Třetina českých seniorů doma mlčky čelí trýznění. Často od vlastních dětí

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na seniorku se manžel vrhl, když se vrátil po celém dni z hospody. Přitlačil ji ke zdi takovým způsobem, že se dusila. Zoufalá seniorka se bála o svůj život. Chování manžela ale omlouvala tím, že pije na léky.

Nebo další případ: syn s násilnými sklony dlouhodobě trápí a omezuje matku v seniorském věku. Jde o dlouholetý problém, přivolaná už byla do domu i policie. I přes zjevné násilí si přitom žena trvá na svém, že se „nic neděje“ a nechce se přestěhovat do bezpečí k dceři.

A ještě třetí případ, který je spojený s podezřením, že dcera imobilních rodičů je alkoholička. Bydlí s rodiči a má se o ně starat, péči ale zanedbává a na společné bydlení nepřispívá. Oba senioři tak nemají dostatek jídla a žena má navíc proleženiny a veliké bolesti.

To jsou anonymizované podoby reálných útrap seniorů, které řešila Linka seniorů provozovaná společností Elpida.

Nejde ovšem o okrajový problém. Reálně mohou v různých obdobách útrapy od nejbližších lidí zažívat statisíce seniorů.

Výzkumné šetření realizované Masarykovou univerzitou, ve spolupráci s Gerontologickým institutem a Institutem pro restorativní justici, zaměřené na takzvaný „seniorský abus“, tedy na projevy týrání, zanedbávání a zneužívání seniorů v Česku, odhaluje, že jde o problém, který se může týkat až 45 procent lidí ve věku nad 65 let.

Konkrétně souhrnná zpráva došla na základě zpovídání bezmála 2700 osob seniorů k závěru, že téměř každý třetí zažil nějakou formu útrap od svého nejbližšího okolí. Zhruba 40 procent, pokud se počítá i situace odehrávající se mimo domov, a téměř 45 procent osob, pokud se dopočítaly i nedetekované oběti, které na otázky neodpověděly, nebo útrapy zažily v pozici svědka.

Problém a jeho aktuální naléhavost potvrzují i oslovení zástupci seniorských linek.

Například Linka důvěry Senior telefon provozovaná organizací Život 90 přijímá ročně zhruba 200 až 300 hovorů od seniorů, kteří se na ně obrátili po nějaké újmě.

Většinou se jedná o domácí násilí, kde vzrůstá napětí po dlouhodobém soužití s rodinou v jedné domácnosti. To může vyeskalovat ve finanční vydírání nebo krádeže osobních věcí.

Určitou roli v tom hraje také drogová nebo alkoholová závislost. A to nejčastěji u lidí středního věku nebo u vnoučat, kteří chodí za svými prarodiči vymáhat peníze.

„Setkali jsme se i se situacemi, kdy se nám senioři svěřovali, že je třeba i lidé chytli pod krkem a různě jim vyhrožovali. A to v případě, kdy jim nechtěli dát kreditní kartu nebo peníze,“ vysvětluje vedoucí Linky důvěry Senior telefon v Životě 90 Aneta Mundok Nitschová.

Zástupkyně ředitelky Linky seniorů provozované organizací Elpida zase upozorňuje na agresi spojenou s pitím alkoholu. Podle ní jde o častý problém, kvůli kterému senioři na linky volají.

„Často v souvislosti s pitím alkoholu dochází k eskalaci a následně velké agresi. Ti senioři se někde zavírají, volají nám o pomoc, ale zároveň to nechtějí hlásit na policii,“ říká Klára Gramppová. Podotýká, že každý desátý hovor je spjat se špatným zacházením seniorů.

Data z šetření ukazují, že se nejčastěji senioři setkali s emočním a psychickým násilím – to připustil každý pátý dotázaný. O co jde? O urážení nebo nadávání, ignorování, zničení něčeho, co osobě patří, ale i vyhrožování fyzickým násilím nebo zabraňování ve styku s dalšími osobami.

V malém procentu pak senioři volají na linky, že se setkali se sexuálním násilím. Tento typ týrání může být v rámci partnerského vztahu, ve veřejném prostoru nebo se ho můžou dopouštět také pečovatelé a odborný personál. Častější jevem ze strany zdravotníků je však diskriminace a případy, kdy lékaři potíže pacientů zlehčují.

S problematikou takzvaných šmejdů se naopak na linkách pro seniory už tolik nesetkávají i proto, že jsou senioři mnohem více edukovaní, než byli před lety a na tento typ podvodů si už dávají pozor.

Ovšem nelze říct, že takzvaní šmejdi už nepředstavují problém vůbec. Zejména muži ve větší míře uvádějí, že zažívají útrapy spojené s různými nevýhodnými nabídkami a manipulačními praktikami. Naopak ženy častěji hlásí zanedbávání a sexuální násilí.

Výzkumné šetření mezi seniory se zaměřilo také na fenomén útrap v domácím prostředí. Typickým pachatelem jsou osoby, které žijí ve společné domácnosti, nebo ti, kteří do ní dochází. Pro seniory tak jde o okruh nejbližších.

Útrapy pak mají za výsledek snížení mentální pohody i fyzického zdraví, narušení sociálních vazeb. Oběti trpí pocity bezmoci, hněvu, mají narušený spánek, trpí depresemi a úzkostmi a je to pro ně palčivé téma i s odstupem času.

Z šetření také obecně vyplývá, že častěji uvádějí útrapy starší lidi. Mezi věkovými skupinami 65 až 74 let a osobami staršími 85 let roste podíl uváděného omezování osobních práv.

Nejčastěji jde o omezování v rozhodování o osobních věcech, případně v bránění ve vykonávání volnočasových aktivit a omezování kontaktu s jinými lidmi.

Spoluautorka šetření, socioložka Lucie Vidovićová, popisuje, že nejnovější výzkum ukazuje, že i mladí lidé do 30 let alarmujícím způsobem čelí útrapám z okruhu nejbližších, senioři ovšem mají výrazně nižší kompetence a zdroje se situacím bránit.

„Jednoduše řečeno, jejich modřiny na těle i na duši se hojí výrazně hůře,“ konstatuje a zdůrazňuje, že výsledky šetření představují celospolečenský problém, který si žádá komplexní řešení.

„Rádi bychom využili například v zahraničí hojně užívané metody takzvaných občanských shromáždění k tomu, aby se lidé z různých koutů republiky a různého věku a dalších charakteristik sešli k symbolickému rokovacímu stolu a hledali společná řešení,“ navrhuje možné východisko socioložka.

Z výzkumné zprávy zároveň vyplývá, že jen 24 procent respondentů, kteří prožili nějakou z definovaných podob útrap, o ní s někým mluvilo.

Jedním z prvních záchytných bodů přitom bývají právě linky pro seniory. Jsou anonymní a poskytují krizovou intervenci. Podle situace volající nasměrují a individuálně jim navrhnou řešení. Obrátit se ovšem můžou dotčení také na intervenční centrum nebo odbor sociálních věcí.

„Intervenční centra můžou být velkou podporou lidem a policie s nimi také spolupracuje. Do 48 hodin po vykázání se musí policie s nějakým lokálním intervenčním centrem spojit. Tam už pracují sociální pracovníci, psychologové a právníci, kteří můžou poskytnout potřebnou intervenci a podporu té oběti,“ říká Nitschová.

Linka seniorů pomáhá najít obětem prostředníka, který by jim k řešení situace dopomohl. „Může to být jiné dítě dotyčného, jiná osoba v rodině, které dotyčný věří, nebo právě nějaká sociální služba, která tam třeba dochází. Pomoct v konfliktních situacích můžou také rodinné poradny,“ říká Gramppová.

Aneta Mundok Nitschová zároveň popisuje, že je velký psychologický rozdíl v odstřihnutí se od agresora v mladí a ve chvíli, kdy s ním osoba prožije velkou část života.

„Když s někým žijete přes 40 let a najednou máte začít od začátku, je to mnohem těžší. Zvlášť, když jste třeba závislá na finančním příjmu toho druhého,“ dodává vedoucí Linky důvěry v Životě 90.