Článek
„První dva týdny prodeje jsem šel do minusu. Oproti loňskému roku máme menší zisky asi o 45 procent,“ říká Seznam Zprávám Michal Novotný, majitel jednoho ze stánků na brněnském Zelném trhu.
O příčině menší návštěvnosti má jasno – špatné počasí. „To je pro nás alfa a omega, zájem je kvůli tomu menší. Před velikonočními svátky a teď o víkendu bylo hezky, takže lidí bylo najednou mnohem víc. Snad se to bude zlepšovat,“ doufá.
Je všední den odpoledne, zataženo a náměstí téměř prázdné. Mezi stánky s ovocem a zeleninou prochází jen několik málo kolemjdoucích.
Dopady zdražování Novotný cítí, přesto se snažil nezdražovat. „Ceny máme de facto stejné jako loni. Kilo jahod jsme před týdnem prodávali za 55 korun. To je totalitní cena, která nemá nic společného s dnešní realitou. Je tady totiž velká konkurence,“ vysvětluje.
„Zákazníci ale berou spíš levnější zboží, dívají se hodně na cenu, nakupují menší množství věcí,“ všímá si.
S tím souhlasí i starší prodejce u protějšího stánku. „Dřív lidi kupovali sáček rajčat, teď se mi stává, že si berou jedno. A ještě z něj budou ometat prach, aby náhodou nevážilo víc,“ říká s nadsázkou.
Rozdíl v zájmu je podle něj oproti loňsku velký. „Lidé jdou po korunách, ne po kvalitě. Je to čím dál horší, často mi říkají, že musí šetřit,“ tvrdí.
„Nejvíc přicházejí Ukrajinci, jsou totiž víc zvyklí kupovat čerstvé zboží na trzích. Nedávno mi jedna paní říkala, že na Ukrajině mají luxusní trhy a že jí to v Česku chybí,“ dodává.
Senior Jaroslav Hruška se sem vydal pro sazenice. „Na Zelňák chodím snad sedmdesát let. Všechno se opravdu hodně zdražilo, radši o tom ani nebudu mluvit. Takže se spíš procházím a dívám, co je tady pěkného. Občas si něco koupím, ale nepotřebuju toho pro sebe moc,“ popisuje.
Na brněnský „Zelňák“ vyrazil také třicátník Jan s přítelkyní. „Když sem jdeme, spíš nasáváme náladu. Když se nám něco líbí nebo na něco máme chuť, prostě si to koupíme. Finančně to neřešíme,“ tvrdí. „Je to o něčem jiném, než když jdete do supermarketu. Na člověka dýchne atmosféra a má pak tendenci si něco koupit.“
Chybí mladá generace
Miluše Bednaříková odhaduje, že zisky jsou oproti loňsku menší asi o pětinu. „Naše ceny jsou víceméně stejné. Nejvíc stouply náklady na topení, jde to tedy z našich marží,“ vysvětluje trhovkyně.
Bojí se prý o budoucnost stánků. „Mladá česká generace v zemědělství pracovat nechce, všechno se dováží z Polska. My už jsme všichni starší, je nám přes sedmdesát let. Na fyzickou práci už nestačíme. Trh bude za chvíli prázdný,“ myslí si.
Za obrovský problém označuje situaci v tuzemském zemědělství prezident Agrární komory ČR Jan Doležal. „Kvůli opakovanému osočování zemědělců ze strany veřejnosti a bohužel i některých politiků navíc není práce v tomto oboru, jehož cílem je produkovat kvalitní a cenově dostupné potraviny, příliš lákavá pro mladé lidi,“ tvrdí.
Nejde přitom jen o drobné farmáře. Z dubnového průzkumu mezi členy komory podle Doležala vyplynulo, že trable s nedostatkem zaměstnanců má zhruba 78 procent zemědělských podniků.
„Lze očekávat, že potížím budou čelit i nadále. Přes pravděpodobný útlum objemu výroby především v náročnějších oborech zemědělské prvovýroby, na něž nejvíce dopadají vysoké náklady a nízké výkupní ceny komodit, nebude stačit aktuální počet pracovníků na pokrytí nezbytného objemu práce,“ myslí si.
Zájem stánkařů o místo na trzích ale neopadá. Letos s Brnem podepsala smlouvu přibližně třicítka zemědělců a 15 obchodníků.
„Trh neskomírá, máme dokonce mírný nárůst – dva prodejci přibyli, za což jsme rádi. Letos máme trh zaplněný. Samozřejmě se jeho momentální obsazenost mění podle počasí a aktuálních plodin,“ vysvětluje mluvčí městské části Brno-střed Kateřina Dobešová.
„Je pravda, že ceny narostly. My to nijak neregulujeme, nastavení cenové politiky je věc prodejců. S letošní sezonou jsme zatím spokojení,“ dodává.
Pomalý start sezony
Alena Klimešová, která prodává sazenice, si na nezájem stěžovat nemůže. „Máme svoji klientelu, která se vrací každý rok. Prodej u nás slabší není,“ hodnotí.
Náklady šly nahoru, proto se zdražování nevyhnula ani ona. „Za teplo ve skleníku a vodu jsme platili mnohem víc. Semena šla také nahoru. O trošku jsme museli zdražovat i my. Sazeničky kedluben a salátů jsme prodávali za tři koruny, teď je prodáváme za čtyři. Bylinky jsme mívali za 30 korun, teď stojí 35,“ vyjmenovává. „Lidem to ale nevadí, v obchodech to je pořád mnohem dražší.“
Začátek sezony byl podle ní kvůli počasí pomalejší. „Duben je letos studený. Většinou byl studený jenom březen a v dubnu už bylo všechno v plném proudu,“ pozoruje.
To potvrzuje i manažerka trhů na pražském náměstí Jiřího z Poděbrad Zita Strnadová. „Alfou a omegou úspěšnosti trhů je počasí. Vidíte, že když je krásně, trhy jsou plné, lidé příjemní, zastavují se, nakupují,“ říká.
Velký pokles zájmu o zboží na trzích zaznamenali od loňského srpna. „Je to dané i masáží z médií o tom, že by měli lidé šetřit. Myslím si, že poslechli,“ domnívá se.
„Někdo zdražil. Mluvila jsem s jedním zelinářem, který mi říkal, že u některých věcí cena dokonce poklesla. Třeba cibulku má levnější o pět korun než loni. Pán, který prodává sadbu, říkal, že také nezdražoval – chápe, že lidé nemají peníze a že zvyšování cen by uškodilo i jemu. I tak jim konkurují hobby markety, trhovci to nemají jednoduché,“ shrnuje.
Nájemné zvýšili na začátku loňského roku, letos cenu místa neměnili. Nyní mají čtyři cenové kategorie. Stánky s občerstvením musí zaplatit za jeden den 1600 korun bez DPH, stánky s pečivem nebo kosmetikou platí 1200 korun, řemeslníci 700 korun. Zvláštní kategorií jsou chráněné dílny.
Lidé utrácejí méně
Menší tržby u některých pozoruje také organizátor severočeských trhů Adam Weber. „Jde vidět, že lidé samozřejmě zvažují, co si koupí a za kolik. V Ústeckém kraji organizujeme trhy v devíti městech. Sledujeme tam, že lidé sice chodí pořád stejně, utrácejí ale méně peněz,“ popisuje.
„Třeba pekaři u nás museli zdražovat až o třetinu, zisky jim klesly skutečně výrazně. Zdražovali, lidé si proto pečivo sice kupují, ale v menším množství,“ uvádí příklad.
Lidé z menších měst jsou podle něj vůči růstu cen citlivější. „Jde vidět, že zvažují, jestli si koupit dvě nožičky klobásy, nebo jenom jednu,“ pozoruje Weber.
Návštěvnost podle něj nyní stoupá. „Konečně se na trzích objevila první sadba, zelenina a bylinky, což mají lidé rádi. Zatím nám nepřálo počasí – první jarní květiny, jako jsou třeba macešky nebo primule, se téměř neprodávaly. Lidé věděli, že téměř nemá smysl je kupovat, protože zmrznou.“
Stánkařů ubylo po pandemii covidu, od té doby je ale jejich počet stabilní. „Někteří se po covidu nechali zaměstnat, aby měli jistotu. Často ale nic jiného dělat nechtějí, pro zemědělce je to často jediná cesta, jak se přímo dostat k penězům,“ říká Weber.
Náklady se zvyšovaly také pořadatelům trhů. V některých městech za elektřinu, úklid nebo technické služby zaplatí až o třetinu více než loni.
„Snažíme se ale zachovat širokou nabídku na farmářských trzích, proto jsme nájmy prodejcům nechtěli zvyšovat. Těžko říct, jak to bude vypadat v dalších letech,“ doplňuje Weber.
