Tři roky po tornádu. Dřina nekončí, lidem se stále zjevují děsivé obrazy zkázy

Vzpomínky na tornádo v Moravské Nové Vsi nevybledly ani po třech letech. Při zmínce o neštěstí si místní vybavují děsivé obrazy – rozbořené domy, stržené střechy, zasypané cesty. Extrémní bouře během několika málo chvil zpustošila vše, co jí přišlo do cesty.

„Bylo to hrozné. Šla jsem zavřít okna, protože se zvedal vítr. Říkala jsem, že to je snad tornádo. Manžel reagoval, co blázním. Stihla jsem zavřít jen jedno okno a už létalo sklo. Utíkali jsme se schovat do sklepa,“ vzpomíná Ivona Králová. „Když o tom mluvím, mám husí kůži,“ ukazuje.

Z události se prý dodnes úplně nevzpamatovala. Opravy jejího poničeného majetku navíc ani po letech nejsou u konce.

„Pořád okolo sebe máme bordel, barák dodělaný nemáme. Vzalo nám to střechu, celou zahradu s ploty, okna, fasádu, obě auta. Střechu budeme dělat znovu, protože jsme ji stavěli jen provizorně. Chybí nám toho hodně,“ krčí rezignovaně rameny.

Živel 24. června 2021 poškodil 1200 domů v pěti jihomoravských obcích a napáchal miliardové škody. O život přišlo šest lidí.

Při procházce Moravskou Novou Vsí jsou stopy po tornádu vidět všude – některé budovy mají poničené stěny, u dalších stojí lešení a fasády se opravují. Vedle několika domů leží stavební materiál a postává různá technika.

Svůj dům pořád spravuje i dvojice seniorů, která bydlí na hlavní třídě. Tornádo jim vzalo střechu, shodilo fasádu a vybilo skla v oknech. Zcela zničilo i studnu a stodolu. „Naštěstí mi neublížilo. Měl jsem velké štěstí. Souseda zabilo,“ říká Ladislav Sečkář.

Škody tak měl pár „jen“ na majetku. Oba se nicméně shodují, že bez pomoci rodiny a dobrovolníků by situaci nezvládli. „Bylo dojemné, jak nám lidé pomáhali. Člověk měl slzy v očích,“ vzpomíná muž.

„Pomoc byla stoprocentní,“ přikyvuje jeho manželka Miroslava. „Bylo tehdy hrozné horko, na zemi byly těžké kusy trámů. Sami bychom jako staří lidé nezvedli nic.“

Na fasádě i rámech oken nicméně stále zůstaly hluboké rýhy od předmětů, které smetl vír tornáda. Části domu senioři postupně opravují, práce ale jde pomalu. „Není už moc peněz ani sil,“ vysvětluje Miroslava.

Pozornému návštěvníkovi nicméně neujde, že většina střech září novotou. „Moravská Nová Ves vypadá jako vzorková prodejna střešní krytiny, protože každý má novou střechu,“ říká s nadsázkou starostka obce Zuzana Jandáková.

Její úřad funguje pořád v provizorních podmínkách. Kvůli rozsáhlé rekonstrukci radnice se musel přesunout do bývalé kavárny. Hotovo by mělo být v létě.

Tornádo poškodilo sedm z devíti obecních budov. Z toho dvě –⁠⁠⁠ bývalá hasičská zbrojnice a knihovna –⁠⁠⁠ musely být zbourány. Opravy domů se už chýlí ke konci, na řadě jsou teď především zelené plochy a silnice, které poničila těžká technika.

Některým místním už ale dochází trpělivost. Opravy veřejného majetku jsou podle nich příliš dlouhé. „Je to tady pořád strašné, všude kolem je nepořádek,“ nešetří kritikou například Ludmila Čechová, která v Moravské Nové Vsi vlastní květinářství.

„Podruhé se tady třeba opravují chodníky, nechápu proč. Nedělá se to, co se má dělat. Pohled na dědinu je smutný, je špinavá, zaprášená, škaredá,“ stěžuje si.

Negativní nálady si všímá i starostka Jandáková. „Za rok a půl (ve funkci je od komunálních voleb v roce 2022, pozn. red.) máme 21 nových projektů, na které jsme zažádali o peníze. Je to mravenčí práce, kterou lidé nevidí,“ brání se výhradám.

Změny atmosféry mezi lidmi si všímá i farář Marian Kalina. Bezprostředně po tornádu se podle něj zvedla vlna solidarity, která ale po čase opadla.

„Bylo tady hodně dobra, lidé si pomáhali. Vydrželo to tak půl roku, po roce už byla cítit i určitá závist a nepřejícnost,“ myslí si. „Ale nikdy nebylo toho zlého více než toho dobrého,“ dodává.

V pátek odpoledne pobíhá okolo kostela, odkud se vznáší prach a ozývají údery kladiv. „Dodělává se podlaha, osvětlení a podobně,“ vysvětluje.

Farář Kalina pozoruje nárůst lidí s psychickými problémy. Všímá si, že potíže se mnohdy objevují s velkým časovým zpožděním. „Když měli lidé hlavu zabořenou do všech problémů a museli řešit praktické záležitosti, neměli čas přemýšlet. Teď přichází myšlenky na to, co se stalo a jaké to mělo následky. V uplynulém roce je extrémní nárůst návštěv u psychoterapeutů a psychologů,“ shrnuje.

Škody se nevyhnuly ani základní škole. Děti nejdřív musely dojíždět do nedalekých Dolních Bojanovic a Břeclavi. Čtyři třídy pak letošní školní rok strávily v provizorně vybudovaných učebnách v kontejnerech.

„Půl obce prožívalo hektické chvíle, kdy se závodilo s časem, aby lidé stihli opravit domy. Nebylo to jednoduché, ale děti jsme chtěli kvalitně vzdělávat,“ popisuje složité období ředitelka školy Hana Grossmannová.

„Děti i kolegové si prošli mnoha problémy. Rodiny měly problémy s bydlením, protože jejich domy byly zničené. Někteří byli v náhradních ubytováních,“ dodává.

Do původní budovy by se škola měla stěhovat v červenci. Příští školní rok by tak po několika letech měl proběhnout v běžném režimu. „Tornádo přišlo po covidu, kdy děti měly mezery ve výuce, a přineslo další problémy. Těšíme se na normální školní rok,“ podotýká Grossmannová.

Práce nekončí ani v dalších postižených vsích. Například v Mikulčicích je potřeba opravit ještě školu, fasádu kulturního domu a silnice.

Podle starosty obce Josefa Dvořáčka pomoc státu provázela často zbytečná byrokracie. „Ministr Bartoš řekl, že vyúčtování a věci kolem dotací budou jednoduché a rychlé. Kdybych ho dnes potkal, ptal bych se, jak by to vypadalo, kdyby byly složité a pomalé. Je to totiž opravdu zdlouhavé,“ kritizuje.

Vrátit vesnici do původního stavu podle něj bude trvat dlouhé roky. Bouře kromě domů totiž zlikvidovala i zeleň. „Když otevřete mapy a podíváte se na jakýkoliv snímek vesnice z doby před tornádem, je to k pláči. Přestože se výsadba daří a je hezká, než se stromy vrátí, bude to trvat desítky let. Zeleň nám chybí a bude chybět,“ komentuje Dvořáček.

„Absolutně nejvíc ale chybí lidský život, o který jsme přišli. Je nenahraditelný,“ zdůrazňuje.

Trauma, kterým si většina obyvatel Mikulčic prošla, podle něj jen tak nevymizí. „Spousta lidí z mého okolí se bojí změn počasí, bouřek, je to pro ně absolutní stres. Hodně to působí na starší a velmi mladé lidi,“ pozoruje.

Stejné reakce si všímá i starosta Lužic Tomáš Klásek. „Lidé jsou citlivější na sledování počasí a mají větší obavy z mimořádných bouřek. V postižené oblasti je cítit větší nervozita,“ souhlasí.

Tornádo přitom zničilo půlku domu i jemu. Jedenáct měsíců proto bydlel v provizorním bydlení, se zahlazováním škod mu pomohla rodina a známí. „Ještě dnes mi vhání slzy do očí, když si na to vzpomenu,“ vrací se k události.

„Bereme si z toho velké ponaučení, že příroda je silnější než my. Musíme k ní přistupovat s pokorou,“ uzavírá.