by se tak exekuce za splnění zákonných podmínek snadno a efektivně překlopit do insolvencí,“ zmiňuje.
